Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Řeka Morava - opět rybářský ráj?


Milan Peňáz, Pavel Jurajda, č. 1/1995, str. 1-5

Řeka Morava patřila v minulosti, pokud jde o biomasu a produkci rybích společenstev, mezi naše nejbohatší řeky, a to především v celé své mimořádně rozlehlé záplavové (aluviální) části, sahající od soutoku s Dunajem až po Hanušovice. Vyznačovala se neobyčejně vyvinutým systémem ramen a tůní i širokou, zaplavovanou nivou. I když konkrétní data o dřívější rybářské produkci nejsou z pochopitelných důvodů k dispozici, lze z některých nepřímých informací (např. popis situace na olomouckém rybím trhu z let 1863-1864 od Jeittelese a o 40 let pozděj i od Kitta z roku 1905) usuzovat nejen na tehdejší druhovou skladbu rybího společenstva (ichtyocenózy), ale i na dosahovanou produkci, jež se zcela nepochybně pohybovala při horní hranici rozpětí udávaného pro středoevropské větší řeky (400 kg/ha).

Morava však patřila v minulosti k našim nejbohatším řekám nejen co do vyprodukovaného a loveného množství ryb, ale i co do počtu a pestrosti vyskytujících se druhů. Není proto divu, že již v minulém století tento tok přilákal řadu přírodovědců, kteří studovali a registrovali její ichtyofaunu. Z nich čelné místo zaujímají především tehdejší kustod moravského musea v Brně A. Heinrich, který již v roce 1856 uveřejnil vůbec první vědecký soupis druhů kruhoústých (třída vodních obratlovců s chrupavčitou kostrou a zachovanou chordou dorsalis - u nás většinou mihule) a ryb řeky Moravy, a zejména pak profesor olomouckého gymnázia, L. H. Jeitteles. Ten ve dvou na svoji dobu vynikajících studiích, uveřejněných v nenápadných gymnazijních ročenkách (z roku 1863 a 1864), Heinrichovy údaje významně doplnil. Obohatil je také o řadu cenných „produkčních“ postřehů, které získal během svých pravidelných a pozorných návštěv olomouckého rybího trhu, kam se soustřeďovaly bohaté úlovky zejména z úseku řeky nad Olomoucí. Již v minulém století tak byl v Moravě zaregistrován výskyt celkem 47 druhů, tedy jen o málo méně než v Dunaji, avšak podstatně více nežli v jiných evropských řekách srovnatelné velikosti. Pozdějším vývojem znalostí systematiky ryb byl výskyt některých druhů sice vyloučen, na druhé straně však některé jiné druhy ryb nebyly v době pořizování prvých soupisů ještě vůbec pro vědu známy (např. mihule ukrajinská, hrouzek běloploutvý, ježdík dunajský); mnohé další druhy zde byly záměrně vysazeny anebo neúmyslně zavlečeny. K dnešnímu dni se tedy celkový počet druhů a forem kruhoústých a ryb zaregistrovaných v povodí Moravy rozrostl na 63, z čehož 6 druhů bylo pozorováno dosud jen v přítocích mimo vlastní tok Moravy.

