|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Neshodli jsme se v redakci na nejkrásnějším ročním období, a to jsme se nad tímto textem sešli jenom dva. Ale oběma se nám líbí babí léto, kdy je krásně, ale zase ne moc vedro, kdy už se stromy začínají ze zelené převlékat do nejrůznějších odstínů žlutých a červených. Nebo chladná rána, která často halí krajinu do závojů mlhy a vytvářením jindy nevídaných pohledů ji jaksi zmnožují. Samozřejmě je tu krajina jen jedna, a když se mlhy rozplynou, objeví se nejen v celé své kráse, ale také s jizvami, které jsme jí způsobili. Z nich horší jsou asi ty méně viditelné, vyúsťující ve vymírání celých druhů rostlin a živočichů. Bojíme se, že nám lidem budou ti třeba dnes ještě nepoznaní spoluobyvatelé Země chybět. Ať už pro možné užitky, nebo jen pro tu krásu, kterou mnohotvárnost všeho živého v krajině představuje. Odborně se té rozmanitosti říká biodiverzita. Na nebezpečí jejího zmenšování se snažila upozornit OSN vyhlášením Mezinárodního roku biodiverzity, připomíná ho svou informační kampaní ministerstvo životního prostředí, už několik let svým programem Český svaz ochránců přírody a v jeho rámci i náš časopis.
Bohaté zážitky z četby, ale hlavně z toulek pestrou podzimní krajinou vám přejí
Dana Zajoncová a Jiří Turek