Čtení na tyto dny

Chalupy

Nedoslýchavé chalupy
v soumraku
a povídají si
měděnkovými hlasy něco zšeřelého,
už velmi dávno zapomenutého.

Na plotě zvlhlá vůně léta visí -

Za humny chlad
a netopýr.

Přes obzor safírová pšenice se řine
z natrženého pytle tajemství - 

(Josef Suchý)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Užovka stromová v národních parcích Podyjí a Thayatal a jejich okolí


Mojmír Vlašín, Blanka Mikátová, č. 2/2013, s. 52-53

Užovka stromová (Zamenis longissimus) bývá ve starší literatuře nazývána také užovka Aesculapova. Podle staré legendy zachvátila Řím ve 3. století př. Kr. velká smrtící epidemie. Město před pohromou zachránil bůh lékařství Aesculap, který do města přišel v podobě tohoto hada. Z vděčnosti pak stavěli Římané Aesculapovi chrámy a užovky v nich chovali. Touto epidemií byl zřejmě mor a vděčnost Římanů užovkám stromovým byla důvodná. Přenašečem morových bakterií jsou blechy, které se zdržují na hlodavcích, ale mohou se dostat i na člověka. Snížení počtu hlodavců je tedy důležité a funkci jejich likvidátora plnily užovky stromové. Aesculapova hůl s ovinutým hadem je od těch dob symbolem lékařů i farmaceutů.

Užovka stromová je náš největší had, který může dorůst až dvoumetrové délky. Zbarvení je nejčastěji na svrchní straně těla leskle kávově hnědé, břicho je jednobarevné, světle žluté. Mladí jedinci hodně připomínají užovku obojkovou, protože mají za krkem výrazné žluté skvrny.

Užovka stromová se v České republice vyskytuje vzácně, v celé ČR jsou známy pouze tři malé oblasti obývané tímto hadem - Poohří v západních Čechách, Bílé Karpaty na jihovýchodní Moravě a Podyjí. Moravské populace v Podyjí a v Bílých Karpatech jsou okrajovými výběžky souvislejšího areálu ležícího v Rakousku a na Slovensku. V Poohří se jedná o malou, izolovanou populaci a společně s populacemi v Schlangenbadu (Německo) je nejsevernějším současným výskytem tohoto druhu na světě.

Populace užovky stromové na okraji areálu jsou značně ohrožené. V Dánsku užovka vyhynula již v 19. století, ve Švýcarsku v průběhu století dvacátého. V kritickém stavu je i polská populace v Bieszczadech. Z toho důvodu byl v České republice pro tento druh vypracován záchranný program, který má zajistit praktickou ochranu vycházející ze znalosti o jejím rozšíření a biologii, a proto se jeden z výzkumných programů v národním parku (NP) Podyjí zaměřil právě na tento druh.

Podyjská populace je v rámci ČR pravděpodobně nejpočetnější. Centrem jejího výskytu je NP Podyjí. Známé jsou především lokality Šobes, Nový Hrádek a Hardeggská stráň.

Mimo NP Podyjí a sousední rakouský NP Thayatal však existují jen nepříliš časté nálezy. Pravděpodobně se užovky dříve vyskytovaly i kolem Dyje nad Vranovem, vymizely však zřejmě v souvislosti s výstavbou Vranovské přehrady.

První dokumentované nálezy užovky stromové v Podyjí jsou známé z dvacátých let dvacátého století. Po roce 1950 bylo Podyjí z velké části nepřístupné (ostře hlídaná hranice) a teprve nálezem z roku 1983 byl výskyt užovky stromové v této oblasti znovu potvrzen. Systematický průzkum rozšíření a početnosti tohoto hada začal až po roce 1998, intenzivně pak byl prováděn během sezon 2010-2011, kdy byl rozšířen i na území NP Thayatal. Hlavní výzkumnou metodu představoval zpětný odchyt. Každý odchycený exemplář užovky stromové byl individuálně označen a opět vypuštěn. Celkem bylo takto označeno 1 053 jedinců. U 15 jedinců bylo zaznamenáno více než 30 zpětných odchytů. Rekordmankou byla samice Maruška, kterou se během období let 2002-2009 podařilo odchytit dokonce 76krát. Díky tomuto značení (později doplněnému o telemetrii) se podařilo zjistit různé migrace těchto hadů v průběhu roku i meziročně. Poloha hadů byla zaměřována pomocí GPS a podle zjištěných souřadnic pak byl bod výskytu zanesen do mapy v programu GIS. Díky tomu víme, že samci užovky jsou mnohem pohyblivější a v terénu dokážou překonat vzdálenost téměř 4 km, zatímco samice se většinou pohybují do vzdálenosti kolem 1 km.

V Podyjí je výskyt užovky stromové vázán převážně na svahy lemující tok Dyje. Užovky v průběhu roku mění využívání lesních a nelesních biotopů. Vyhledávání osluněných a zastíněných stanovišť závisí na příslušné části sezony a aktuálním počasí. Celoročně ale užovky dávají přednost strukturálně členitým biotopům s bohatou nabídkou úkrytů. Velmi oblíbená jsou zejména stanoviště s členitými skalami či přirozeně nebo uměle nahromaděnými kameny (kamenná pole, skládané zídky apod.), neboť jsou pro užovky bezpečná: mohou se zde vyhřívat celé nebo jen částí těla a v případě nebezpečí mají okamžitě k dispozici vhodný úkryt. Nejvyhledávanějším stanovištěm jsou na sucho skládané zídky. Nálezy ze zídek tvoří celkem 29 % odchytů. Zídky tvoří ve studovaném území zejména součásti vinic (např. Šobes, Retz), nacházíme je však i jinde (např. terasy pod Novým Hrádkem). Hadi se také často vyskytují na osluněných suťových polích, na skalních stepích a v ruinách staveb.

V rámci lesa preferují užovky méně husté porosty, zejména pak lesy se skalními výchozy a sutěmi. Řídký les je častěji využívaným biotopem i v období vysokých letních teplot. V tomto období se však hadi spíše zdržují na zastíněných místech pod stromy než na osluněných skalnatých stanovištích. V Podyjí byla také pozorována významná vazba užovky na historické stavby, ať už neobývané (Nový Hrádek, hrad Kaja) nebo částečně obývané (hrad Hardegg). V lidských sídlech ovšem užovky chybí. Nálezy z městečka Hardegg a ze Znojma jsou pouze výjimkou.

Z výzkumu vyplývá, že významným limitujícím faktorem pro populaci užovky stromové jsou nízké teploty v zimním období a dále nedostatek úkrytů a vhodných míst k inkubaci vajíček. Je proto nezbytné věnovat velkou pozornost opatřením, která mohou podpořit reprodukční úspěšnost populace. Jako součást praktických opatření na ochranu tohoto druhu byla v lokalitách Šobes, Nový Hrádek, Široké pole a Široká louka instalována líhniště. Jsou to roubené ohrady z kulatiny (chrání zejména před přehrabáváním divokými prasaty) o velikosti asi 4 × 4 metry, zevnitř chráněné pletivem s průměrem ok cca 50 mm (chrání před hrabavými ptáky a drobnými šelmami). Dovnitř se ukládá substrát, jako je hnůj, hobliny, kompost apod. Substrát je vylehčen větvemi a pravidelně doplňován či obnovován. I když v Podyjí zatím nebylo prokázáno využití těchto struktur ke kladení vajec, užovky je pravidelně využívají ke slunění, odpočinku i k páření.

Dalším faktorem, který omezuje výskyt užovek je zarůstání jinak vhodných stanovišť. Řada míst, která svou strukturou odpovídají nárokům užovky, je dnes zcela zarostlá a užovky je přestávají využívat. Proto je třeba o zídky a další objekty pečovat pravidelným odstraňováním křovinné vegetace apod.

Hadi obecně nepatří mezi oblíbené živočichy, užovka stromová je však v lidové slovesnosti vnímána kladně. I v Podyjí se k ní vázaly různé pověry a pověsti, které ochranu užovek považovaly za ochranu vlastního štěstí. Jiří Svoboda zaznamenal v knize Pověsti ze Znojemska vyprávění o tom, jak „obyvatelé statku, kde hádek přebýval, se vždy těšili dobrému zdraví a byli rádi na světě, dobytek prospíval, úroda byla každým rokem hojná, a tak všichni žili šťastně až do smrti. Běda rouhači nebo surovci, který na hádka vztáhl ruku, nebo ho dokonce zabil. Než se rok s rokem sešel, sešel i on násilnou smrtí“.

Užovka stromová patří nepochybně k přírodním vzácnostem a její ochrana v NP Podyjí je velmi důležitá. Každý údaj o nálezu užovky stromové, a to zejména mimo NP Podyjí, doložený fotografií, nalezenou svlečkou nebo jinak ověřitelný odborníky, by byl významným dokladem o fauně Znojemska.

Mojmír Vlašín a Blanka Mikátová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu