Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Čelem vzad, pochodem v chod


Hana Chalupská, č. 6/2011, str. 14-15

Zapojování veřejnosti

Titulek ukazuje, jakým směrem se zapojování veřejnosti do plánování a rozhodování v ČR vyvíjí. A stejně tak říká, jaký postoj developeři v tandemu se samotným státem zaujímají k čím dál většímu zájmu lidí hájit své životní prostředí. A dokonce název naznačuje, jak může tenhle porevoluční příběh s roztomilým a úžasným začátkem skončit (již nyní napovím, že nejspíš na Východě).

Asi každý, kdo tento text čte, sám zažil nebo alespoň v médiích či z vyprávění zachytil příběh o úspěšné či neúspěšné snaze obyčejných lidí nebo profesionálních nevládek uhájit alespoň část našeho ústavního práva na zdravé životní prostředí a ochranu přírodního bohatství. Může si tak doskládat domino, které na následujících řádcích rozehrajeme.

Pane ministře…

Pan Dejmal se v jednom z rozhovorů zlobil na aktivisty, kteří kolem Plzně nakoupili pozemky, aby zabránili stavbě dálnice D5, a ochránili tak vrch Valík a obce Štěnovice a Útušice. Vždyť veřejná správa a legislativa je tu již od roku 1992 nastavená tak, že dává prostor pro dialog, kvalifikované posouzení, hledání řešení.

Co by první ministr životního prostředí řekl na letošní blokádu na Šumavě? Jak před pár dny potvrdil i plzeňský krajský soud, policie tohoto státu protizákonně zasáhla proti pokojné blokádě na Ptačím potoce. V národním parku Šumava tu psycholožka, majitel reklamní agentury či grafik hájili svým tělem přírodní bohatství tohoto státu, pane Dejmale, a byli za to policejní jednotkou vymácháni v bahně, pohmožděni a odvezeni do Kašperek na výslechy. Pochopil byste vůbec, co se tu na místech, kde předpokládáte smysl pro obhajobu principů demokracie, zájmů tohoto státu a ochrany životního prostředí, děje?

To není všechno, pane ministře. Ministerstvo pro místní rozvoj letos na jaře (s odvoláním na tzv. ekoaudit) přezkoumalo všechny zákony, kam se vám a dalším podařilo zapracovat nástroje účasti veřejnosti. A vyhodnotilo, že čeho je moc, toho je příliš a je třeba legislativu zjednodušit. Ono už to tady jednou bylo. I blokáda tu byla (Trojmezí 2001) a vedla ke spolupráci veřejnosti s ministerstvem, správou národního parku, lesníky. Skoro happy end. Touto dobou před osmi lety jste komentoval záměr sněmovny schválit antidemokratickou novelu stočtrnáctky (zákona o ochraně přírody a krajiny). Útoky na tento zákon trvají od okamžiku, kdy se vám ho podařilo souběhem milých událostí v parlamentu prosadit. Pozitivní právo v době prostoupené demokracií a liberalismem tu přece nabízí nikoliv obhajobu střežených pravd, ale to nejlepší řešení střetu zájmů prostřednictvím předložení názorů různých stran?! Tržiště názorů a informovanost veřejnosti o stavu životního prostředí však budou aktuálně projednávaným ekoauditem v podstatě zrušeny. V balíku s EIA a ohlašovací povinností podniků (odpady, emise) je i stavební zákon, stočtrnáctka, zákon o vodách. Obhájci ekoauditu vyskakují a brání se, že nikoliv. Prý jen omezují kverulanty a podporují podnikatele. Podle mého soudu se tu informovanost a účast veřejnosti likviduje, jak se říká, šmahem. Zelený kruh, platforma ekologických organizací, se snaží hájit vaše pozice, pane Dejmale. Od okamžiku, kdy Česko ratifikovalo Aarhuskou úmluvu (2004), která veřejnosti zajišťuje informovanost a účast na rozhodování v oblasti životního prostředí, Zelený kruh každoročně hodnotí, jak ji tu v české kotlině uplatňujeme. Není to žádná sláva. Projde-li ekoaudit sněmovnou, je třeba podle mne od úmluvy ihned odstoupit, to nemůžeme ustát.

Zpět na Východ

Tak jako jin se ladí s jangem, tak se tu ladily občanské iniciativy s nástroji, které jste nám vy, pane Dejmale, a vaši spolupracovníci a spolupracovnice, následovníci a následovnice ne úplně dokonale, ale na svou dobu pokrokově vykovali. Ladily se s podnikatelskými záměry a boomem státních/evropských investic. Z evidence ministerstva vnitra lze poslední roky získat zajímavý údaj. Ročně v Česku vzniká přes 300 občanských sdružení se zaměřením na životní prostředí. Takže je tu hodně angažovaných a plody vaší snahy k tomu. Fungují bez kapitálu a partajních mechanismů. Jsou vidět a vyhrávají tam, kde peníze a nekvalifikované rozhodování státní správy nejlepší řešení evidentně nechtějí najít. Tlak vyvolává protitlak. Tady pro mne východní filozofie končí a nastupuje vzpomínka na Tiraspol a Kišiněv. Chudoba, rozkradený stát, desítky let neopečovávaná infrastuktura, natož nějaká stopa po ochraně životního prostředí. Pár velkých firem obsadilo státní aparát.

Před pár týdny ze strany zdejšího soudu zaznělo: „Uskutečňuje-li se ochrana přírody za přímé účasti občanů, je evidentní, že účast občanů bude díky jejich významu (díky významu národních parků - pozn. red.) mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde.“ Soudy tedy za veřejností (rozuměj ochranou přírody) stojí, a to i u přímých akcí, tzn. tam, kde zákony záměrně nevidí ani správa národního parku, ani policie, ani ministr životního prostředí. Je otázkou, jak tomu bude mimo národní parky a s legislativou, kterou nám tu zákonodárci chystají.

Aspoň to své místo pro život

Nestěžuji si, pane Dejmale, jen nesdílím vaši víru v soudnost, kvalifikovanost a respekt k budoucím generacím všech hráčů v poli. Některé z nich totiž hra v mezích právního státu přestává bavit. Vyjednávají změnu pravidel a v mezičase si ze Šumavy udělali výherní hrací automat. Rozvoj závislosti - gamblerství závisí ve většině případů na tom, zda okolí gamblera situaci adekvátně posoudí a včas podnikne, co může, aby se hráč do této téměř nevyléčitelné závislosti nepropadl. Pokud není už pozdě, tak teď je ten čas, kdy má veřejnost přijmout zodpovědnost za své okolí a nenechat si vzít možnosti, jak přinejmenším to své místo pro život chránit. Závěr moralistní a podle mého kamaráda ekopsychologa utopistický. Dávám mu za pravdu, nenechávám se odradit a realisticky posuzuji šanci na úspěch. Třeba mě česká veřejnost ještě něčím překvapí.


Mgr. et Mgr. Hana Chalupská (1974) - geografka a humanitní environmentalistka s tříletou zkušeností ve státní správě. Zapojování veřejnosti do plánování a rozhodování v neziskovém sektoru se věnuje od roku 2005, hana.chalupska(zavináč)gmail.com

V článku byly použity informace a citace z rozsudku Krajského soudu v Plzni (57 A 66-2011), knihy Prostor k úvaze (Studio JB, 2008) a portálu www.vztahkprirode.cz

Ivan Dejmal by letos v říjnu oslavil 65. narozeniny

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu