Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

České samozásobitelství aneb Taková normální rodinka


Eva Vávrů, č. 5/2008, str. 10-12

Domácí je domácí

Samozásobitelství, tedy domácí produkce potravin, má v českých poměrech dlouholetou tradici. Zemědělská činnost byla dříve spojována především s obživou venkovského obyvatelstva, později byla přijata za vlastní i městskými zahrádkáři, chataři a chalupáři. Díky komunistickému režimu se domácí produkce stala téměř nutností (a výsadou zároveň). Vlastní jídlo vycházelo mnohem levněji než jídlo zakoupené v maloobchodní síti, beztak špatně zásobované.

Samozásobitelství má však řadu dalších výhod. Z pohledu ekonomické lokalizace je to především soběstačnost a nezávislost na globálním ekonomickém systému. Zásobuje domácnost, případně širší rodinu či sousedy, čímž snižuje ekologickou stopu. V sezoně jsme v řadě potravin soběstační a nakupujeme pouze ty, které si sami vypěstovat nemůžeme. Tímto přístupem lze omezit sumu potravinových kilometrů jídla, které máme na talíři. Obecně jsou s domácími potravinami spojovány kvalita potravin a způsob života - udržujeme si kontrolu nad jejich výživou a pěstováním, často jsou levnější a lépe chutnají.

V polovině 90. let si samozásobitelstvím přilepšovala zhruba polovina české populace. Nicméně díky vládním subvencím, levným pohonným hmotám, které umožňují přepravu potravin v obrovském rozsahu, supermarketům, které levné potraviny distribuují, a v neposlední řadě v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie se podíl potravin z vlastní produkce snižuje. Jak se měnil rozsah samozásobitelství a pohled na něj, přiblížím na poměrech v naší rodině.

U nás doma

Naše rodina pochází z tradiční zemědělské obce Jižná (140 obyvatel) nedaleko zámku Červená Lhota, kde se hospodařením zabývala odjakživa a v mých rodičích (zejména otci) stále přetrvává silný vztah k půdě a venkovu. Vždy pro ně bylo samozřejmé, že se mimo své hlavní zaměstnání ve volném čase věnovali i drobnému hospodaření. Ověřila jsem si to v rozhovoru, který jsem s rodiči vedla v dubnu 2007.

Naše domácí zvířectvo

V 80. letech jsme produkovali velkou část konzumovaných potravin z vlastních zdrojů a přebytky rozdali příbuzným či sousedům. Řada rodin (i ta naše) si přivydělávala prodejem vykrmených býků na jatka: „V osmdesátkách jsme měli dvě krávy, pět bejků, prasat bylo, kolik se jich snědlo, třeba pět ročně, hodně se nakládalo na uzení, do klobás, nekupovalo se tolik uzenin. Kdo co chtěl, tak mohl mít všechno. Kachny, husy, králíky, slepice (…). Lidi krmili bejky, protože za ně měli peníze. Za dva bejky měli auto. Tenkrát by si na něj jinak nevydělali.“

Začátkem 90. let se díky restitučním nárokům navrací půda původním vlastníkům a řada sousedů začala hospodařit ve velkém. Postupem let se ale ukazuje, že jsou problémy s odbytem, zdražují se krmiva, pohonné hmoty a většina lidí se postupně od hospodaření odvrací a hledá obživu jinde. Jak se změnil pohled na hospodaření? „Velmi rychle! Jsou drahé suroviny, krmení, všechno, přestalo se to vyplácet, což trvá do dneška! Odnaučili lidi dělat.“ Kdo? „Ti, co lidem poroučí, Evropská unie asi (…). Dneska už to nikdo nedělá, mají tak akorát slepice. Kolik bejků je u nás ve vsi, pět, dřív jich tam bývalo možná sto. To určitě, a tak třicet krav. Dneska? Žádná. Jsou drahé náklady. (…) Lidi zestárli a mladí to dělat nebudou. Mladí by to ještě krmili, ale měli problém to prodat, aby to masny chtěly. A navíc, bylo za to málo peněz.“

