Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Doporučujeme ke čtení

Příčiny ubývání opylovatelů v krajině

Jaromír Čížek, č. 3/2020, s. 2-4

Tvorba regionálních lučních směsí

Ivana Jongepierová, č. 3/2020, s. 8-9

Doufám v objevování stále nových krajin svého srdce

Jan Lepš, č. 3/2020, s. 30-31, pro předplatitele

Jan Lacina výtvarník

Ivo Dostál, č. 3/2020, s. 36-37, pro předplatitele

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Konflikt kultury s přírodou


Jiří Poláček, č. 2/2011, str. 28

Šmajs, J., Klíma, I., Cílek, V.: Tři hlasy. Úvahy o povaze konfliktu kultury s přírodou. Doplněk, Brno 2010, 168 s.

Brněnské nakladatelství Doplněk v jedné ze svých edic věnuje pozornost společenské a ekologické problematice. Jako její patnáctý svazek vydalo publikaci Josefa Šmajse, Ivana Klímy a Václava Cílka Tři hlasy, v níž tato autorská trojice uvažuje - řečeno slovy jejího podtitulu - o „povaze konfliktu kultury s přírodou“. Úvodem ji opatřil Bohuslav Binka, který za pojítko uvedených tří autorů považuje „poučenou moudrost“, přičemž jejich knihu právem pokládá za „názornou ukázku tří cest směřujících za dogmatický aktivismus i záměrně krátkozraký pozitivismus“.

První část této knihy napsal profesor Masarykovy univerzity Josef Šmajs. Nazval ji Naše nynější krize a analyzuje v ní problémy, jimiž se zabýval už v řadě svých předchozích prací, zejména v publikacích Ohrožená kultura (1995), Drama evoluce (2000) a Filosofie - obrat k Zemi (2008). Je třeba říci, že slovem kultura označuje celou lidskou civilizaci, chápanou jako nebiologický systém vzniklý uvnitř staršího systému pozemské přírody. Svůj příspěvek v knize rozdělil - podobně jako další dva autoři - na tři velké kapitoly a řadu podkapitol.

V první kapitole Vyhynout můžeme jen z vlastní viny rozebírá skutečnost, že ničením přírodního systému je ohrožena vlastní druhová existence člověka. Proto nastoluje potřebu nového duchovního paradigmatu, filozoficky založeného na konceptu evoluční ontologie (viz jeho práci Uvedení do evoluční ontologie, 2008). Lidstvo by podle brněnského filozofa mělo ve vlastním zájmu opustit svůj predátorský vztah k přírodě, uznat její prioritu a tento nový pohled náležitě promítnout do sféry vědy, školství, ekonomiky a politiky.

Ve druhé kapitole Mýtus růstu a omyl přírodních zdrojů se Šmajs soustřeďuje na protipřírodní orientaci ekonomiky a její prostorovou expanzi, na fenomén spotřební techniky a na problematiku hospodářského růstu a přírodních zdrojů. Na stránkách třetí kapitoly Vzestup významu společenských věd promítá své základní téma do společenskovědní roviny: je přesvědčen o nutnosti přestavby společenských věd, ba o vytvoření „jiných věd o kultuře“, které by měly „připravovat nástup epochy kultury biofilní, dlouhodobě možné“.

Jeho příspěvek je odborně fundovaný, vybavený odkazy na příslušnou literaturu a ve svých vývodech opodstatněný, ale příliš kontrastuje se současnou realitou. Skeptický korektiv k němu tvoří text Ivana Klímy Jsme ochotni hájit naši planetu? Známý spisovatel v něm připomíná vize Římského klubu, nastiňuje historii lidstva, glosuje dnešní sdělovací prostředky a moderní techniku. Správně upozorňuje na malé obecné povědomí o ekologických problémech a na neochotu dnešních lidí omezit svůj konzumní životní styl. Domnívá se, že „opravdové cesty návratu ke smíru s přírodou a k uměřenosti našich přebujelých potřeb“ se začnou hledat až ve spojitosti s „krizí katastrofického rozměru“.

Třetí přispěvatel Václav Cílek nazval svůj text Dvojí lid tohoto století. Pojal ho jako esejistickou mozaiku, v níž pojednává o proměnách světového klimatu, o energetické problematice a dvojím lidu, tedy o vrstvách bohatých a chudých lidí. Kapitoly o klimatologických a energetických problémech tento mediálně známý geolog nasytil mnoha důležitými informacemi, na jejichž základě hodnotí naši společnost a dnešní svět. Nový svět podle jeho mínění „bude jiný, než si myslíme“, ale navzdory všem možným katastrofám „svět a život budou dál pokračovat“. Svůj hlavní text Cílek ještě doplnil souborem poznámek a nepoužitých torz.

Publikace Tři hlasy, zahrnující též Šmajsovu Nájemní smlouvu se Zemí, tedy představuje cenný trojhlas, který významně osvětluje konflikt naší civilizace s přírodou a nastiňuje jisté perspektivy. Bude ovšem třeba, aby závěry všech tří autorů nevyzněly do prázdna a promítly se do praxe.

Jiří Poláček
literární historik a kritik

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu