Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Návštěvy


Rudolf Šmíd, č. 5/2010, str. 26

Opakovaně navštěvovat strašáky bývá ošemetné. Často zmizí beze stopy a já se vracím domů s nepořízenou. Ale mám i takové, za kterými jezdím už řadu let. Leckteré vidím častěji než své příbuzné. Jejich příběhy bývají občas takovým „maggi“ života lidského.

Před dvanácti lety jsem na jedné ze svých strašáckých expedic po jihomoravských vinicích objevil Pasáčka vepřů. Tenkrát byl oblečený do šedého mantlu gulagovského střihu, na hlavě měl pomačkaný kýbl a větvička vinné révy, která se klenula před panoramatem mikulovského zámku, vytvářela iluzi biče. Časem se však horní vrstva kabátu začala rozpadat a vatová podšívka proměňovala pasáčka stále více v éterickou bytost.

U rozpadajícího se strašáka mě jednou přistihli vinaři. Když zjistili, co na vinici pohledávám, tak začali prosit: „Proboha, takhle ho nefoťte, podívejte, jak hrozně vypadá. Přijeďte příští rok, to vám uděláme krásné strašáky!“ To mě vyděsilo. Nechci totiž vstupovat do života strašáků ani jejich tvůrců. Proto se autorům, pokud to jen jde, vyhýbám. Také strašáci se stali obětí módy a zábavy, která je spolehlivě ničí. Stávají se z nich jen „roztomilé“ ozdoby předzahrádek, obdobně jako sádroví trpaslíci. O to víc si vážím venkovanů, kteří strašáky i dnes tvoří ve víře, že jim ochrání úrodu před škůdci. Ale zpátky k pasáčkovi. Vinaři tenkrát svůj slib naštěstí nesplnili.

Před čtyřmi lety jsem dostal možnost vystavovat v Mikulově. A i když pasáček nebyl součástí cyklu, rozhodl jsem se obě fotografie přibalit a vystavit je v jeho rodišti. Pak mi to ale přišlo málo, a tak jsem se spolu s přáteli vydal za pasáčkem. Jeho fotografie jsme samozřejmě vzali s sebou. Prostě jsme chtěli uspořádat výstavu pro strašáka samotného. K našemu zklamání tam už pasáček nebyl. Zbyl po něm jen holý dřevěný kříž se zrezivělým kýblem… Šaty dělají i strašáka.

Rudolf Šmíd

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu