|
Vstup pro předplatitele: |
Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem
(Zdeněk Volf)
Tento rok již pátý týden strávili zástupci většiny států v Bonnu, kde se na půdě OSN připravuje nová globální klimatická dohoda, která by měla aktualizovat či nahradit Kjótský protokol. Intenzivní jednání budou vrcholit v prosinci v Kodani, kde by se i za účasti ministrů životního prostředí a některých předsedů vlád mělo dohodnout konečné znění mezinárodní smlouvy.
Vyjednávání však nepostupují dostatečně rychle a jindy diplomaticky zdrženlivý tajemník Rámcové úmluvy o změně klimatu Yvo de Boer po srpnovém rokování dokonce prohlásil, že „touto rychlostí cíle nedosáhneme“. Trefně tím vyjádřil obecnou náladu po skončení konference, která nepřinesla valný pokrok. Ne že by se státy hádaly o to, zda bojovat se změnami klimatu či ne. Jednoznačně naopak podporují razantní akci. Zvlášť výmluvná jsou vystoupení zástupců malých ostrovních států, kterým hrozí brzké zatopení. Rozpory jsou mnohem prozaičtější: v tom, kdo co udělá a kdo to bude platit.
Jednání jsou ovšem mnohem komplikovanější než za dob tvorby Kjótského protokolu před dvanácti lety. Nejde „jen“ o stanovení redukčních závazků pro rozvinuté země. Stavebními bloky nové dohody jsou adaptace na změny klimatu, snižování emisí v rozvojovém světě a transfer technologií. Celým vyjednáváním se jako červená nit vine otázka, jak zajistit financování potřebných opatření v nejchudších zemích, které svou žádost po právu odůvodňují historickou odpovědností průmyslových států. Ty naopak zdůrazňují potřebu řešit současný rychlý růst emisí v rozvojových zemích.
Celou věc je třeba vidět i z pozitivnější stránky. USA otočily o 180 stupňů - mají zájem přidat se k nové dohodě a doma připravují novou klimatickou legislativu. Stejně tak Čína deklaruje svůj zájem a rozjíždí mnoho národních aktivit pro snížení emisí. Pro dohodu se vyjadřují zástupci největších soukromých společností nebo hlavy největších států světa na fóru G8 či G20. Rozvojové a environmentální organizace i občanská hnutí po celém světě vedou kampaně se stejným cílem. Tlak na dosažení globální politické shody je obrovský. Od politických prohlášení bude ale potřeba velmi rychle přejít ke konkrétním aktivitám.
Mgr. Jiří Jeřábek - občanské sdružení Centrum pro dopravu a energetiku, jiri.jerabek(zavináč)ecn.cz