Řeka Morava je však známa, a to bohužel rovněž od minulého století, také nadměrným znečištěním vody. Už v jejím horním toku zhoršují kvalitu vody četné celulózky, cukrovary, průmyslové závody a sídliště v takovém rozsahu, že to již před stoletím mělo prokazatelně negativní dopad na ichtyofaunu (viz Kašpar 1886). Další drastický nárůst znečištění vyvrcholil v padesátých letech tohoto století a byl dovršen nešetrnou a neekologickou regulací toků a velkoplošnými melioracemi, jež nerozumně a zbytečně urychlily odtok vody z krajiny. Tyto zásahy zničily rozmanitost prostředí a rybích úkrytů v břehových částech řek a hlavně zcela izolovaly hlavní tok od dřívějšího bohatého systému bočních ramen (s řadou lokalit nenahraditelných pro tření a odrůstání plůdku), a co víc - přerušily „říční kontinuum“ a migrační cesty ryb. Z rybářského hlediska tak byly dlouhé úseky tohoto toku devastovány. Tato nepříznivá situace, přes dílčí zlepšení v jakosti vody, setrvává do dnešních dnů. Během našich ichtyologických výzkumů v řece Moravě v období 1984-1994 jsme provedli a vyhodnotili velké množství odlovných akcí pomocí elektrického agregátu, při nichž jsme ulovili bezmála dvacet tisíc ryb dospělých (adultních) i nedospělých (juvenilních) jedinců (1 rok a starších) a mnoho dalších jedinců larválních a juvenilních. Zjistili jsme výskyt 43 druhů ryb a jeden druh kruhoústých. Deset druhů z tohoto počtu není pro Moravu původních - byly do povodí introdukovány. Podařilo se nám tedy zachytit téměř 70 % z celkového počtu druhů dosud zaregistrovaných pro řeku Moravu a její povodí. Výskyt dalších pěti druhů je možno doplnit na základě doložených výkazů úlovků dosažených v revírech Českého rybářského svazu a Moravského rybářského svazu: je to siven americký, síh severní maréna, amur bílý, sumeček americký a tolstolobik bílý.

Na základě historických údajů i současných výzkumů byl tak v řece Moravě prokazatelně dosud zjištěn výskyt celkem již 63 druhů ryb a kruhoústých, což znamená, že co do druhové pestrosti je Morava zdaleka nejbohatší řekou České republiky a jednou z nejbohatších evropských řek vůbec. Z uvedeného počtu patří však 3 druhy již mezi vyhynulé, 6 druhů je hodnoceno za kriticky ohrožené, 3 za silně ohrožené a 9 druhů za ohrožené.

Bádání o biologické diverzitě a snahy o dosažení trvale udržitelného rozvoje přírodních systémů nejsou jen módním, tržně úspěšným koncepčním a metodickým trendem současné biologie, ale i reálnou cestou, jak zastavit nebo alespoň zmírnit rozsah současné recese mnoha živočišných druhů.

Výrazný úbytek početnosti mnoha původně hojných a pro Moravu typických druhů ryb řeky Moravy, pokračující i v podmínkách postupně se zlepšující jakosti vody, nutí hledat příčiny i v jiných faktorech než jen v pouhé toxicitě vodního prostředí.

Ukazuje se dnes totiž se vší neúprosností, že rozčlenění (fragmentace) toků jezovými a jezům podobnými objekty nebo přehradními hrázemi vede k vzájemné izolaci populací nebo jejich částí. To má za následek plíživě postupující a neodvratnou genetickou devastaci populací původních, kdysi početných a z produkčního hlediska nejvýznamnějších druhů ryb. Jako nejmarkantnější případy tohoto stavu mohou posloužit původně dominantní, ale dnes téměř zdecimované populace ostroretky stěhovavé, podoustve nosáka či parmy obecné.

Migrující druhy ryb jsou z tohoto pohledu nesporně více ohroženy nežli druhy převážně stacionární a ty, jejichž nízká dominance ve společenstvu je přirozenou vlastností populace.

Na pořad dne se tak dostaly otázky populační genetiky, problém definování a kvantifikace nejmenší potřebné velikosti populací a nejmenší velikosti území (délka říčního úseku), jež rybí společenstva ke svému normálnímu rozvoji vyžadují, jakož i praktické kroky vedoucí k obnovení vzájemné kontinutity, volné reprodukce a nerušené genetické výměny mezi všemi příslušníky dané populace, což je obzvláště aktuální v říčních ekosystémech.

Izolování rybích populací mají při úpravách toků ze zákona kompenzovat rybí přechody. Jejich technická náročnost, značné finanční nároky na jejich výstavbu, údržbu i provoz, ale bohužel také četné negativní zkušenosti s provozováním a účinností konkrétních vybudovaných rybochodů vedly v minulosti k preferování výstavby rybochovných zařízení jako náhrady za narušení existenčních podmínek pro rybí společenstva. Výjimkou snad bylo pouze obezřetnější posuzování lokalit na dolních úsecích toků s potenciálním výskytem tažných druhů, anebo naopak v horních, pstruhových úsecích, se silnými populacemi pstruha obecného a lipana podhorního, s cílem zajistit nerušený tah na výše položená trdliště.

