Čtení na tyto dny

Přítel

Ať bydlí tam
kde je dřív jaro
později podzim
nejlépe u řeky
kolem níž
by se dalo jít lesem
kde by se naše myšlenky
uklidněné
rozestoupily jako stromy -
aby se tolik netrápil
až vtrhnem do jeho pokoje
v kterém na nás slovy myslívá
zrovna když ubližujeme ženě
nebo se ztrácíme v strachu
že máme ze srdce
jen cestu
zkoušíme-li to sami
na svou pěst
se svým jsem

(Zdeněk Volf) 

 

Skoro neznámý ovocný druh – tatarka


Ivo Dostál, č. 5/2013, s. 51

V poslední době se stále více mluví o oskeruši zásluhou jejího nadšeného propagátora Víta Hrdouška. Je to zajímavý strom s ne zcela vyjasněnou historií svého původu, která sahá snad až do oblasti bájí. Kde je pravda sice nevím, ale viděl jsem staré oskeruše v porostech lesa Forestra Umbra na italském poloostrově Gargano, který je už od 13. století chráněn jako královský revír a kde tento pozoruhodný ovocný strom tvoří přirozenou součást prastarých porostů a kde se i bohatě zmlazuje.

Oskeruše má jistě zajímavé ovoce, ale neméně pozornosti si určitě zasluhuje právě tatarka, někdy také zvaná hrušeň Tatarova. Tento málo známý ovocný strom byl nalezen ve výsevu semen z tzv. šípové hrušně (Sorbopyrus bollvylleriana - kříženec jeřábu a hrušně) jako nahodilý semenáč v roce 1857 zahradníkem M. Tatarem. Velkým překvapením byly jeho plody - veliké, tvarově podobné zploštělému jablíčku (jsou však jedinci s plody podobnými kulatější hrušce) až 4 cm velkému a váze kolem 50 gramů, žluté s červeným líčkem, šťavnaté a výtečné chuti. Semenáč byl pojmenován jako hruškojeřáb Tatarův - Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis. Listy má podobné nejspíše jabloni, ale zespodu jsou stříbřitě pýřité jako u jeřábu muku, kterému se ostatně tím také podobají. Květy jsou podobné i pachem jeřábům a plody uzrávají v srpnu a začátkem září a vydrží skladování nejdéle do 3 týdnů. Uvádí se, že je velmi odolný a roste dobře v jakékoliv lokalitě, nejlépe však na slunci a na nepříliš suché půdě. Zkušeností ale není mnoho, takže tyto údaje bude nutno ověřit.

Já sám jej mám od pana Jagoše ze slováckého Lipova, který tento strom šířil, a pokud se dobře pamatuji, tak uváděl, že si rouby bere ze starého stromu snad z Kněždubu, který přinášíval metráky výtečných plodů, využívaných na vše, od přímé konzumace přes kompoty, džemy až po jistě výtečnou pálenku. Rouboval ho na hrušeň. Ještě mi neplodil, takže osobní zkušenost s plody nemám.

Příznivou zprávou je, že se dá už vzácně i koupit, protože ho někteří zahradníci začali množit. Pozor však na podobný základní kříženec hruškojeřábu Sorbopyrus auricularis, který má plody krásně oranžové o velikosti plodů jeřábu muku, ale chuťově moučnaté. Pokud někdo máte nějaké zkušenosti s tatarkou a podělíte se s námi, bude to jistě pro rozšíření pěstování tohoto zajímavého ovocného stromu velkým přínosem.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu