VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hnědásek osikový je jedním z našich nejohroženějších motýlů, přežívá už jen na posledním místě v Polabí. Středně velký kontrastně hnědo-oranžově zbarvený motýl potřebuje světlé lesy s dostatkem světlin a nektaronosnými bylinami a keři. Živnou rostlinou přitom v našich podmínkách nejsou osiky, jak by naznačovalo jeho jméno, ale převážně jasan ztepilý. Vhodné lesy z dnešní krajiny takřka zmizely, protože byly dlouhodobě udržovány dnes již nezvyklým hospodařením, jako je pařezení či pěstování sdružených lesů. A proto se tento motýl ocitl v České republice na hranici vyhynutí. Podobné je to ve většině evropské části jeho rozsáhlého areálu, který sahá od Francie až po střední Sibiř (Altaj, Zabajkalí); jen ve Skandinávii je na tom lépe.

S trochou nadsázky se dá říci, že jde o jakýsi zombie druh, který zatím přežil svou smrt. V roce 2009 bylo nalezeno tak málo dospělců i hnízd, která na listech spřádají housenky prvních instarů, že jen málokdo doufal, že to neznamená jeho úplné vyhynutí. Stačilo, aby si na housenkách v hnízdě pochutnala některá ploštice, zima byla horší než obvykle, anebo housenky ve větší míře napadli lumčíci. Přálo nám ale štěstí, a motýl, byť hluboko pod hranicí potřebné velikosti populace, přežil. V roce 2011 došlo po letech usilovného jednání ke schválení záchranného programu, což poskytlo do té doby nebývalé možnosti, zejména pokud jde o provádění aktivních opatření na jeho podporu. Hnědásek sice byl už od roku 1992 chráněn coby kriticky ohrožený druh, jenže pasivní ochrana daná zákonem není v jeho případě, stejně jako u mnoha dalších druhů, dostatečná.

Hnědásek osikový nyní žije v jednom menším lese na Kolínsku. Jeho záchrana je tedy jednodušší, protože se stačí soustředit na jedinou oblast. Nemůžeme ale zkoušet různé způsoby managementu, protože území, které nyní obývá, je velmi malé (asi 100 ha). Navíc žije v soukromém lese, takže je třeba jednat s jeho vlastníky. Bez jejich souhlasu a zapojení není záchrana možná. To se ostatně ukázalo v období, kdy se s vlastníkem vedla zákopová válka. Rozpory se však podařilo překonat a v posledních dvou letech začíná spolupráce přinášet první skutečně hmatatelné výsledky v podobě zvyšování počtu jedinců. Současný stav přitom není samozřejmostí. Ochrana přírody i vlastníci lesů mají rozdílné zájmy, které je sice možné sladit, ale chce to čas, spoustu vysvětlování, důvěru i prozíravost. Nezbytný je také dostatek peněz, protože podpora hnědáska osikového vyžaduje nákladné zásahy, které je potřeba majitelům lesa zaplatit, aby na ochranu přírody nedopláceli a byli ochotni pokračovat.

Podařilo se prosvětlit vybrané části lesa, kde bylo sníženo zakmenění a vysazeny sazenice dubů a jasanů. Část smrků byla vytěžena, místo nich opět vysázeny duby a jasany. V místech hojnějšího výskytu dospělců i larválních hnízd byly vyřezány nepůvodní dřeviny a další stromy tak, aby se zvýšilo oslunění bylin a keřů. Upraveno bylo i běžné lesní hospodaření, např. místo herbicidů se buřeň likviduje mechanicky. Pro hnědáska osikového je ale třeba udělat více, což se snad bude dařit i nadále.

Mgr. Antonín Krása
oddělení druhové ochrany AOPK ČR