Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Jeden den vlčí hlídky


Martin Janča, č. 4/2013, s. 4-5

Každou zimu už sedm let vyrážím ve volném čase na hory a hledám rysy. Dříve bych řekl, že hledám velké šelmy, ale v posledních letech v souvislosti s odstřelem vlků na Slovensku se naše nálezy omezily skoro jen na rysa.

Proč mne to vlastně tak dlouho baví? Každou zimu. Veškerý volný čas. Oči mám zabodnuté do sněhu, abych nepřehlédl jediný otisk. Žádné živé zvíře, vše je založeno na stopách. Narazím na ně, nějakou dobu je sleduji a tím je úkol splněn. Je to trochu demotivující, sleduji stopy rysa, který už je tou dobou na protějším kopci. Nemám dostatek „živé“ zábavy? Není to nemoc z povolání zoologa? Každopádně, když chodím sám, napadají mne divné otázky. A dnes jsem vyrazil sám a daleko. Zasněžená krajina má něco do sebe. Slunce se do sněhu opírá a ten jen zvolna mění svou konzistenci. Vzniká těžký mokrý sníh. Přijímám to se smíšenými pocity. V takovém sněhu se každá stopa dobře otiskne, což mi práci usnadní. Nicméně tak do hodiny mi promoknou mé staré pohory, a tím se stane ta práce zase lehce nekomfortní.

Přidávám do kroku, jako bych to snad chtěl mít rychle za sebou. Čeká mne 40 km v mokrých botách a nic s tím nenadělám. Mířím ke slovenským hranicím, zmapovat hraniční hřeben Malého a Velkého Polomu. První stopy se objevují zanedlouho. Už z dálky vidím, že krok je krátký, velká šelma ani omylem. Ani nezastavuji, jen přejedu stopy pohledem, když je míjím, můžu konstatovat, že mi tu srnec zkřížil cestu. Otisky kopýtek skoro nevidno, jak hluboko se propadly do sněhu. Na hřebeni bude sníh ještě hlubší, a když v týdnu nasněží tolik, jak tvrdí meteorologové, tak už se srnci začnou stahovat do nižších poloh. A rysi za nimi. S nálezy to tu na severu bude skromnější. Po pár dalších přeběhnuvších srnách se cesta stáčí po vrstevnici okolo kopce. Hned si všímám, že dlouhá stébla trávy tu a tam trčící ze sněhu tu na povrchu vykreslila obloučky. Muselo foukat, a i když teď se nehne ani vlásek, když byl sníh ještě čerstvý a sypký, vítr tu byl silný, že ta stébla tolik rozhoupal. Musím si dát pozor, abych nepřehlédl nějaké drobnější stopy, mohly být trochu zaváty. Zanedlouho zastavuji před stopní dráhou jeřábka lesního, co mi zkřížil cestu. Ani se tomu nedivím. Tento lesní kur je sice vzácný, ale v Beskydech na místech jako toto se mu celkem daří. Často ho najdu na okraji cest s náletem jívy a břízy, také v mladých smrčinách s podrostem borůvky. Sleduji očima celý průběh stopní dráhy se zjištěním, že jsem opravdu několik metrů zavátých drobných stop přehlížel, jak lemovaly mou cestu. Na chatě jsou s námi nováčci, tak hledám v jeřábčí dráze trus, abych měl něco na ukázku. Jeřábek nezklamal: několik zmrzlých rohlíčků slepených ze zbytků jehlic a pupenů beru do krabičky. Rychlou chůzí pokračuji dál po hraničním hřebeni ve snaze zahřát nohy v mokrých botách. Tu a tam sleduji ještě drobnější stopy myšice až k nějaké díře ve sněhu, kde zmizí. Takovou dírou ve sněhu často začíná vějíř dalších stopních drah, které mi pak kříží cestu na několika místech. Vzápětí se objevuje dráha lišky. Máme spolu sto metrů společnou cestu, tak sleduji, jak nejprve klidně kluše a pak najednou vyráží do běhu, než mi dráha zmizí někde v lese. Stádo divokých prasat cesty moc nerespektuje, klušou po lese, cestu kdekoli překrosí a zmoly na okrajích cest tak tak přeskakují, nebo je přebíhají neschopni tak dlouhých skoků, jaké by tu předvedl jelen nebo laň. V zimě je den krátký a tma už zahaluje vše kolem, dost se ochladilo a roztopený sníh opět zmrzl. Ledová krusta křupe pod nohama a v botách čvachtá. Vracím se na chatu ve svitu čelovky a zaměstnávám unavenou mysl počítáním ušlých kilometrů a otázkami zmíněnými v úvodu. Optimisticky si tyto otázky zodpovídám, že ty pěkné stopařské nálezy a až skoro detektivní práce při sledování zvířat podle stop za ty mokré boty přece stojí. Po pár kilometrech najdu stopy rysa ostrovida otištěny do již přimrzlého sněhu, tedy otištěné tak před dvěma hodinami. Adrenalin stoupne do krve, unavená mysl ožije a už nemám otázky.

Martin Janča


Mgr. Martin Janča, zoolog, absolvent Přírodovědecké fakulty Palackého univerzity v Olomouci. Vlčí hlídky jsou projekt na ochranu velkých šelem pod hlavičkou Hnutí DUHA Olomouc. Projekt je založen na práci dobrovolníků, kteří monitorují celé Beskydy. www.selmy.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu