Čtení na tyto dny

Česna

Včely snášejí vosk na pečeti
a pohankový med
na dvoje sliby pod přísahou
na ztuhlý úsměv kolem úst

V té dvojí lásce zapřisáhlé
nebeskou modří drnčí na zápěstí sklo

Matku včelstev vynášejí z úlu
česnem - puklinou v pečeti

(Jindřich Zogata
Dým ohnic, 1991) 

 

Doporučujeme ke čtení

Máme mít starost o kyslík?

Jan Hollan, č. 4/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Tragédie překotných výsadeb ovocných stromů v krajině

Martin Lípa, č. 4/2019, s. 21-23

Nechme les důstojně zemřít

David Veselý, č. 4/2019, s. 30, pro předplatitele

Vcházení do obrazů V – František Richter

Petr Halas, Jan Lacina, č. 4/2019, s. 40-43, pro předplatitele

Kůrovec – nechtěný škůdce nebo přirozená součást našich lesů?

Josef Kašák, Jiří Foit, Petr Martinek, č. 3/2019, s. 2-5, pro předplatitele

Lesnická ekonomika více méně pod politickým tlakem

Róbert Babuka, č. 3/2019, s. 6-7, pro předplatitele

Mezi špičkami ledovců

Ema Wayan Danielová, č. 3/2019, s. 29

Babylonské zmatení jazyků

David Veselý, č. 3/2019, s. 36

Lokálka a politik aneb Mravoučná pohádka pro skoro dospělé děti


Hynek Skořepa, č. 5/2013, s. 33-36

Abychom se mohli pokusit o takřka vědeckou charakteristiku vztahu mezi lokálkou a politikem, musíme nejdřív, jak je ve vědě dobrým zvykem, pokud možno přesně vymezit používané pojmy. To však v našem případě rozhodně není snadné. Největší potíže jsou s vymezením pojmu politik. Podle Nového akademického slovníku cizích slov (Academia, Praha 2005) má být politika oblast obecných státních záležitostí, jinak též aktivní účast občanů ve veřejném životě. Politik je pak ten, kdo se zabývá politikou. Je nutné ještě doplnit, že politiky můžeme dělit z mnoha hledisek. Kromě politiků slušných či poctivých (většinou jsou to ti, kteří do politiky vstoupili teprve nedávno a ještě se jí nenechali semlít) existují také politici protřelí, kteří přišli na to, jak politikou nejvíce rozhojnit vlastní statky. Jinak lze politiky dělit také podle rozsahu jejich působnosti na politiky komunální čili místní, politiky krajské úrovně a politiky celostátního formátu. Nutno poznamenat, že vliv jednotlivých typů politiků se v průběhu času mění, v současnosti jsou na vzestupu především politici krajští.

Politici mají (či cítí) různou míru odpovědnosti, což ovšem některým z nich nezabraňuje být naprosto nezodpovědnými. A to nechci pánům politikům a paním političkám křivdit, určitě to nemají jednoduché. Ale kdo to má v dnešní době jednoduché.

Lokálka čili lokální dráha je potom železniční trať regionálního významu, obvykle ve stáří kolem sta let, zbudovaná za císaře pána na základě zákona o místních drahách z roku 1880. Tento zákon otevřel novou kapitolu v dějinách našich železnic. Díky němu vybudované tratě doplnily hlavní železniční tahy a umožnily rozvoj dalších oblastí. Zákon poskytoval místním drahám různé úlevy při stavbě, vystrojování a provozování, třeba lehčí kolejnice, slabší pražce či menší poloměry oblouků. Tratě se díky tomu mohly co nejvíce přimknout k terénu a vyhnout se nákladným zemním stavbám a mostům.

Další, tentokrát již pouze český zemský zákon z roku 1892 pak přímo podporoval zřizování doplňkových tratí v hospodářsky málo rozvinutých oblastech. Kolik tratí v těch pro lokálky tak příznivých dobách vzniklo, si můžete udělat představu třeba z přehledné tabulky v knize Mojmíra Krejčiříka Po stopách našich železnic (Praha 1991).

Po vysvětlení základních pojmů uvozujících problematiku se můžeme konečně pokusit o popsání vztahu mezi lokálkou a politikem. Takový vzájemný vztah může být vskutku rozmanitý. Průměrného politika lokálka obvykle nezajímá. U politika celostátního formátu je to vcelku logické, neboť ten považuje problémy lokálek za zcela malicherné, zajímají ho jen hlavní rychlíkové tratě, kterých výjimečně využívá k pracovním či jiným cestám. Lokálka je si toho obvykle dobře vědoma a celostátní politiky nebere na vědomí.

Poněkud jiný je vztah mezi lokálkou a politikem komunálním. I v tomto případě však může být různý. Někteří komunální politici mají lokálky rádi. Mnozí dokonce lokálkou ještě alespoň občas jezdívají do práce. Někteří využívají významných jubileí lokálky při své volební kampani a účastní se jízd zvláštních parních vlaků. Takové politiky má lokálka ráda a hýčká si je. Když je veze, snaží se moc nedrncat, přibrzďuje v místech krásných výhledů do krajiny a politik nadšený takovou sváteční jízdou plamenně bojuje za zachování té „své“ lokálky proti názoru jiných nepřejícných politiků.

Krajský politik má k lokálkám vztah poněkud rozporuplný. Jde-li o lokálku v blízkosti krajského města, nemá s ní problém. Čím je však lokálka vzdálenější sídelnímu městu kraje, tím méně se krajskému politikovi líbí. Nejhůře jsou na tom lokálky přecházející krajskou hranici. Takové se těší nepřízni krajských politiků, a o to hůř, že dokonce politiků dvou sousedních krajů. Ti se totiž obvykle nejsou schopni spolu domluvit. A jelikož celostátní politiky podobné problémy nezajímají, není prostě po ruce nikdo, kdo by krajské politiky umravnil a vysvětlil jim, že domluvit se je nutné. Politici, a to nejen ti krajští, totiž zřejmě nevědí, že schopnost a ochota domlouvat se jsou důkazem politického umu a předpokladem úspěchu v nejbližších volbách.

Ne náhodou se pak ruší tratě především v odlehlých oblastech, kde žije málo případných pasažérů a hlavně málo voličů. A jelikož v zapadlých krajích dávají onu příslovečnou dobrou noc lišky a nikoliv voliči, protože těch tam mnoho není, páni politici se (až na několik čestných výjimek, bohužel však většinou krátkodobých) o tyto kraje a jejich obyvatele nezajímají více, než jen aby se neřeklo. Jednoduše prostě proto, že z nich nic nemají. Maximálně občas přihodí peníze na nějakou tu sjezdovku či rekreační areál (samozřejmě s dostatečně velkým parkovištěm), kam se jezdí rekreovat houfy potenciálních voličů z velkých měst. Ti pak přijíždějí do odlehlých lesů o víkendech, svátcích, prázdninách a dovolených, zaplní je nakrátko svými hlasy a prořítí se jimi na svých lyžích či horských kolech (v horším případě nejnověji na čtyřkolkách), aby v neděli večer zase odjeli do pohodlí svých městských aglomerací. A mezi temnými spoustami rekreačních chalup pak večer svítí jen pár okýnek místních starousedlíků. Ti tam zůstávají, protože mají svůj kraj rádi, nebo prostě proto, že nemají kam odejít.

Ne, nechtěl bych vypadat, že nemám rád lidi z měst. Sám ve městě (byť menším) žiji. Spousta nás „měšťáků“ má odlehlé kraje, do kterých přijíždíme, ráda. Mnoho z nás se chová ohleduplně ke krajině i místním lidem.Spousta z nás by těmto krajům ráda nějak pomohla. Jenže nevíme jak. A zdá se, že politici, které jsme si zvolili, aby to věděli, to nevědí taky (anebo to v horším případě ani vědět nechtějí).

Ale co pak poradit lokálce, aby v souboji s politiky obstála a přežila? To opravdu nevím. Snad to, aby si hýčkala takzvaně obyčejné pasažéry. Dědečky a babičky s vnoučátky, školní výlety, turisty, prostě nás všechny, kteří tou lokálkou aspoň občas jezdíme. Aby nás sice pomalu, ale bezpečně vozila stále krásnou krajinou. Potom si ji třeba nenecháme vzít a politiky, kteří ji chtějí zrušit, prostě nezvolíme. Oni si sice myslí, že je nás na to příliš málo. Ale třeba se nakonec ještě jednou budou divit.

Hynek Skořepa

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu