VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V blízké budoucnosti lze očekávat rozvoj ekologických a krajinářských úprav a rekonstrukce naší krajiny. Vyvolává je nutnost zlepšení životního prostředí a změněná politická a hospodářská situace v naší zemi. Je možné uvažovat i o opětných výsadbách vysokokmenových ovocných stromů do volné krajiny. Vždyť takový strom byl nedílnou součástí života našich předků, pro něž měl užitkovou úlohu a zároveň byl i estetickým prvkem v přírodě.

První náznaky opětného používání ovocných vysokokmenů v krajině přicházejí ze západních zemí (hlavně Německa, Rakouska a Švýcarska). K těmto účelům jsou od školkařských závodů požadovány kmenné lokální odrůdy ovocných dřevin. Pro realizaci jsou nakupovány z veřejných prostředků, prodávány pro ekologické účely se slevou či darovány k výsadbám zdarma.

Současné šlechtitelské cíle se v ovocnářské praxi soustřeďují převážně na intenzívní výrobu. Na nové odrůdy se kladou vysoké cíle - zvýšená úrodnost, kvalita, odolnost proti chorobám a škůdcům, mrazuvzdornost, určitá plasticita k zasoleným půdám, zamokření, suchu, teplotním výkyvům, reziduím z pesticidů apod. Většinou se využívá zahraničních genetických zdrojů (převážně z USA).

Výzkum a využití domácího genetického potenciálu ovocných dřevin pro využití v ekologické praxi je de facto nulové. V Československu je vedle slivoní a hrušní nejrozšířenějším ovocným druhem jabloň s množstvím dnes již zanikajících místních odrůd. Ty vznikly selekčním tlakem geografických, ekologických a antropologických podmínek. Jsou tedy adekvátně přizpůsobeny určitému prostředí. Všeobecně jsou odolné vůči nepříznivým klimatickým a ekologickým stresům. Jsou mrazuodolné, hlavně ve dřevě, v místě prokazují zdravý růst, dlouhověkost a vitalitu. Nebývají náročné na výživu. Nejznámější a doposud na Moravě (hlavně na Valašsku) nejrozšířenější lokální odrůda jabloně je Jadernička moravská.

Archivní prameny udávají, že byla v kraji pěstována již kolem roku 1740. Z lidového podání jsou o jejím původu zaznamenány dvě pověsti, známe pro ni také přes třicet odlišných synonym, pojmenování a výrazů.

V současnosti se tato odrůda vyskytuje téměř ve všech starších zahradách na Valašsku. Staré stromy byly zjištěny i v zanikajících selských sadech na Hané a Slovácku. Nejčetnější výskyt však je dokázán na území mezi Valašským Meziříčím (resp. Novým Jičínem), Rožnovem, Vsetínem (resp. Zlínem).

Jadernička vyniká mrazuvzdorností a přes pozdní nástup do plodnosti (v 12.-15. roce) je velmi úrodná, její plody málo hnijí, stromy však nesnášejí suché a písčité půdy. Roste zdravě a bujně, je nenáročná na ošetřování, i když je vděčná za občasný průklest. Má vyhovující vlastnosti pro semenářskou praxi (klíčivost semen, vyrovnanost semenáčků, rovný kmínek). Podle organoleptických zkoušek zahrádkářů je z plodů jaderničky nejchutnější mošt. Odrůda je vhodná i k výrobě pálenky.

Dobrých semenných a růstových vlastností bylo využito na ovocnářské školkařské praxi. Doposud je jadernička nejpoužívanější semennou podnoží v Československu. V listině povolených odrůd jsou registrovány generativně množené podnože pro jabloně, ve kterých je zakotven genetický potenciál jaderničky (např. J-KL-3, JM-92).

Pro ekologizaci naší krajiny lze využívat též lokální odrůdy ovocných dřevin vynikající vitalitou, vhodným růstem a plodností. Tyto „ekologické odrůdy“ mohou v krajině opět plnit různé funkce a podporovat její biologickou diversitu.

Jadernička moravská a další naše místní odrůdy by neměly zaniknout. Kromě kulturního a genetického významu mohou být i ekologickým faktorem. Mohou být okamžitě použity bez dlouholetého šlechtění. V tom lze spatřovat i jejich hospodářský význam.

Poznámka:
Autor vyzývá ochranáře k zasílání informací o výskytu starých a lokálních odrůd ovocných dřevin.