Vstup pro předplatitele: |
Byli jsme vyznamenáni.
Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.
Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.
A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.
(Josef Suchý)
Neshodli jsme se v redakci na nejkrásnějším ročním období, a to jsme se nad tímto textem sešli jenom dva. Ale oběma se nám líbí babí léto, kdy je krásně, ale zase ne moc vedro, kdy už se stromy začínají ze zelené převlékat do nejrůznějších odstínů žlutých a červených. Nebo chladná rána, která často halí krajinu do závojů mlhy a vytvářením jindy nevídaných pohledů ji jaksi zmnožují. Samozřejmě je tu krajina jen jedna, a když se mlhy rozplynou, objeví se nejen v celé své kráse, ale také s jizvami, které jsme jí způsobili. Z nich horší jsou asi ty méně viditelné, vyúsťující ve vymírání celých druhů rostlin a živočichů. Bojíme se, že nám lidem budou ti třeba dnes ještě nepoznaní spoluobyvatelé Země chybět. Ať už pro možné užitky, nebo jen pro tu krásu, kterou mnohotvárnost všeho živého v krajině představuje. Odborně se té rozmanitosti říká biodiverzita. Na nebezpečí jejího zmenšování se snažila upozornit OSN vyhlášením Mezinárodního roku biodiverzity, připomíná ho svou informační kampaní ministerstvo životního prostředí, už několik let svým programem Český svaz ochránců přírody a v jeho rámci i náš časopis.
Bohaté zážitky z četby, ale hlavně z toulek pestrou podzimní krajinou vám přejí
Dana Zajoncová a Jiří Turek