Zcela nová situace vyvstala v posledních letech na dolní Moravě v souvislosti s příznivými trendy ve vývoji kvality vody ovlivněné mj. i existencí soustavy vodního díla Nové Mlýny, které zčásti kompenzuje chybějící čistírny odpadních vod v povodí Dyje. Řada druhů ryb, typických dunajských elementů, považovaných již po dlouhou dobu v řece Moravě a dolní Dyji (a tím i v celé České republice) za nenávratně vymizelé, se počala do moravského úseku řeky Moravy vracet, některé z nich dokonce masově. Jde zejména o tyto druhy: ostrucha křivočará, ježdík žlutý, candát volžský, drsek větší, cejn siný, cejn perleťový, jeseter malý.

Další z původních druhů, jejichž obnovený tah do Moravy lze v budoucnu reálně očekávat, jsou kapr obecný (divoká forma), drsek menší, plotice lesklá, jakož i teprve nedávno pro vědu objevený ježdík dunajský.

Historické a současné záznamy výskytu ryb na řece Moravě
Dunajské druhyhistoriesoučasnost
ostrucha křivočará Hodonín I. jez v Lanžhotě
jeseter malý Lanžhot nezjištěno
drsek větší Olomouc I. jez v Lanžhotě
drsek menší Olomouc nezjištěno
cejn perleťový Olomouc III. jez v Brodské
ježdík žlutý Olomouc I. jez v Lanžhotě
hlavatka podunajská Ruda nad Moravou nezjištěno
plotice lesklá Olomouc Dyje v Břeclavi
candát východní Marchegg Dyje v Břeclavi
kapr obecný (sazan) Olomouc nezjištěno
Stálé ryby Moravy s třecími migracemi    
jelec jesen Olomouc po Strážnici
parma obecná   po Litovel
ostroretka stěhovavá   po Zábřeh
podoustev nosák   po Olomouc
     

Tato skutečnost znamená, že říční síť jižní Moravy má dnes prvořadý význam z hlediska výskytu vzácných a ohrožených druhů ryb a jako takovou je zapotřebí ji posuzovat s cílem co nejúčinněji chránit genofond našich ryb.

Do jisté míry obdobná situace je i na dolním českém úseku Labe, kde byl po mnoha letech opět zaregistrován přirozený tah juvenilních jedinců úhoře říčního, v budoucnu zde není vyloučen ani tah lososa obecného, pstruha mořského a mihule říční.

Stojíme tedy před nutností přehodnotit dosavadní benevolentní přístup k naplňování požadavku zákona na zajištění biologické kontinuity vodních toků při realizaci vodních staveb - zákona, jenž bezesporu myšlenkově předstihl dobu.

Jednou z nejvýznamnějších aktivit, jež by mohla vést k uskutečnění těchto cílů, je umožnění nerušeného tahu ryb korytem Moravy do vyšších úseků tohoto toku, případně do přítoků. Zatímco na celém 69 km dlouhém slovensko-rakouském úseku Moravy není vybudován žádný jezový objekt, na moravském úseku existuje těchto objektů celkem 37, přičemž téměř všechny z nich znamenají vážnou nebo zcela nepřekonatelnou překážku pro tah ryb.

V současné době existují nejen technické možnosti, ale i dobrá vůle zainteresovaných institucí a snad i potřebné finanční zdroje k odstranění nejhorších nedostatků. V rámci rozsáhlé akce revitalizace říčních systémů by postupné zprůchodnění řeky Moravy pro pohyby ryb mohlo být jednou z prioritních aktivit a příznivé podmínky k tomu vytvářejí i některé rozsáhlejší výzkumné projekty jako Obnovení říčního kontinua řeky Moravy i mezivládní evropský projekt Danube Environmental Programme, program pro zlepšení životního prostředí v povodí Dunaje, obdobný projektu Labe.


Ing. Milan Peňáz, DrSc., ředitel Ústavu ekologie krajiny AV ČR v Brně
Ing. Pavel Jurajda, CSc., vědecký pracovník Ústavu ekologie krajiny AV ČR

 
csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu