Čtení na tyto dny

Návštěva ze souhvězdí višně

Nad ránem s bouřkou přistály
i ty nezralé
Zářily
jako vltavíny
s křišťálovou peckou uvnitř

Scifisté samozřejmě spali
jako když je
do hvězd hodí
my jsme samozřejmě spali
jako když nás
do hvězd hodí
a hvězdy samozřejmě spaly
jako když je
do lidí hodí

Tak byla budoucnost
zase jen ve hvězdách
a lidech

(Jiřina Salaquardová) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť k buku sv. Dvojice

Pavel Klvač, č. 2/2026, str.3

Tajemná kočka divoká znovu obývá české lesy

Martina Labudová, č. 1/2026, str. 50

Hořečky a jejich životní strategie

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 1/2026, str. 47

Když přiletí sýkora biouhelníček

Renata Placková, č. 1/2026, str. 43

Společnost pro uvádění ptačích jmen v krásné literatuře na pravou míru

Petr Čermáček, č. 2/2026, str. 43, pro předplatitele

Malí farmáři versus velcí zemědělci, nebo jsme všichni na jedné lodi?

č. 1/2026, str. 10, pro předplatitele

Jak na hořečkové louky

Jiří Brabec, Helena Neuwirthová, č. 2/2026, str. 40, pro předplatitele

Kam s ní?

Renata Placková, č. 2/2026, str. 36

Spatřit svět v zrnku písku a nebe v divoké květině

č. 1/2026, str. 39, pro předplatitele

Nejde jen o hezké výhledy

Kateřina Lagner Zímová, č. 2/2026, str. 32, pro předplatitele

Zeleň pod proudem

Martin Pavelka, č. 1/2026, str. 33

Život pro ochranu přírody

Martin Škorpík, č. 1/2026, str. 2

Beskydská idyla trochu jinak

Vojtěch Bajer, č. 1/2026, str. 22, pro předplatitele

Mně se dostalo za život mnoho krajin srdce

Vlastimil Kostkan, č. 1/2026, str. 36, pro předplatitele

Trochu osobní nekrolog

Václav Štěpánek, č. 2/2026, str. 30

Racionální a udržitelné rozhodování o využití krajiny

Ondřej Lagner, č. 2/2026, str. 9

Krajina je naše rukojmí

David Veselý, č. 1/2026, str. 52, pro předplatitele

Volání černého datla


Jan Lacina († 21. 3. 2020), č. 1/1986, str. 11

Znám kousek od Brna lesní rokli, do které ani silný vítr nedokáže zanést řev motorů, ba ani lidské slovo ne. Šumění bukových korun tam souzvučí s tlumeným cimbálem potůčku, narážejícího o kameny pod závějemi listí. Je tam dosud plno doupných kmenů pro plaché ptáky a hlubokým stínem vlhkého dna se stejně jak před staletími občas proplazí tajemný mlok. Do té rokle mě zavedl černý datel, když jsem se vydal po stopách nestárnoucího milostného příběhu: Mrštíkovy Pohádky máje.

Byl jsem ten den otupělý natolik, že ani jasnohlasí kohouti na dvorku podkomorské myslivny mě nedokázali probrat k vnímání voňavé vláhy. Mramorová Helenka pod kaštany se mi zdála být ještě nepřístupnější než v Mrštíkově románu. Věděl jsem, že tu kytičku petrklíčů, kterou svírá mezi ňadry, nevydá.

Ale pak se z hloubi lesa ozvalo táhlé vábení.

Jestliže vám někdy připadne, že léta ztlumila vaše sny a touhy, zkuste se jako já zaposlouchat do volání černého datla! Jeho milostné vábení je natolik pronikavé, že dokáže setřást popílky otupělosti a přinutí jít a hledat.

Neodolal jsem mu v jiných krajinách, jak bych ho tedy mohl nevyslyšet v lesích Pohádky máje, v krajině milostné? Kmeny stromů se v tom volání metamorfovaly v píšťaly varhan a pomlky v jejich hře byly najednou stejně mučivé jako pomlky v lásce. Ano, zase jsem šel za datlím hlasem jako omámený. Vedl mě ze smrčiny do doubrav, z doubrav do olšových mokřadů pod studánkami. Trmácel  jsem se cesta necesta a přitom měl pocit, že se vznáším.

Ale pak pode mnou zašustělo hluboké bukové listí. Černý pták poplašeně vzlétl z nedalekého kmene a prokličkoval mezi stromy. Les  oněměl. Nezbylo než zpokornět, schoulit se na dně hluboké rokle do listí a čekat.

Ponořil jsem se do bukového pralesa tak hluboko, že jsem se stal jeho součástí. Jen tak se mi podařilo přimět datla k návratu. Táhlé vábení se zvolna přibližovalo, les si je předával od kmene ke kmeni, až je nechal rozezvučet přímo nad mou hlavou. Černé perutě překryly šedostříbřitý kmen, bučina rozkvetla karmínovou čepičkou, jen na okamžik, dřív než pták zmizel v románském okénku dutiny. A vzápětí se to opakovalo po druhé, jen ten květ červené čepičky byl poněkud menší...

Pocítil jsem divokou radost a pochopil, že pomlky v datlím zpěvu jsou jen proto, aby vábení mohlo zaznít znovu, ještě hlasitěji a dychtivěji, aby nezůstalo marné.

Znám kousek od Brna lesní rokli, do které ani silný vítr dosud nezanesl řev motorů, dokonce ani hlasité lidské slovo ne. Helenka z podkomorské myslivny jí probíhala ustrašeně a dávala přednost tlukotu slavíků z křovitého podrostu dubového lesa. Já mám tu rokli rád.

Když jsou začátkem května listy staletých buků dosud smačkané, takže korunami probleskují hvězdy, dá se na jejím dně pošeptat stejně jako kdysi:
„Když spojíme svá tepla, tak ráno pod námi porostou hříbky, uvidíš - !“

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu