Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Co sa vykládá u sušárni


Alena Šuráňová, č. 2/2012, str. 22
Dvě stě let stará sušírna ovoce v ukázkovém sadu v Hostětíně každý podzim krásně voní.
Dvě stě let stará sušírna ovoce v ukázkovém sadu v Hostětíně každý podzim krásně voní. Foto archiv Ekologického institutu Veronica

Byli jste někdy v Centru Veronica Hostětín? Tak jste určitě procházeli sadem, který těsně přiléhá k pasivnímu domu. Na podzim tam voní křížaly z 200 let staré sušírny. A není náhoda, že se sušírna zachovala zrovna zde. Sad byl ještě před několika desítkami let plný starých stromů, byla tu jablka zvaná kožuchy, citronové zimní, Parkerovo, ale i třešně a obsypané švestky domácí. Ještě dnes hned u sušírny roste panenské české. Úplně vidím místní, jak si při přebírání ovoce z dlouhé chvíle povídají každodenní příběhy. Něco z těch dob v sadu zbylo…

I dnes se tu scházejí celé rodiny nebo skupiny osob, které si mají co říct. Sad začne ožívat vždycky na jaře, kdy jej začnou navštěvovat velcí i malí, zvířata i lidé. Děti sem jezdí za poznáním i dobrodružstvím, spousta z nich si právě tady poprvé s rodiči vyzkoušela, jaké je to spát v teepee nebo přímo pod hvězdami. Poprvé zde také viděli krtonožku, blešivce či raka.

Sad je výbornou živou učebnicí i pro dospěláky - prošly jím už stovky ovocnářů, aby se tu naučili o své sady starat. Taky pro ně byly v zadní části sadu nedávno vysázeny staré odrůdy - například hrušně oharkula, solanka, praskula, jabloně, slívy, jeřáby oskeruše. Každá z těchto odrůd vznikala po staletí v podmínkách Bílých Karpat a díky znovuvysazování do našich zahrad snad přežijí i doby další.

A když v sadu není zrovna žádná skupinka osob, slouží svým obyvatelům. V sadu se líbí sýkorkám, čmelákům, vosičkám, netopýrům, škvorům, ježkům, ale i ještěrkám či hadům - těm všem jsme tu připravili ubytování první kategorie. Pokud vás zajímá, jak takové obydlí vypadá, přijeďte se podívat.

Nejvíce živo je ale v sadu přece jen na podzim, většinou poslední víkend v září. Nejprve ho zaplní desítky dobrovolníků, kteří jej pokosí, pohrabou a uklidí, aby byl na Jablečnou slavnost připraven pro rodiče s dětmi, kteří si zde naplno užívají bohatého programu. Ještě dva měsíce si o tom pak místní povídají u sušení ovoce…

Alena Šuráňová
ředitelka Centra Veronica Hostětín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu