Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Jabkenicko


Václav Petříček, č. 6/2012, str. 24-25

Dolní Pojizeří, na jehož levobřežní části přírodní park Jabkenicko leží, je poměrně fádní pahorkatina se střední nadmořskou výškou 236 m. Oblast podél řek Vlkava a Mrlina, vlévajících se do Labe, je zemědělsky intenzivně obdělávaný kraj, který je někdy vnímán jako součást Polabí. Středem se táhne nízký, ale v krajině nápadný, zhruba 30 km dlouhý zalesněný hřbet. Jedná se o pozůstatek koryta staropleistocenní Jizery (inverze reliéfu), především o štěrkopískové terasy zakrývající slínovce, a oproti okolní krajině je zemědělsky mnohem méně využitelný, s chudými písčitými půdami. Geomorfologicky jde o Jabkenickou plošinu, která tvoří rozvodnici mezi zmíněnými toky. Na svazích je řada vrstevných pramenů, napájejících drobné toky, které zvláště na východním strmém denudačním svahu tvoří mělká údolíčka. Západní, mírný protáhlý svah je protkán několika rybničními soustavami. Spolu s lesnatostí, kulturními památkami a v neposlední řadě díky nepřítomnosti průmyslových a větších sídelních celků předurčují území k rekreačnímu a turistickému využití. K ochraně hodnot krajinného rázu zde byl v roce 1998 vyhlášen přírodní park Jabkenicko.

Genius loci Jabkenic

Již dávno před vyhlášením přírodního parku bylo území známé především díky Jabkenické oboře, spojované se jménem Bedřicha Smetany. V roce 1875 se nemocný a ohluchlý skladatel přistěhoval do Jabkenic, kde bydlel u své dcery Žofie, provdané za nadlesního Josefa Schwarze. Přes velká zdravotní omezení zde složil řadu vynikajících skladeb, mimo jiné symfonickou báseň Vltava, smyčcový kvartet Z mého života nebo opery Tajemství, HubičkaČertova stěna. Po vzniku československého státu se v oboře konaly různé vzpomínkové akce. První byl koncert v roce 1921, v roce 1924 velké oslavy při odhalení pomníku od Františka Bílka. V letech 1928 a dokonce za německé okupace v roce 1944 se zde hrála opera Prodaná nevěsta a v roce 1948 opera Dvě vdovy. Myslivna, ve které Smetana žil, je dnes přeměněna na muzeum, které je hojně navštěvováno. Pro mnohé turisty je hlavní motivací návštěvy, včetně procházky oborou, kam skladatel chodíval odpočívat a možná i pro inspiraci.

Rybníky, slatinné louky a drobýšek nejmenší

Přírodní park o rozloze 556 ha leží při jihovýchodní hranici okresu Mladá Boleslav a zasahuje také do okresů Nymburk a Praha-východ. Kromě Jabkenické obory zahrnuje i lesnaté území směrem k obci Ledce na severovýchodě, Pěčickou bažantnici na severozápadě a přiléhající zemědělskou krajinu s roztroušenými háji a rybníky zasahující na západě až k silnici Jabkenice-Pěčice.

Hlavním důvodem k vyhlášení byl bezpochyby půvab lesnaté krajiny s množstvím různě velkých a poměrně čistých rybníků a drobných toků. Jedná se jednak o soustavu rybníků na Jabkenickém potoce, z nichž největší je rybník Vidlák, soustavu na Hladoměřském potoce a celou řadu drobných rybníčků na lesních potocích.

Přirozené suché i vlhké acidofilní nebo i borové doubravy na štěrkopíscích, v menší míře údolní a mokřadní olšiny a ochuzené habrové doubravy na prameništích a slinitých podkladech byly lesním hospodařením potlačeny ve prospěch chudých kulturních borů, ale i nevhodných smrčin, místy s modřínem. Díky četným rybníkům je tu poměrně bohatý vodní a pobřežní život přecházející do stále ještě zachovalých vlhkých slatinných luk. Právě zde je nejvíce zajímavých druhů rostlin. Z chráněných a silně ohrožených jsou to např. česnek hranatý, hvozdík pyšný a kosatec sibiřský, chráněný ohrožený endemit kostival český a z orchidejí vemeník dvoulistý. Na jediném místě v dolním Pojizeří zde planě roste lemový druh řepík vonný, který se pěstuje jako léčivka a někdy zplaňuje. Zajímavá je v Pojizeří rovněž vzácná silenkovitá „liána“ nadmutice bobulnatá. Udáván je i silně ohrožený druh obnažených den rybníků, jednoletý drobýšek nejmenší.

Fauna je zastoupena vodním hmyzem, obojživelníky a plazy, v lesích především ptáky. Ze skupiny datlovitých jmenujme datla černého, největšího datla Evropy. Podle Bernské úmluvy je přísně chráněný, i když u nás je ve světlých lesích (lesoparcích) poměrně hojný. Další je nápadná žluna zelená. Pravidelně zde také hnízdí náš největší kriticky ohrožený dravec orel mořský, který má na Mladoboleslavsku potvrzené ještě hnízdiště u rybníka Žabakor. Hluboké, tiché a v době hnízdní sezony pro veřejnost uzavřené území využívá ke svému hnízdění i plachý v poslední době pomalu se rozšiřující kriticky ohrožený čáp černý. Kromě těchto vzácných ptáků využívají četné vodní plochy ve vodě postávající volavky popelavé, které v rybnících nacházejí hodně potravy. Na hladině se objevují především lysky černé, poláci chocholačky a poláci velcí.

Díky velikému množství poměrně čistých a nepřerybněných rybníků se můžeme zvláště v jarních měsících setkat s mnoha obojživelníky. Kromě běžných ropuch obecných se zde pravidelně rozmnožují skokani zelení i hnědí, kuňka obecná, někdy pro zbarvení svého břicha nazývaná také kuňka ohnivá, čolci velcí i obecní. Vzhledem k tomu, že obojživelníci patří v celé střední Evropě k nejohroženějším živočichům, území přírodního parku Jabkenicko je jejich cenným útočištěm.

V oboře bývali i plameňáci

Na území parku jsou dvě velké plochy využívané pro chov a lov zvěře. Ohrazená Jabkenická obora, která se původně jmenovala Loučeňská, protože sahala až k Loučeni a pravděpodobně navazovala na zámecký park, byla založena koncem 18. století a do začátku následujícího století byla bez zvěře. První jeleni byli do obory přivezeni z křivoklátských lesů v roce 1804. V dalších letech byla obora zvelebována novými majiteli z rodu Thurn Taxisů, včetně zavádění nových druhů exotické zvěře. Bývali zde plameňáci, jeleni sika, dokonce australský pštros emu a jihoamerický hlodavec mara stepní. Obora byla zrušena v roce 1943 a obnovena až v roce 1964.

Část území - Pěčická bažantnice - bylo navrženo v letech 1983-85 k ochraně nejprve jako chráněný přírodní výtvor, v roce 2000 znovu jako přírodní památka, zatím je alespoň částečně chráněno v rámci přírodního parku. Lesy a rybníky jsou nadto významnými krajinnými prvky ze zákona. Je tu i několik památných stromů. Jde o staleté duby letní, které ovšem vesměs trpí houbovou chorobou tracheomykózou.

Snahou ochrany přírody je při obnově lesního porostu výběrovou těžbou podpořit přirozenou druhovou skladbu, změnit postupně les na různověký, zabezpečit extenzivní hospodaření na loukách, případně rozšířit travní porosty na ornou půdu.

A když už budete v tomto tichém parku, co by kamenem dohodil a zbytek došel je další přírodní park Chlum (viz Veronica č. 2/2008, s. 24-25) a o něco dále na stejném Chloumeckém hřbetu další přírodní park Čížovky. O něm někdy příště.


Přírodní park je asi nejpříjemnější k návštěvě na jaře, kdy teprve raší listí a na vlhkých místech kvetou neofyty. V oboře je třeba dodržovat návštěvní řád, neboť je tu chována vysoká zvěř, kromě jiného je zakázán vstup se psy a vjezd na kolech. V době hnízdění ptáků od dubna do konce května je obora pro veřejnost uzavřena. Od října do března je otevřena pouze v sobotu, neděli a ve svátcích od 10 do 16 hodin. Od června do září je otevřena denně mimo pondělí od 10 do 16 hodin.


RNDr. Václav Petříček (1944) - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, krajinný ekolog, petricekva(zavináč)seznam.cz

Poděkování za doplnění patří Miladě Vrbové ze ZO ČSOP Klenice, Mladá Boleslav.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu