Čtení na tyto dny

Dřevorubec

bylo
příliš mnoho kamení
na zemi

a země porodila stromy

bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí

a země
porodila člověka

a člověk
vzal sekeru

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Skoro neznámý ovocný druh – tatarka


Ivo Dostál, č. 5/2013, s. 51

V poslední době se stále více mluví o oskeruši zásluhou jejího nadšeného propagátora Víta Hrdouška. Je to zajímavý strom s ne zcela vyjasněnou historií svého původu, která sahá snad až do oblasti bájí. Kde je pravda sice nevím, ale viděl jsem staré oskeruše v porostech lesa Forestra Umbra na italském poloostrově Gargano, který je už od 13. století chráněn jako královský revír a kde tento pozoruhodný ovocný strom tvoří přirozenou součást prastarých porostů a kde se i bohatě zmlazuje.

Oskeruše má jistě zajímavé ovoce, ale neméně pozornosti si určitě zasluhuje právě tatarka, někdy také zvaná hrušeň Tatarova. Tento málo známý ovocný strom byl nalezen ve výsevu semen z tzv. šípové hrušně (Sorbopyrus bollvylleriana - kříženec jeřábu a hrušně) jako nahodilý semenáč v roce 1857 zahradníkem M. Tatarem. Velkým překvapením byly jeho plody - veliké, tvarově podobné zploštělému jablíčku (jsou však jedinci s plody podobnými kulatější hrušce) až 4 cm velkému a váze kolem 50 gramů, žluté s červeným líčkem, šťavnaté a výtečné chuti. Semenáč byl pojmenován jako hruškojeřáb Tatarův - Sorbopyrus auricularis var. bulbiformis. Listy má podobné nejspíše jabloni, ale zespodu jsou stříbřitě pýřité jako u jeřábu muku, kterému se ostatně tím také podobají. Květy jsou podobné i pachem jeřábům a plody uzrávají v srpnu a začátkem září a vydrží skladování nejdéle do 3 týdnů. Uvádí se, že je velmi odolný a roste dobře v jakékoliv lokalitě, nejlépe však na slunci a na nepříliš suché půdě. Zkušeností ale není mnoho, takže tyto údaje bude nutno ověřit.

Já sám jej mám od pana Jagoše ze slováckého Lipova, který tento strom šířil, a pokud se dobře pamatuji, tak uváděl, že si rouby bere ze starého stromu snad z Kněždubu, který přinášíval metráky výtečných plodů, využívaných na vše, od přímé konzumace přes kompoty, džemy až po jistě výtečnou pálenku. Rouboval ho na hrušeň. Ještě mi neplodil, takže osobní zkušenost s plody nemám.

Příznivou zprávou je, že se dá už vzácně i koupit, protože ho někteří zahradníci začali množit. Pozor však na podobný základní kříženec hruškojeřábu Sorbopyrus auricularis, který má plody krásně oranžové o velikosti plodů jeřábu muku, ale chuťově moučnaté. Pokud někdo máte nějaké zkušenosti s tatarkou a podělíte se s námi, bude to jistě pro rozšíření pěstování tohoto zajímavého ovocného stromu velkým přínosem.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu