|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Jeden z nejpozoruhodnějších nálezů z poslední doby ze světa našich orchidejí je nález rudohlávku jehlancovitého v NPR Hádecká planinka z letošního června. Jde o orchidej s nápadně fialovorudě zbarveným květem, kterou tam neobjevil botanik, ale náruživý fotograf a geolog, který ji sice poznal, ale kterého ani nenapadlo, že tam nikdy nerostla. Nicméně se však o svém nálezu zmínil a ani netušil, jaký rozruch způsobí mezi orchidejáři a botaniky. A není divu, neboť tato krásná orchidej rostla začátkem minulého století nejblíže Brna u Bučovic, kde už ale dávno vymizela. Historicky se ještě objevovala naposledy v 80. letech minulého století v Chřibech a dříve např. i v Hostýnských a Vsetínských vrších. V současné době roste nepříliš hojně v jižní části Bílých Karpat a vzácně v Českém krasu. Jako všechny orchideje má prachová semínka, která se patrně větrem dostala až na Hády, kde nalezla stanoviště vhodné nejen k vyklíčení, ale i ke svému růstu. Hádecký rudohlávek sice o svou hlavu nakonec přišel, a není jisté, zda ji ukousla srna nebo to má na svědomí člověk, jisté však je, že první výsadek se podařil, a pokud se tam trvale udrží, bude nápadnou okrasou a obohacením této rezervace.
Jindřich Šmiták
předseda Orchidea klubu Brno