Vstup pro předplatitele: |
Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá
Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda
Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár
(Josef Hrubý)
Neshodli jsme se v redakci na nejkrásnějším ročním období, a to jsme se nad tímto textem sešli jenom dva. Ale oběma se nám líbí babí léto, kdy je krásně, ale zase ne moc vedro, kdy už se stromy začínají ze zelené převlékat do nejrůznějších odstínů žlutých a červených. Nebo chladná rána, která často halí krajinu do závojů mlhy a vytvářením jindy nevídaných pohledů ji jaksi zmnožují. Samozřejmě je tu krajina jen jedna, a když se mlhy rozplynou, objeví se nejen v celé své kráse, ale také s jizvami, které jsme jí způsobili. Z nich horší jsou asi ty méně viditelné, vyúsťující ve vymírání celých druhů rostlin a živočichů. Bojíme se, že nám lidem budou ti třeba dnes ještě nepoznaní spoluobyvatelé Země chybět. Ať už pro možné užitky, nebo jen pro tu krásu, kterou mnohotvárnost všeho živého v krajině představuje. Odborně se té rozmanitosti říká biodiverzita. Na nebezpečí jejího zmenšování se snažila upozornit OSN vyhlášením Mezinárodního roku biodiverzity, připomíná ho svou informační kampaní ministerstvo životního prostředí, už několik let svým programem Český svaz ochránců přírody a v jeho rámci i náš časopis.
Bohaté zážitky z četby, ale hlavně z toulek pestrou podzimní krajinou vám přejí
Dana Zajoncová a Jiří Turek