Vstup pro předplatitele: |
Jít zrána prachem polní cesty bosý
a stanout tváří v tvář
vyjevenému koroptvímu kuřátku
už sotva se mi poštěstí.
Vždyť dávno chodím ulicí,
kde nezavadíš o kapičku rosy.
Však míjím příliš hlučná náměstí.
A potkám-li trs jílku v dlažbě,
což asi zdejším sotva něco říká,
postačí, abych oči přimhouřil,
a slyším koroptvičku opiově tikat.
(Josef Suchý)
Úvodník minulého čísla sice měl název Čekejte povodně, ale přivolat jsme je nechtěli. Naštěstí se dnes už proroci nekamenují, to bychom vinu nejspíše svedli na Václava Cílka, který už před drahnými léty načrtl scénář, jak se vývoj počasí a klimatu bude u nás vyvíjet. Je na čase dělat konečně něco jiného než jen odstraňovat škody. Je potřeba odstraňovat příčiny rychlého a soustředěného odtoku spadlé vody. Očekával bych, že bezprostředně po proběhlé povodni týmy odborníků začnou od míst, kde povodeň začala, zjišťovat, co se v té krajině dá udělat pro to, aby povodeň ne nevznikla, na to jako lidstvo nemáme, ale aby byla co nejmenší a s co nejpomalejším průběhem. Když půjde o smrkový les, změnit ho alespoň na smíšený, jsou-li svážnice či lesní cesty poškozeny těžkou lesní technikou, upravit je tak, aby se do nich nekoncentroval soustředěný odtok vody, a rozváděl se do lesa svodnicemi, strže sanovat přepážkami, v porostech nechávat zetlít co nejvíce organické hmoty apod. Půjde-li o pole, neorat po svážnici, vytvářet znovu meze, do půdy dostávat více organické hmoty alespoň zeleným hnojením a je jistě mnoho jiných, byť na první pohled jen drobných opatření. Tak pokračovat místo od místa. Po realizaci těchto opatření, i když třeba spadne velké množství srážek a odteče z nich možná i stejné množství vody, určitě to nebude tak rychle ani za tak velkých kulminací. Prohnout se ve směru úderu říkávali staří mistři bojových umění, a ne vystavovat se stále stejným úderům, které nás dostávají vždy do role bezmocných.
Téma voda se nám přelilo do života i do obsahu nynějšího čísla. Najdete v něm tedy informace nejen o vodě, ale kromě stálých rubrik i zprávy o tom, co se v naší přírodě a krajině děje na zemi i pod zemí. Informujeme Vás také o lidech, kteří se bez velkých mediálních ohlasů snaží, abychom si s přírodou rozuměli, a ne stále s ní bojovali. Těm všem jmenovaným i nejmenovaným patří náš dík a obdiv stejně jako Vám, našim čtenářům a příznivcům, kteří nás svým zájmem podporujete v nelehké snaze o zachování existence našeho časopisu, který v příštím roce oslaví 25 let své existence.
Ivo Dostál