I v naší rodině se poměry hodně změnily. Krávy jsme se zbavili roku 2000 a poslední býky jsme chovali v roce 2002, prasata stále ještě chováme, ale v menším rozsahu: „Už se to nevyplatí, ale je to z chuťových důvodů. Domácí je lepší, zaručeně. A proč? Neobsahuje to tolik vody, maso mi připadá vyzrálejší. Lepší, no. Vo nějakým vyplácení, to s tím nemá nic společného.“

V posledních letech jsem se rodičů několikrát ptala, proč ještě chováme prase, když to vyjde mnohem dráž. Hlavním argumentem byl kromě chuti i dostatek brambor, které na poli vypěstujeme, a které slouží kromě naší potřeby i jako krmení pro prasata. Pokud tedy máme nadbytek brambor, můžeme si dovolit si prase doma vykrmit. Ale ve vsi už moc lidí prasata nechová. Radši si je koupí v družstvu nebo od soukromníka a zabijí doma. Chovají většinou jen drobné zvířectvo: „Slepice většinou lidi mají, králíky taky hodně, možná polovic vsi. U nás možná víc.“

„Furt se hrabu v záhoně“ už neplatí

Vždy jsme mívali velkou zahradu, která poskytovala ovoce a zeleninu od jara do podzimu, část se uskladnila ve sklepě a byla k dispozici během zimy. Samopěstitelství ovoce a zeleniny nezaniklo v takovém rozsahu jako chov domácích zvířat, ale určitě se dost omezilo. Hlavním důvodem je možnost nákupu levného a po celý rok dostupného bezvadně vyhlížejícího ovoce a zeleniny v supermarketech a snaha naložit smysluplněji s volným časem než se „hrabat v záhoně“. Domnívám se, že současní venkované mají tendence se „poměšťovat“. Už nechtějí trávit všechen volný čas prací, ale orientují se i na jiné činnosti. Na zahrádce se tak pěstuje jen zelenina, která se většinou konzumuje hned ze zahrádky, anebo ta nejoblíbenější: „Většina lidí už nepěstuje zeleninu v takovém rozsahu jako dřív, my spíš tak čtvrtinu. Spíš zeleninu, kterou je lepší vzít rovnou ze záhonu. Sousedi jí úplně zrušili, mají akorát jahody. Zelenina, co si vypěstujeme doma, není taková jako ta, co si můžeme koupit. Je problém s uskladněním. Zelenina je scvrklá, nevydrží tak dlouho. Vzhledově je určitě lepší, ale chutí se to nedá přirovnat. Copak se někdy kupovaly papriky, rajčata? Jedlo se akorát to, co bylo během sezony a pak v lochu (…). Jablka se nikdy nekupovaly (…). A proč teďka kupujeme jablka? Protože ty naše nechcete. Kupovaná jsou lepší, domácí jsou scvrklá.“

Nadějné vyhlídky?

Jaký osud čeká samozásobitelství v českých domácnostech do budoucna? Faktem je, že hospodaření se věnují především střední a starší generace, mladší lidé odcházejí do měst za lepším zaměstnáním, spojovaným se spokojenějším životem a vyšší životní úrovní. Narůstají obavy, především na venkově, že další generace nebudou mít zájem v hospodaření pokračovat a dojde k jeho zániku. Na druhé straně se ovšem stále více mladých lidí stává příznivci „alternativního“ životního stylu. Mladé rodiny se stěhují na venkov, kde pěstují ovoce a zeleninu a chovají drobné zvířectvo. Dá se tedy předpokládat, že samozásobitelství bude i nadále oblíbeným a vyhledávaným způsobem, který poskytuje kvalitní, čerstvé a chutné jídlo ihned k dispozici.


Namátkou vybrané internetové odkazy:

Velká Británie
www.foe.org.uk
www.localfood.org.uk
www.soilassociation.org
www.sustainweb.org

Ceská republika
jidlozblizka.hornimlyn.cz
www.crosroads.cz
www.domaci-vyrobky.cz
www.mie.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu