Čtení na tyto dny

Ocúny

Za řekou lesy v tichých mukách
svlékají potrhaný šat
a chystají se odlétat

Bojíme se že osamíme
na steskem podmáčených lukách

Bývá nám úzko v ony dny
kdy lužní háje jsou jak svaté
a v trávě rostou jedovaté
bledé a křehké ocúny

(Jan Skácel
Odlévání do ztraceného vosku, 1984) 

 

Doporučujeme ke čtení

Šikmý kostel: románová kronika ztraceného města, léta 1894–1921

Karin Lednická, č. 2/2022, s. 23-25, pro předplatitele

Skalická Morávka

Petr Birklen, č. 2/2022, s. 44-45

Vzpomínka na Vítka Grulicha __ 2. 10. 1956 – 24. 2. 2022

Olga Lepšová-Skácelová, č. 2/2022, s. 56-57

Tisy v tísni

Renata Placková, č. 2/2022, s. 58

Bývala za plaňkovým plotem cesta do pole aneb o krajinném žalu a zbytkové naději

Petr Čermák, č. 1/2022, s. 2-3

Elementární automat Rule 30, homolice vznešená a meze poznání

Martin Dvořák, č. 1/2022, s. 20-22, pro předplatitele

Jak jsem vstoupil na „Mýtinu“ Josefa Jambora

Michal Friedl, č. 1/2022, s. 31-33, pro předplatitele

Jak mohu snížit svoji uhlíkovou stopu nepoužíváním rašeliny?

Renata Placková, č. 1/2022, 42-44

Památník posledního vlka na Vysočině


Karel Hudec, č. 4/2013, s. 6-7

O památníku posledního vlka na Vysočině napsal kdysi zoolog Správy CHKO Žďárské vrchy Pavel Eleder. Byl to vlastně objevný článek - pomník byl zapomenutý v lesním porostu mimo cesty. Nalézt ho podle popsaného situování u přírodní památky (PP) Vlčí kámen u Lísku znamenalo prolézat ostružiním a křovinami kolem oploceného zbytku starého bukového porostu. Ale po dvou letech (rozumí se jedno hledání v jednom roce) a korespondenci s Pavlem Elederem se pomník v ochranném pásmu PP podařilo nalézt.

Nález byl podnětem k založení Prvního Evropského Neregistrovaného Nevládního Nezávislého Dobrovolného Vzájemně Prospěšného Občanského Kruhu Přátel Restaurací A Nových Památek Se Sídlem V Brně. Čtyřčlenný kruh si vzal na starost zpřístupnění pomníku a jeho doplnění. Snahy narazily samozřejmě na běžné potíže, nicméně právě před deseti lety, 11. května 2003, byl pomník ve stejném stavu, v jakém byl i předtím, slavnostně předán veřejnosti. Byl jen doplněn dvěma obrázky na sousedících bucích, jeden jako památník starého myslivce Marzika, který vlka zastřelil, druhý jako památník Staré myslivecké, paní Marzikové. Na nedaleké lesní cestě pak byla umístěna směrovka s vyobrazením vlka a pohyblivou šipkou, která ukázala poutníkovi cestu k pomníku.

V následujících letech vyznačil Klub českých turistů cestu k pomníku odbočkou z nedaleké značené turistické cesty. Značení však mělo dva důsledky. Zaprvé zařazení cesty do map a vyšší návštěvnost pomníku, zadruhé opakované snímání a odnášení - vulgo ukradení - obou památníků a jejich trvalé nahrazování. Naštěstí sám pomník je natolik těžký, že odnesení se zatím ukázalo jako nemožné. Možné ale je, že se bude měnit jeho název: věda zjistila, že to asi nebyl poslední vlk na Vysočině… Nicméně kdo chce vidět pomník, raději co nejdřív.

A pokud již jsme u pomníku posledního vlka. Celá oblast Českého lesa mezi Novým Městem na Moravě a Jimramovem je protkána zajímavými pomníky - krejčího usmýkaného Švédy, umrzlého dřevorubce, zastřeleného hajného (nebo pytláka) a zejména památníkem tří srnců na místě, kde tehdejší majitel panství, hrabě Vladimír Mitrovský, v roce 1840 skolil tři srnce jednou ranou! Náš kruh pak doplnil povětšině nekrofilní pomníky ještě o pomník neznámého zajíce a pomník broučků. Ten se mezitím již ocitl na mapách a je z něho krásný pozitivní výhled na Jimramov, rodiště Jana Karafiáta.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu