VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Vyvěšování budek pro sýkory a zimní přikrmování ptáků je činností mezi ochránci přírody natolik známou, že o tom psát je skoro jako nošení dříví do lesa. Pojďme se však podívat na některé netradiční způsoby ochrany druhového bohatství. Co třeba netopýři? Jednou z možností ochrany netopýrů je vyvěšování budek. Budky pro netopýry jsou podobné ptačím budkám a mohou být několika typů. vyrobené převážně ze dřeva nebo i dřevobetonu. Některé budky imitují velké a prostorné stromové dutiny, jiné naopak úkryty štěrbinového typu. Vletový otvor také nebývá zpravidla kulatý, jako je tomu u ptačích budek, ale tvoří ho podélná štěrbina ve spodní části budky. Štěrbina stačí 2 cm.

Dřevěné budky by měly být zhotoveny z 1 až 2 cm silných prken, na vnitřních stranách nehoblovaných, aby netopýrům poskytly možnost snazšího přichycení. Mezi jednotlivými prkny by neměly být žádné mezery, obzvláště stříška by měla být kompaktní, nejlépe z jednoho kusu dřeva. Budka by měla být „kontrolovatelná“, např. odklápěcí stříškou, zajištěnou ohnutými hřebíky proti větru. Jednotlivá prkna k sobě spojujeme vruty, které jsou pevnější a trvanlivější než hřebíky.

Budky připevňujeme na stromy nebo štíty osamělých stavení silnými hřebíky do výšky 3 až 6 m, nejlépe na jižní závětrnou stranu. Vhodnými místy pro jejich vyvěšování jsou paseky, světliny v parkových lesích, pobřežní porosty, aleje, členité lesní okraje apod. Obydlenost budky netopýry poznáme podle vrzavých a skřípavých zvuků, kterými se netopýři ozývají v ranních nebo pozdně odpoledních hodinách, podle trusu zachyceného na spodní liště některých typů budek.

Budky pro netopýry nebývají obsazovány tak hojně jako budky ptačí. Navíc je jejich vyvěšování komplikované. Pokud se budky věší na živé stromy, je vyvinut a vyzkoušen systém tzv. dřevěných hřebíků - do stromu se akumulátorovou vrtačkou vyvrtá otvor, budka se přitluče dřevěným konickým kolíkem. Nejlépe se osvědčily náhradní „zuby“ do dřevěných hrábí (z habrového dřeva). Kolíky živý strom rychle zaleje mízou. Pozor - budku je třeba zafixovat malým hřebíčkem ke kolíku asi tak, jak se připevňuje klika ke dveřím. Přitloukání budek přímo do stromu dřevěnými kolíky stejně jako hřebíky je každopádně destruktivní metoda. Nejlepší je zavěšování budek na popruh (Gefa, Oppermann - systémy používané na vazby korun) kolem kmene v místě oddělení nějaké větve.

Pokud se budky věší na budovy, je vhodné umísťovat je minimálně 2,5 m nad zem. Horní výška není omezena, ale je třeba dbát, aby byla budka dostupná pro případnou kontrolu či údržbu.

Budky jsou netopýry využívány v letním období, je vhodné je tedy umísťovat na jaře. Opravy a údržbu budek provádíme zásadně v zimních měsících. Pozor! Netopýři mají (na rozdíl od ptáků) vyvinutý čich, pokud budku natřete páchnoucí látkou (barvou, mořidlem), neobsadí ji. Budky je vhodné vyvěšovat na okrajích porostu, směrem dolů po svahu (v lese, na rozdíl od budov, na orientaci vzhledem ke světovým stranám nezáleží). Vyvěšené linie budek je vhodné pravidelně kontrolovat. Pokud je budka obsazena plchy nebo plšíkem lískovým, jde o nezamýšlený, přesto kladný efekt.

Obojživelníci v době tahu

Vzhledem k tomu, že jsou pravidelně a ve velkém množství usmrcovány zvláště chráněné druhy obojživelníků, je nezbytné situaci vhodným způsobem řešit. Jednou z možností je označení kritických úseků dopravní značkou „Pozor žáby“. V České republice byly zmíněné rizikové úseky doposud označovány značkou A 22 (Jiné nebezpečí) nebo značkou A 14 (Pozor zvěř) s dodatkovou tabulkou se symbolem žáby. Toto řešení je však poměrně nevhodné. Nezahrnuje omezení rychlosti a řidiči jsou často neznámým symbolem zmateni a nevědí, jak na novou dopravní situaci reagovat. Ještě před začátkem jarního tahu žab je možné požádat dopravní inspektorát policie o uzávěru a dočasnou objížďku míst, kde tahové cesty křižují komunikace. Toto opatření, v mnoha zemích běžné, by bylo velmi efektivní, u nás je však zatím nesnadné je prosadit na silnicích s hustým provozem. V době tahu je možné rovněž na rizikových úsecích obojživelníky vyhledávat, sbírat a přenášet na druhou stranu vozovky. Tímto opatřením lze zachránit přes 90 % putujících žab. Uvedená metoda je velmi náročná na čas (sledování průběhu tahu, celonoční odchyt), a proto je nutné toto řešení považovat za nouzové. Lze je použít v případech, kdy zorganizování jiného způsobu záchrany obojživelníků není z nějakých důvodů možné.

V současnosti je považováno ze velmi perspektivní vytvoření náhradního místa rozmnožování. Zřízením nové vodní plochy na straně silnice, odkud přicházejí žáby, lze v budoucnu zabránit jejich masakrům. Výhodou metody je, že dlouhodobě řeší nejen ochranu dospělých zvířat, ale pravděpodobně i čerstvě metamorfovaných jedinců. Jak již bylo uvedeno, ropucha obecná a skokan hnědý se vyznačují „věrností k místu“ a vracejí se k rozmnožování do téže nádrže, kde sami metamorfovali. Z toho důvodu se tyto druhy aktivně nestahují k nové vodní ploše, ale dále migrují přes silnici. Proto je nutné zvířata putující přes silnici na novou vodní plochu přemístit. Náhradní místo rozmnožování je vhodné podle velikosti celé nebo zčásti ohradit (např. fólií) a do vymezeného prostoru zvířata přemístit. Obecně platí, že nová vodní plocha je žábami snadněji akceptována v případě, že leží v původním směru jejich tahové cesty. Poměrně rychle bývají samovolně osidlovány nádrže, které jsou vybudovány v místech, kde původní místo rozmnožování přirozeně nebo uměle zaniklo (obnova vodní plochy do 5-10 let na původním nebo blízkém místě).

Pár nápadů na závěr

Všechny prameny pitné vody si zaslouží největší péči. Při budování nových studánek se předem poradíme se zkušenými odborníky, abychom v dobrém úmyslu nenadělali více škody než užitku.

Pokud se v přírodě setkáme se zbytky rybářských vlasců či plastových povřísel na slámu, neprodleně je odstraníme a zneškodníme. Mohou to být pasti pro mnoho živočichů (vodní ptáci, ježci). Podobně to platí i o plastových sáčcích.

Staré láhve nejsou jen ohyzdné, ale stávají se smrtící pastí pro drobné živočichy (myšice, rejsci, ještěrky, brouci). Kdykoliv se s nimi v přírodě setkáme, přemístěme je tam, kam patří - do separovaného sběru.

Pokud narazíme na úmyslné pasti na zvířata (tlučky, oka, železa, lepy, jestřábí koše), jde o nezákonný lov, proto je neprodleně odstraníme a případ oznámíme policii.

Nekupujeme konzervy z tuňáka a mečouna, taky si odpustíme jeseteří kaviár. Jedná se o ohrožené druhy a kupováním takových výrobků jen podporujeme zánik jejich populací. Nakupujeme naopak dřevo a dřevěné výrobky se značkou ekologického lesnictví (stromeček s písmeny FSC). Takové produkty nepocházejí z lesů, které jsou devastovány těžbou a nejde o dřevo těžené ilegálně.

Ročně se v naší republice prodá přes milion vánočních stromků, které se po svátcích stávají odpadem, který se obtížně likviduje. Kupujte místo toho jedličky v květináčích, které pak na jaře vysadíte. Kdyby se jen jedno procento stromků stalo sazenicí - bylo by ročně vysazeno 10 tisíc stromků.

Mojmír Vlašín