VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nejvzácnějším a nejohroženějším druhem obojživelníka v národním parku Podyjí a zřejmě i na celém Znojemsku je skokan ostronosý. Přímo v národním parku byla tato neobvyklá žába prokázána až v půli 90. let 20. století. Opakovaně byl výskyt zjištěn pouze na dvou místech - v údolí Klaperova potoka mezi Lesnou a Čížovem a dále u rybníku Jejkal na západním okraji národního parku. Jeho populace ovšem mají minimální velikost a v údolí Klaperova potoka už řadu let nebyl výskyt potvrzen. Dosud také nebylo zjištěno, kde se skokani ostronosí v Podyjí rozmnožují. V té době je ostatně tento obojživelník zajímavý i tím, že během páření získá kůže samečků šedomodrou až zářivě modrou barvu.

Místo rozmnožování skokana ostronosého v národním parku Podyjí se podařilo určit teprve v letošním roce. Jde o rybník Jejkal v západním cípu Podyjí. Nešlo přitom o jednoduchou akci, neboť období přítomnosti těchto skokanů ve vodních nádržích je velmi krátké. Většinou jen několik dnů na počátku jara. Tehdy se všichni jedinci na jedné lokalitě shluknou na malou plochu, většinou jen několika metrů čtverečních. Je tak velice snadné je přehlédnout. Trdliště navíc umisťují uprostřed rákosových porostů na rybnících, kde je možné je najít jen podle typického hlasu samců. Tento hlas je však oproti jiným žábám celkem nenápadný a tichý. Při sebemenším vyrušení se žáby potopí a vydrží dlouhé minuty pod vodou nebo alespoň potichu. Každé přiblížení k nim skrze plochu rákosí je tedy zdlouhavý proces vyžadující značnou trpělivost. To, že se podařilo „modré“ skokany na rybníce Jejkal najít a pozorovat, přestože jich zde přežívá jen několik málo desítek jedinců, lze tedy považovat za mimořádné štěstí.

Tuto „modrou žábu“ ohrožuje především zánik vhodného životního prostředí. Mokřadní louky byly dříve rozorávány a meliorovány, dnes jejich zbytky často leží ladem a zarůstají, nebo jsou přímo zalesňovány. Skokani tak ztrácejí svá poslední útočiště v krajině.

Skokan ostronosý patří k poměrně vzácným druhům žab v celém Česku. Obývá hlavně hodně vlhké biotopy, především mokřadní louky a rašeliniště (odtud starší jméno skokan rašelinný). Častější je ve vyšších polohách, kde jsou tyto biotopy zachovalejší. Jsou však známy i populace v lužních lesích, zejména na Břeclavsku, tyto lužní populace pak okrajově zasahují i na Znojemsko (Trávní dvůr, Božice, Oleksovice).

Antonín Reiter