Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Selské cesty


Václav Štěpánek, č. 2/1993, str. 34

Jedním z drastických zásahů do historické struktury naší krajiny, úzce souvisejícím s kolektivizací zemědělství, bylo zrušení staletími budované sítě cest, spojujících jednak obce, jednak jednotlivé hony či tratě. Rozoráním mezí či v honbě za novými půdními zisky většina těchto cest zmizela a s nimi i porosty, které je doprovázely. Krajina se tak, zejména v nížinách, nejen stala neprůchodnou, ale i naprosto fádní. Jiná je problematika úvozových cest, vznikajících užíváním generacemi sedláků zejména v horských a podhorských oblastech. I ony ve své drtivé většině vzaly za své, neboť se noví hospodáři domnívali, že jejich využívání je nevýhodné. Tyto cesty, často štětované a tak zabezpečené proti erozi a rozblácení, postupně zarůstaly nálety bříz a jiných rychle rostoucích dřevin a stávaly se neprůjezdnými. Místo nich, bez jakéhokoliv zabezpečování, byly vyjížděny nové cesty přímo na polích. Tak bylo nejen ubíráno z úrodné půdy, ale navíc poté, co nezabezpečená cesta přestala vyhovovat, se beze všech zábran vedle ní vyjížděla cesta nová. Samozřejmě, půda byla všech, proč se tedy starat… V souvislosti s restitucemi se ovšem začíná situace v lecčems měnit. Kupodivu, původní vlastníci půdy i jejich potomci začínají ponejvíce hospodařit tam, kde je to relativně nejméně výhodné - např. na Českomoravské vrchovině. Zatímco v nížinách zůstává většina půdního fondu v transformovaných zemědělských družstvech, na Vysočině vzniká poměrně silná vrstva soukromých hospodářů. Těm se pochopitelně nelíbí, že na jejich polích jsou často tři i čtyři nově vyjeté cesty, neboť to zmenšuje jejich i tak dost nízké výměry. Proto lze na mnoha místech vidět, jak jsou znovu obnovovány staré úvozové cesty se vším, co k nim patří. Buřání je vyklučeno, břehy zpevněny nově vysazenými stromy… Co více, i meze kolem cest jsou zbavovány prastarých náletů sukcesních bylin a keřů tak, aby opět mohly poskytovat seno a nezaplevelovaly nálety semen pracně obdělaná pole. Revitalizaci naší krajiny si lze těžko představit jinak. Vysočinským sedlákům proto nezbývá než připsat velkou pochvalu.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu