Čtení na tyto dny

Předjaří

krajina strmí tichem snu
bílá a hnědá a zurčení
červenohnědé siluety nahých strážců zimy
jež neuhlídali
a ze studně studu krčí rameny

tak téměř bez pohybu hyne epocha

krom poškubaných cárů kdesi pod nebem
se tichem nese
už jen kovově černý rozsudek havrana
ukládající toliko
co sněhy odkryly ztrápeno
budiž do třikráte sedmi dnů
potaženo zelení
proti čemuž
není odvolání

(Miroslav Sedláček) 

 

Sebeobrana knihou


Jan Lacina, č. 3/2010, str. 28

Šimek, T.: Dějiny Skryjí. Sursum, Tišnov 2008, 446 s.

Skryje jsou vesnicí skutečně skrytou - v hlubokém údolním zářezu Loučky asi deset kilometrů severozápadně od Tišnova. Mají všeho všudy 38 čísel popisných plus 8 dalších v blízké osadě Boudy a pouhých 69 stálých obyvatel. Tedy spíše vesnička než vesnice. A přesto si troufl a - díky iniciativě dlouholeté starostky MUDr. Jany Jeřábkové a díky podpoře ministerstva kultury, Jihomoravského kraje a dalších nejmenovaných sponzorů - na knihu vskutku obsáhlou a reprezentativní. Hlavním autorem spisu je historik a archivář PhDr. Tomáš Šimek. Jako skryjský rodák, byť již desítky let žijící mimo rodiště, dokázal se nejen odborně, ale i s láskou ponořit hluboko do historie obce, která v roce vydání knihy oslavovala 650 let od první písemné zmínky, a vydolovat řadu často až překvapivých zajímavostí. Tím největším překvapením je zjištění, že poslední vlk na Českomoravské vrchovině byl zastřelen nikoliv roku 1830 u Zubří poblíž Nového Města na Moravě, jak se dosud tradovalo, ale až 23. května 1917 právě ve Skryjích! V knize je reprodukován zápis četnické stanice o tom i fotografie střeleného zvířete.

Velice inspirativní je dávný zvyk skryjské obecné školy. Měla svoji školní zahradu, ve které se žáci učili pěstovat zeleninu, květiny a zejména stromky. Žákům ukončujícím školní docházku dával pan řídící na památku ovocný stromek. Pravidelně se pořádaly i stromkové slavnosti, při kterých byly osazovány vybrané části obecních pozemků.

Vesnička se dvěma (dodnes starosvětsky vyhlížejícími) mlýny byla vždy úzce spojena s řekou Loučkou neboli Bobrůvkou. Při tání sněhu ve Žďárských vrších se řeka pravidelně rozvodňovala a nesla nejen ledové kry, ale i množství rozmanitého dřeva. K nezbytnému inventáři skryjských občanů proto patřila ráhna s kovovými háky, sloužící k vytahování dřeva pro otop. A rozmanité rybky, vyvržené povodní na břeh, se zapékaly na plechu přelité „rozklechtaným“ vajíčkem. Bývala to prý vynikající pochoutka! Kromě řeky byli obyvatelé Skryjí spjati i s kamenitými, málo úrodnými stráněmi, ze kterých dobývali obživu. O extrémních podmínkách svědčí místní názvy Příkřice, Kopaniny, Žleby a dokonce - pro nejvýše položené pozemky - Oblaka. Malá Haná se pak prý ironicky říkalo těm nejkamenitějším a nejméně úrodným pozemkům.

Do skrytých Skryjí sice první auto po první silnici přijelo až roku 1926 a elektřina sem byla zavedena až roku 1947, ale již ve třicátých letech se zde uvažovalo - v profi lu kousek nad Skryjemi - o výstavbě přehrady, která by zabránila povodním a nadlepšovala vodní stav v Brněnské přehradě. Realizaci přehrady tehdy zřejmě zabránila druhá světová válka. Znovu se k ní vrátil směrný vodohospodářský plán z roku 1975. Ten ovšem už počítal s přehradní hrází pod Skryjemi, tedy se zatopením idylické vesnice i velké části romantického údolí. A do třetice všeho špatného: stejný přehradní profi l jako roku 1975 byl oprášen v roce 2006, a Skryje se tak octly v aktualizovaném seznamu území chráněných pro výstavbu vodních nádrží.

Zřejmě s vidinou tohoto ohrožení byli jako spoluautoři knihy přizváni i přírodovědci - Mojmír Hrádek, Petr Halas a Jan Lacina z Ústavu geoniky AV ČR. Ve svých statích dokazují, že Skryje se svým okolím jsou krajinou vskutku jedinečnou, s řadou výjimečných rysů reliéfu, geologického podloží a hlavně živé přírody. Uveďme alespoň lokality celostátně kriticky ohrožených rostlin zimozelenu okoličnatého a hruštičky zelenokvěté (právě v okolí Skryjí jsou nejpočetnější populace v rámci ČR!) či výskyt vranky obecné v bystřinném toku Loučky, která byla v úseku nad Skryjemi zařazena mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000. Fotograficky je v knize dokumentováno i nezvyklé setkání teplomilné kudlanky nábožné s podhorskou tolijí bahenní na loučce kousek nad vesnicí, políčka lemovaná chrpami, prastaré buky ve zbytcích suťových lesů v bočním údolí Hadůvky…

Nelze než říci, že takové knižní dílo je nejen výbornou prezentací vesničky zapadlé v harmonické kulturní krajině, ale především její odborně a objektivně formulovanou sebeobranou. Je potěšitelné, že obdobnou knihu chystá v letošním roce i sousední obec Újezd u Tišnova, jejíž místní část Chytálky v pozoruhodném údolí říčky Libochůvky je rovněž ohrožena výstavbou další přehrady.

Jan Lacina
krajinný ekolog

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu