Čtení na tyto dny

Řeky se ptám

kam zmizeli jelci
zpod splavu

Tam zatím dál
stéká čas
Olejové skvrny
se roztékají ve vrásky
a zpod břehů
uniká život

s vodou zbytečně
rozšvihanou vlasci rybářů
stárneš

Je to i moje vina

Kdy jsem naposled
učinil pokání

(Otakar Štěpánek) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

O vlku (nejen) na obálce Veroniky


Jan Zejda, č. 4/2013, s. 2-3

Vlk (Canis lupus) ještě před 50 roky nesl u nás podle tvůrců soustavy a jmen živočichů jméno (pes) vlk, což u publicistů a laické veřejnosti vyvolávalo zmatek. V současném názvosloví již mluvíme o vlku obecném. Tato šelma ve srovnání s mnoha jinými již velmi dávno vstoupila do mytologie jako symbol zla a démonické dravosti. V Bibli přirovnává prorok Habakuk koně Chaldejců ke kousavým vlkům, prorok Ezechiel označuje judská knížata za vlky uchvacující loupež pro mrzký zisk. Také Ježíš v Novém zákoně mluví o vlcích v rouše beránčím a vlk je pro něj obrazem smrtelného nebezpečí. Pejorativní symbol vlka vždy vychází v biblických textech hůře než lev, který je sice také místy dravým loupežníkem číhajícím v houštinách, ale na druhé straně je symbolem síly, moci či dokonce v Babylonii posvátným zvířetem, hojně umělecky znázorňovaným. Takové alternativní hodnocení by vlk nikdy nezískal, nebýt zoologů, kteří vědecky zdůvodnili, že je praotcem dnešních psů, kteří v nejrůznějších velikostech, tvarech a vybaveni různými schopnostmi krášlí městské, vesnické i myslivecké domovy člověka. Kynologové nás již dávno přesvědčili, že pes je nejlepší přítel člověka, takže vlčí krev v žilách pejsků je rehabilitací předka.

V našich krajích je význam vlka obecného v posledních dvou stoletích omezen především na oblasti s rozvinutým pastevectvím ovcí. Není obtížné si představit, jak vlci sužovali ve středověku valašské přistěhovalce, kteří v Moravskoslezských Beskydech rozvíjeli pastevectví. Dnes se vlk stává především vítaným námětem senzačních zpráv. Někdy jsou nalézány jednotlivě stržené ovce, u nichž se později ukáže jako pachatel zdivočelý pes. Jindy však je skupina ovcí napadena skutečně vlky, přesněji smečkou vlků. Tyto vlčí smečky se objevují především na slovenském pomezí. Brzy však opět mizí kamsi za hranice, třeba i do sousedního Polska. Vlci sice nejsou ve větším množství stálou složkou zvířeny beskydských lesů, odkud by organizovaně pronikali na blízké pastviny. Přesto jsou ve 12 mapovacích čtvercích této oblasti označeni jako druh trvale se vyskytující. Nejen v Moravskoslezských Beskydech, ale i ve Vizovických horách se vlk obecný objevuje poměrně často. Z Bílých Karpat však již přichází o jeho výskytu méně a spíše nedoložených zpráv. Ojediněle vlk přejde i západním směrem do Jeseníků, v posledních letech snad i častěji. Úvahy o návratu vlka obecného na Šumavu se zatím nejeví v příliš jasných barvách. V nedávno vyšlé knize Savci České republiky M. Anděry a J. Gaislera nalezne čtenář i další zprávy o pozorování vlka v Čechách. Autoři však nevylučují ani případy úniku zvířete z chovu.

Jinde v naší republice děsí vlk návštěvníky okresních muzeí a zámeckých sbírek již jen jako (někdy špatná) vycpanina.

Jan Zejda

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu