Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Čtení o krajině, lidech a také o strašácích


Antonín Buček, č. 4/2010, str. 26

Klvač, P. (ed.): Člověk, krajina, krajinný ráz. Masarykova univerzita, Brno 2009, 91 s.

Editor Pavel Klvač shromáždil soubor statí, jejichž sympatickým společným rysem je hledání a nalézání humanitních přístupů k multidisciplinární problematice vztahu člověka a krajiny. V letošním roce, kdy si připomínáme 10. výročí přijetí Evropské úmluvy o krajině členskými státy Rady Evropy (Florencie, 20. října 2000), přináší tento sličný sborník mnoho podnětů k zamyšlení.

Úvodní příspěvek K. Stibrala a M. Stelly Opravdu máme rádi savanu? aneb Biopsychologická východiska vnímání krajiny je velmi zdařilým pojednáním o biopsychologickém významu savan, uvádějícím na pravou míru řadu nepodložených tvrzení často tradovaných mezi přírodovědci.

V. Zuska ve své stati Krajinný ráz a „lidová“ estetika velmi kriticky rozebírá (z hlediska „nelidové“ estetiky zřejmě oprávněně) estetická východiska přístupů J. Löwa, I. Míchala a P. Skleničky k hodnocení krajinného rázu. Závěrem konstatuje, že: „moderní estetika … zahrnuje do pole svých zkoumání … v rostoucí míře i krajinu, přírodu, životní prostředí, ekologii, a to v řadě průniků přírodních a humanitních věd“. Toto tvrzení ovšem nijak nedokládá.

Historické kořeny současného pojetí ochrany krajinného rázu, navazující na tradici ochrany domoviny, rozebírá D. Zajoncová v příspěvku Krajinný ráz a ochrana domoviny. Dokládá, jak se krajinný ráz formoval jako ústřední pojem ochrany kulturních památek a posléze ochrany přírody již od druhé poloviny 19. století.

Objevná je stať K. Stibrala Lesní estetika Heinricha von Salische a její čeští následovníci, ve které jsou zasvěceně shrnuty základní rysy Salischova pojetí lesní estetiky a představeny první práce o problematice estetiky lesa u nás (F. T. Bratránek, J. Durdík, J. Konšel, Š. Korpeľ). Velmi oceňuji poznámku o nevhodném estetickém působení tabulí naučných stezek v přírodě: „Příroda, krajina, na kterou se dívám skrze tabuli (nebo mám tuto v zorném poli) už připomíná spíše muzeum či botanickou zahradu.“ Pokud vím, jedná se o první takovou zmínku v české literatuře.

Pro současné diskuse o dalším osudu Šumavy je až překvapivě důležitý velmi zajímavý příspěvek M. Tomáška Tři cesty pralesem (s J. Štolbou, S. Čechem a K. Klostermannem), dokládající Klostermannův významný podíl na vytvoření obrazu Šumavy jako liduprázdné divočiny a vyúsťující v hold umění a jeho schopnosti měnit naše vidění světa.

V širokém evropském kontextu pojednává P. Klvač ve stati Může být bažina krásná? problematiku bažin jako míst „klatých“ a jejich sociální percepci na příkladu drnovické Žumpy. Příspěvek R. Lokoče a Z. Ulčáka Percepce krajinných prvků zemědělci - důležitý předpoklad tvorby a péče o krajinný ráz rozebírá vzorce chování a vztah zemědělců ke krajině. Významné je upozornění na různost postojů vlastníků a nájemců zemědělských pozemků.

P. Klvač, K. Hoření a R. Krylová ve stati Turismus a autenticita v českých vesnicích v rumunském Banátu dokládají, že percepce života banátských Čechů a krajiny této oblasti vypovídá více o návštěvnících než o realitě.

Soubor příspěvků uzavírá R. Šmíd (autor letošních obálek našeho časopisu) výtečně koncipovanou statí Strašák jako autentický prvek v krajině. Pro vědu o strašácích navrhuje název terriculologie a zasvěceně probírá magický i praktický význam a osud strašáků od antiky až do současnosti.

Po zdařilé publikaci Člověk a les z roku 2006 je tento sborník dalším úspěšným edičním počinem P. Klvače. Ve svém souhrnu dokumentují příspěvky tematický i oborový rozsah přístupu humanitních věd k problematice krajiny a krajinného rázu. Publikaci vřele doporučuji k přečtení, jednotlivé příspěvky zcela jistě vzbudí zájem a vyvolají diskusi, a to nejen v humanitních, ale i přírodovědných a technických oborech.

Antonín Buček
krajinný ekolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu