Vstup pro předplatitele: |
Byli jsme vyznamenáni.
Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.
Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.
A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.
(Josef Suchý)
O územních systémech ekologické stability psali Jan Lacina a Jiří Löw již v prvním čísle našeho časopisu v roce 1986. O dvacet let později konstatoval student J. Trávníček ve své bakalářské práci: „Při návštěvě jednoho z úřadů jsem se pracovníka odboru životního prostředí zeptal, jestli se podařilo realizovat či rekonstruovat alespoň některý z navržených prvků Územního systému ekologické stability. Odpověď byla pro mne naprosto šokující: ‚proběhlo mapování asi před deseti lety, ale teď jsou ÚSESy v podstatě mrtvé‘.“ Soubor článků v tomto čísle Veroniky svědčí o tom, že vize soustavy biocenter, biokoridorů a interakčních prvků, které budou tvořit zelenou páteř naší krajiny, naštěstí v České republice ani v zahraničí mrtvá není. Až čítankově příkladný je příběh tvorby biokoridoru v Šakvicích, který popisuje P. Hobstová. Tvorba ekologické sítě nepatřila bohužel dosud nikdy mezi priority našich vlád. Srovnejte si těch 16 milionů Kč ročně vynaložených v ČR na tvorbu územních systémů ekologické stability, jak uvádí ve svém článku D. Lacina, s náklady, které jsou z veřejných zdrojů věnovány na dálnice! O založení vracovského biokoridoru jsme psali již v 1. zvláštním vydání časopisu Veronica (Územní systémy ekologické stability, 1993), v 11. zvláštním vydání (An ecological network in the Czech Republic, 1996) naleznete celý koridor na leteckém snímku. A ve zprávě L. Úradníčka se dočtete, jak se stromům ve vracovském biokoridoru daří dnes. Články D. Laciny a B. Jelínka jsou věnovány problémům, které vznikají při realizaci biocenter a biokoridorů. Dvojice autorů (D. Valachovič a J. Kutal) píše o ekoduktech, P. Jelínek o lesních biocentrech a V. Petříček rozebírá problematiku významných krajinných prvků, tvořících kostru ekologické stability krajiny.
Toto číslo Veroniky obětavě připravila zastupující šéfredaktorka Věra Pospíšilíková, další číslo již bude v rukou nové šéfredaktorky Dany Zajoncové. Do nového roku 2008 si jistě všichni přejeme, aby se jí práce dařila tak, že i se všemi čísly 22. ročníku časopisu Veronica budou autoři i čtenáři spokojeni.
Antonín Buček