VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Byli jste někdy v Centru Veronica Hostětín? Tak jste určitě procházeli sadem, který těsně přiléhá k pasivnímu domu. Na podzim tam voní křížaly z 200 let staré sušírny. A není náhoda, že se sušírna zachovala zrovna zde. Sad byl ještě před několika desítkami let plný starých stromů, byla tu jablka zvaná kožuchy, citronové zimní, Parkerovo, ale i třešně a obsypané švestky domácí. Ještě dnes hned u sušírny roste panenské české. Úplně vidím místní, jak si při přebírání ovoce z dlouhé chvíle povídají každodenní příběhy. Něco z těch dob v sadu zbylo…

I dnes se tu scházejí celé rodiny nebo skupiny osob, které si mají co říct. Sad začne ožívat vždycky na jaře, kdy jej začnou navštěvovat velcí i malí, zvířata i lidé. Děti sem jezdí za poznáním i dobrodružstvím, spousta z nich si právě tady poprvé s rodiči vyzkoušela, jaké je to spát v teepee nebo přímo pod hvězdami. Poprvé zde také viděli krtonožku, blešivce či raka.

Sad je výbornou živou učebnicí i pro dospěláky - prošly jím už stovky ovocnářů, aby se tu naučili o své sady starat. Taky pro ně byly v zadní části sadu nedávno vysázeny staré odrůdy - například hrušně oharkula, solanka, praskula, jabloně, slívy, jeřáby oskeruše. Každá z těchto odrůd vznikala po staletí v podmínkách Bílých Karpat a díky znovuvysazování do našich zahrad snad přežijí i doby další.

A když v sadu není zrovna žádná skupinka osob, slouží svým obyvatelům. V sadu se líbí sýkorkám, čmelákům, vosičkám, netopýrům, škvorům, ježkům, ale i ještěrkám či hadům - těm všem jsme tu připravili ubytování první kategorie. Pokud vás zajímá, jak takové obydlí vypadá, přijeďte se podívat.

Nejvíce živo je ale v sadu přece jen na podzim, většinou poslední víkend v září. Nejprve ho zaplní desítky dobrovolníků, kteří jej pokosí, pohrabou a uklidí, aby byl na Jablečnou slavnost připraven pro rodiče s dětmi, kteří si zde naplno užívají bohatého programu. Ještě dva měsíce si o tom pak místní povídají u sušení ovoce…

Alena Šuráňová
ředitelka Centra Veronica Hostětín