Čtení na tyto dny

Rok plný dnů

Na patách naděje
Léto.
Léto, které nevyšlo.

Proč skřivanům se hrdlo zadrhlo?
Kdo připínal torzům křídla motýlí?
A kdo byl smyčcem bez houslí?
Na minutovou ručičku lákali
jsme čas.

Je večer. Vysoký až k svítání.
Zbrojíř naděje.
Večer, kdy úzkost taje v dým
a z popele, co po pastýřských
ohních zbyl,
vzlétl jestřáb, sivý pták,
nesmrtelnou perutí.
Nad hory, nad doly.

Zlatem harfy odlétalo léto
a duše svlékala se
pro budoucí dny,
pro světlo nepodpírané berlemi.

(Vít Obrtel)

 

Doporučujeme ke čtení

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Šumava vítězná

Václav Cílek, Jan Dvořák, č. 1/2019, s. 2-4

Sucho jako šance pro naše potoky a řeky?

Petr Pařil, č. 1/2019, s. 5-9, pro předplatitele

Chvála kulhavého poutníka

Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22, pro předplatitele

Vcházení do obrazů IV – Bohdan Lacina

Jan Lacina, č. 1/2019, s. 30-33, pro předplatitele

Památník posledního vlka na Vysočině


Karel Hudec, č. 4/2013, s. 6-7

O památníku posledního vlka na Vysočině napsal kdysi zoolog Správy CHKO Žďárské vrchy Pavel Eleder. Byl to vlastně objevný článek - pomník byl zapomenutý v lesním porostu mimo cesty. Nalézt ho podle popsaného situování u přírodní památky (PP) Vlčí kámen u Lísku znamenalo prolézat ostružiním a křovinami kolem oploceného zbytku starého bukového porostu. Ale po dvou letech (rozumí se jedno hledání v jednom roce) a korespondenci s Pavlem Elederem se pomník v ochranném pásmu PP podařilo nalézt.

Nález byl podnětem k založení Prvního Evropského Neregistrovaného Nevládního Nezávislého Dobrovolného Vzájemně Prospěšného Občanského Kruhu Přátel Restaurací A Nových Památek Se Sídlem V Brně. Čtyřčlenný kruh si vzal na starost zpřístupnění pomníku a jeho doplnění. Snahy narazily samozřejmě na běžné potíže, nicméně právě před deseti lety, 11. května 2003, byl pomník ve stejném stavu, v jakém byl i předtím, slavnostně předán veřejnosti. Byl jen doplněn dvěma obrázky na sousedících bucích, jeden jako památník starého myslivce Marzika, který vlka zastřelil, druhý jako památník Staré myslivecké, paní Marzikové. Na nedaleké lesní cestě pak byla umístěna směrovka s vyobrazením vlka a pohyblivou šipkou, která ukázala poutníkovi cestu k pomníku.

V následujících letech vyznačil Klub českých turistů cestu k pomníku odbočkou z nedaleké značené turistické cesty. Značení však mělo dva důsledky. Zaprvé zařazení cesty do map a vyšší návštěvnost pomníku, zadruhé opakované snímání a odnášení - vulgo ukradení - obou památníků a jejich trvalé nahrazování. Naštěstí sám pomník je natolik těžký, že odnesení se zatím ukázalo jako nemožné. Možné ale je, že se bude měnit jeho název: věda zjistila, že to asi nebyl poslední vlk na Vysočině… Nicméně kdo chce vidět pomník, raději co nejdřív.

A pokud již jsme u pomníku posledního vlka. Celá oblast Českého lesa mezi Novým Městem na Moravě a Jimramovem je protkána zajímavými pomníky - krejčího usmýkaného Švédy, umrzlého dřevorubce, zastřeleného hajného (nebo pytláka) a zejména památníkem tří srnců na místě, kde tehdejší majitel panství, hrabě Vladimír Mitrovský, v roce 1840 skolil tři srnce jednou ranou! Náš kruh pak doplnil povětšině nekrofilní pomníky ještě o pomník neznámého zajíce a pomník broučků. Ten se mezitím již ocitl na mapách a je z něho krásný pozitivní výhled na Jimramov, rodiště Jana Karafiáta.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu