Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Roztočíme lopatky větrných elektráren i v Čechách a na Moravě?


Edvard Sequens, č. 3/2005, str. 1-5

Větrná energetika se v České republice teprve začíná rozvíjet a již naráží na řadu předsudků. Jsou jí vytýkány devastující vlivy na ptactvo, zohyzdění krajiny, hlučnost, infrazvuky, rušení televizního signálu, nespolehlivost, a také třeba neekonomičnost. Často jsou však tyto výhrady vedeny z neznalosti, protože u nás prostě chybí s větrnými elektrárnami zkušenosti. Navíc zde bylo na počátku devadesátých let postaveno několik hlučných a poruchových prototypů, které mohly zavdat příčinu některých tradovaných mýtů.

Podíváme-li se za hranice, můžeme si všimnout trvajícího rozmachu větrné energetiky, podporovaného i státní ochranou přírody a nevládními ekologickými organizacemi. Větrné elektrárny totiž nabízejí jednu z cest, jak se pokusit předejít zničujícím ztrátám celých ekosystémů vlivem nastupující globální klimatické změny. Na rozdíl od klasické energetiky nepřenášejí zátěž dnešního plýtvání, v podobě vytěžených zdrojů neobnovitelných surovin a dědictví úložišť vysoce radioaktivních odpadů, na budoucí generace.

Ve větru na Zemi je obsaženo 35krát více energie, než spotřebovává celé lidstvo. Část můžeme využít pro zajištění našich energetických potřeb. V celé Evropě bylo na konci roku 2004 instalováno 34 200 MW větrných elektráren s roční výrobou 73 TWh elektřiny, do roku 2010 by tato kapacita měla dosáhnout až 60 000 MW. Roční přírůstek činil 5 700 MW. A naši sousedé? Počet větrných elektráren ve Spolkové republice Německo překročil na konci roku 2004 počet 16 500 s celkovým instalovaným výkonem více než 16 600 MW. Větrné elektrárny se podílely již 6,5 % na zajištění celkové spotřeby elektřiny v zemi.

Česká republika ve větrných turbínách provozuje cca 17 MW. Oproti tomu je na špičce evropských zemí v produkci emisí skleníkových plynů v přepočtu na obyvatele. K dosažení stejně nízké úrovně, jako je průměr EU, je nutno uskutečnit razantní změny zejména v energetice. Mimo snížení spotřeby půjde právě o nahrazení fosilní energetiky zdroji neprodukujícími oxid uhličitý, a to jsou také větrné elektrárny. Abychom dokázali splnit závazky dané přistoupením České republiky k Evropské unii, konkrétně ve směrnici 01/77/EC, musíme do konce desetiletí dosáhnout 8procentního podílu elektrické energie vyrobené z obnovitelných zdrojů na hrubé domácí spotřebě. Pomocí větrných elektráren bychom tak v roce 2010 mohli vyrábět okolo 930 GWh elektřiny. Na rozdíl od našich západních sousedů u nás ale zatím panovala stagnace donedávna daná nejistotou dlouhodobé stability výkupních cen. Projekty na výstavbu větrných parků a jednotlivých strojů na českých kopcích i rovinách však existují a probíhá již řada povolovacích procesů.

Poškodí větrné elektrárny krajinu?

Že jsou větrné elektrárny novými dominantami v území, je nesporné. Z důvodu využití větrného potenciálu musí být stavěny na kopce nebo roviny, a to znamená, že jsou vidět. Jenže to ještě nutně neznamená, že větrné elektrárny pohled do krajiny hyzdí, což bývá v poslední době jedna z výtek vůči nim. Vliv na krajinný ráz je příkladem úzce antropozofického pohledu, a navíc je takové hodnocení v konečném důsledku subjektivní. Někomu turbíny vadí, jinému se líbí. Harmonická krajina v lidském vnímání je založena na rovnováze působení člověka a přírody. A větrná elektrárna může být také posuzována jako pozitivní dominanta, symbol čisté, všudypřítomné a dynamické energie větru.

Vlivy větrných elektráren na krajinný ráz by měly být vnímány v kontextu, nakolik tyto čisté zdroje sníží znečištění z jiných elektráren. Jde o stavby, které mohou být po skončení životnosti, tedy po 20-25 letech, až na betonový podzemní základ, rozebrány. To se bohužel nedá tak jednoduše říci o elektrárnách uhelných nebo jaderných. Co krajinný ráz naopak proměnilo zcela zásadně a trvale, je těžba uhlí, zejména hnědého. Také odlesnění celých pohoří díky kyselým dešťům ze spalování uhlí je razantnější zásah než rotory větrníků. Protože obnovitelné zdroje jsou ze své podstaty decentralizované, kladou menší nároky na přenosovou síť, a není tedy paradoxně zapotřebí tolik elektrických sloupů a drátů jako při rozvodu elektřiny z míst velkých centralizovaných zdrojů do zbytku státu, při němž se navíc deset procent elektřiny ztratí.

Samozřejmě jsou také místa, kde by větrné elektrárny stát neměly. Mezi první posouzení projektanta musí patřit, zda záměr není lokalizován v území, kde by byl v zásadním střetu s ochranou přírody a krajiny nebo památkovou zónou. V citlivých územích dá orgán ochrany přírody zpracovat tzv. hodnocení vlivů na krajinný ráz. Při něm jsou vyhotoveny pohledové studie umístění chystaného záměru v daném území. Je brán v potaz počet turbín, jejich rozložení v krajině a blízkost jiných větrných farem nebo dalších dominant (které vytvářejí kumulativní vizuální efekt). Je takřka jisté, že větrné elektrárny nenajdou své místo v maloplošných chráněných územích (přírodní rezervace, přírodní památky apod.) a v 1. zónách národních parků a chráněných krajinných oblastí. Ale - a chápu, že na stránkách tohoto časopisu jde o myšlenku přímo kacířskou - nechme na vyhodnocení konkrétních projektů, zda je lze nebo nelze postavit například v 2. zóně CHKO.

Zodpovědné úřady musí každý záměr posuzovat individuálně a z hlediska strategií, které podporují jak obnovitelné zdroje energie, tak i hodnotný krajinný ráz. Samosprávy obcí a krajů mohou zhodnotit potenciál pro získávání energie z obnovitelných zdrojů na svém území a pomoci při vytypováni míst, která jsou vhodná pro výstavbu tohoto druhu. Všechny významné vlivy takových projektů na životní prostředí jsou pak zváženy v procesu posouzení vlivů na životní prostředí.

Problém mohou přinést požadavky úřadů na denní zábleskové osvětlení nebo výstražné zbarvení větrných elektráren kvůli zajištění bezpečnosti letového provozu. To bývá v protikladu ke zmenšení rušivého vlivu v krajině. S příslušnými úřady je však možno jednat a zajistit bezpečnost letcům a zároveň elektrárny příliš nezvýrazňovat.

Větrné turbíny - zabijáci ptáků?

Špatně naplánované a postavené větrné elektrárny mohou vést k ohrožení některých ptačích jedinců. Většina větrných elektráren a parků však pro ptáky nepředstavuje větší riziko. V České republice byla zpracována sice jen jediná ucelená studie na téma vlivu větrné elektrárny na ptáky, ale ke zjištění reality je možno sáhnout po hojných zahraničních zdrojích.

Ukázalo se, že pro letící opeřence představují otáčející se lopatky rotoru riziko, které však není velké. Je to pro ně viditelná překážka, kterou oblétají, někdy i prolétají. Horší situace nastává v noci nebo za mlhy, ale ani zde nebyly zaznamenány fatální důsledky. Britská Královská společnost pro ochranu ptáků (Royal Society for Protection of Birds) provedla měření na větrných farmách ve Walesu a dospěla k závěru, že na každých 10 tisíc ptáků, kteří proletí přes větrnou farmu, dojde pouze k jedné smrtelné kolizi. Přepočteno na jednu vrtuli, jde maximálně o 1 až 2 kolize za rok. K podobným výsledkům dospěly studie uskutečněné ve Spojených státech amerických (2,19 smrtelné kolize na turbínu a rok), Finsku (0,2), Španělsku (0,13) a v dalších zemích.

Podmínkou ovšem je, aby větrné elektrárny nebyly postaveny napříč ptačí tahovou cestou nebo v místech větší koncentrace ptactva. K tomu by v praxi nemělo dojít, neboť každý projekt větrných elektráren u nás prochází posouzením vlivů na životní prostředí, jehož součástí je i hodnocení negativních vlivů na faunu. V případě spornosti může orgán ochrany přírody nařídit zpracování speciální ornitologické studie.

Zdálo by se, že roztočené větrníky budou ptáky plašit. To se prokázalo u protahujících druhů, které na ně nebyly zvyklé. Jinak však řada ptáků hnízdí i v těsné blízkosti elektráren. Přesto by stanoviště elektráren neměla být budována v lokalitách cenných výskytem vzácných chráněných druhů. Během stavby turbín může také dojít ke zničení části přirozeného prostředí, ale to je možno uvést do pořádku ihned po skončení stavebních prací. Připojovací elektrické vedení musí být opatřeno jen takovými sloupy, které znemožní ohrožení ptáků zkratem při jejich usednutí, a kde je to možné, uskutečněno podzemními kabely.

Nepotvrzené obavy místních obyvatel

Britská nezávislá agentura MORI provedla průzkum mezi 1 547 obyvateli 20kilometrového okolí několika větrných farem. Průzkum se zejména zabýval porovnáním jejich očekávání problémů a skutečností, která nastala po uvedení elektráren do provozu. Respondenti tedy dvakrát odpovídali na stejné otázky monitorující jejich postoj k možným negativním vlivům způsobeným větrnou farmou. Celých 12 % obyvatel například očekávalo problémy s hlukem, po zprovoznění zařízení si na něj však stěžovala pouhá dvě procenta respondentů. Z 27 % obávajících se na 12 % také klesl počet lidí hodnotících pohled na krajinu jako zkažený. Žádný problém před stavbou neočekávalo 54 % dotázaných, po zprovoznění nemá žádný problém 82 % dotčených obyvatel.

Závěrem

Podporuji využívání větrné energie, protože jde o zdroj čisté obnovitelné energie, zajišťující energetickou nezávislost. Uvědomuji si však, že větrné elektrárny nelze postavit všude. Je nutné brát v potaz mimo jiné i jejich působení na krajinu, migrující ptactvo či jiné chráněné druhy živočichů a přijetí místními obyvateli. Proto je potřeba zvažovat fakta a vést zejména s místními lidmi a jejich zastupitelstvy otevřenou debatu o všech výhodách i negativech plánovaných projektů a názor dotčených obyvatel respektovat. K tomu má přispět brožura „Větrná energetika - mýty a fakta“, kterou za podpory Ministerstva životního prostředí a Nadace Partnerství vydaly Sdružení Calla a Hnutí DUHA.


Ing. Edvard Sequens pracuje jako energetický konzultant ve Sdružení Calla.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu