Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Je v noci větší ruch než přes den?


Zdeněk Laštůvka, Hana Šefrová, č. 1/2014, s. 9-11

Světlo je jeden z nejdůležitějších ekologických faktorů, všemožně ovlivňuje organismy a vyvolává u nich nejrůznější životní projevy. Přitom nejde jen o střídání dne a noci, velmi důležitá je intenzita světla, doba jeho působení, směr dopadu nebo spektrální složení. Střídání dne a noci navozuje biologické rytmy, tj. periodické opakování určitých činností nebo životních projevů během 24 hodin. Doba působení světla a tmy, resp. změny délky světlé části dne (fotoperiody) mohou být impulsem k nástupu klidových stadií ve vývoji rostlin i živočichů, mohou vyvolávat sezonní morfologické změny, ovlivňovat počátek období rozmnožování živočichů a kvetení rostlin (rostliny krátkého a dlouhého dne). Zkracující se fotoperioda na podzim je signálem pro přípravu a nástup zimní diapauzy mnoha druhů hmyzu. Tím se druhy naprogramovaně brání obrovským ztrátám jedinců, ke kterým by bez tohoto světelného „varování“ došlo po zhoršení podmínek.

Mnozí živočichové, houby a bakterie obývají na rozdíl od zelených rostlin prostředí zcela bez světla. S těmito světloplachými (fotofobními) druhy se můžeme setkat např. v půdě (edafobionti), v jeskyních (troglobionti), v dutinách (kavernikolní druhy), v podzemních vodách (stygobionti) nebo v mořských hlubinách (abysální druhy). Patří k nim i endoparazité živočichů a rostlin. Podle obývaných prostředí tyto druhy vykazují různé specifické adaptace, jejich společným znakem bývá většinou ztráta pigmentace a zakrnělé světločivné orgány. To jsou všechno organismy, které žijí trvale v temném prostředí. Nás v této chvíli více zajímají druhy, které obývají obvyklá prostředí, ale aktivní jsou v noci. Pravděpodobně se zatím nikdo nepokusil přesněji zhodnotit, zda je život na povrchu půdy, na vegetaci nebo ve vzduchu čilejší ve dne nebo v noci. Aktivitu mnoha nižších bezobratlých, jako jsou např. žahavci, ploštěnci, hlístice, kroužkovci nebo měkkýši, neovlivňuje primárně světlo nebo tma, ale i zde známe řadu výjimek. Např. larvy nebezpečného tropického vlasovce mízního, zvané mikrofilárie, se v noci shromažďují v periferní krvi člověka a mohou být nasáty komárem, který je přenese na dalšího hostitele. Naopak přenašečem vlasovce očního jsou denní ovádi, jeho mikrofilárie se v periferní krvi soustřeďují za dne. Noční aktivita hodně druhů není prvotně vyvolána tmou, ale vlhkostí nebo teplotou. Mnohé druhy plžů nebo obojživelníků jsou za normálních okolností aktivní v noci, ale po vydatném dešti se např. s mlokem zemním můžeme setkat i během dne. Zřetelnější preferenci světla nebo tmy můžeme pozorovat u mnoha obratlovců a hmyzu, podstatně výrazněji u terestrických (suchozemských) než vodních druhů.

Kolik suchozemských obratlovců je aktivních v noci? Obojživelníci už byli zmíněni. Z našich 21 druhů jsou převážně noční asi dvě třetiny, s několika z nich jako třeba ropuchami, blatnicí skvrnitou nebo čolky na souši se za dne setkáme zcela výjimečně. Většina z našich 12 druhů plazů je převážně nebo výlučně denních, někteří vysloveně heliofilní. Za soumraku a v noci může být aktivní zmije obecná a slepýši. Ptáci jsou na tom s nočním životem poměrně špatně. Z necelých 200 více méně pravidelně hnízdících druhů jsou typicky noční pouze lelci a sovy, tj. celkem asi 10 druhů. K nim bychom mohli připočítat druhy, které v noci táhnou nebo se ozývají v době tokání. Za noci je občas slyšet i poletující rorýsy. Velký podíl nočních druhů najdeme mezi savci. Noční aktivita některých, zvláště větších druhů je ovšem dlouhodobě vyvolána člověkem. Z přibližně 90 druhů našich savců jsou převážně noční mnozí hmyzožravci (např. ježci), výlučně soumrační a noční jsou vrápenci a netopýři (27 druhů), většina našich šelem (nejméně 10 z našich druhů) a většina hlodavců (alespoň 15 z našich druhů, zejména plši, také myšice a další myšovití). Můžeme tedy říct, že nejméně dvě třetiny našich savců jsou aktivní převážně nebo výlučně v noci. Ze všech suchozemských obratlovců je to pak asi čtvrtina.

Z našeho území je známo asi 28 000 druhů hmyzu. Druhy s noční aktivitou převažují mezi jepicemi (téměř 100 druhů), naopak vážky a většina pošvatek je aktivních za světla. V noci jsou aktivní četní rovnokřídlí (některé saranče, kobylky, cvrčci, krtonožka), i když řada druhů vykazuje nepravidelnou noční i denní aktivitu. V druhově početném řádu polokřídlí najdeme jen omezený počet nočních druhů (např. klešťanky nebo štěnice, některé kněžice), ze síťokřídlých jsou aktivní pouze nebo také v noci např. někteří mravkolvi, denivky nebo pakudlanky. Mezi brouky se setkáme s poměrně širokým spektrem druhů s noční aktivitou. V noci ožívají mnozí střevlíkovití, potápníkovití, drabčíci, vrubounovití, roháči, kůrovci, někteří kovaříci, tesaříci, nosatci, červotoči, potemníci a další brouci, nejméně 1 200 - 1 500 druhů. Převážná většina našich chrostíků (asi 250 druhů) je rovněž nočních. Naopak mezi dvoukřídlými a blanokřídlými výrazně převládají druhy aktivní za světla nebo slunce. Z dvoukřídlých jsou noční nebo soumrační např. tiplicovití, pakomárcovití, pakomárovití, komárovití nebo muchničkovití, celkem zhruba 7-10 % druhů tohoto řádu. Z blanokřídlých jsou v noci aktivní např. někteří lumci, mravenci nebo sršeň, celkem patrně ne více než 1 % druhů. Zcela zvláštní postavení mají v tomto ohledu motýli. Noční, příp. soumračné druhy představují kolem 90 % (asi 3 100 druhů) celkového počtu motýlů. To znamená, že motýli v nočním ovzduší dominují, v noci se setkáme s úplně nejmenšími i největšími druhy. Druhově velmi početní jsou v noci zejména obaleči, můry, píďalky, makadlovky a zavíječi, nápadní jsou např. bourovci, bekyně, vynikající letci lišaji a mohutní martináči. Celkem lze odhadnout, že nejméně 20 % hmyzu je převážně nebo výlučně nočních. Noční život ve stále větší míře ovlivňuje člověk. Umělé světlo narušuje biologické rytmy, orientaci i výskyt organismů. Odhady o počtech jedinců hmyzu zlikvidovaných umělým osvětlením se v Evropě pohybují v bilionech jedinců. Ale osvětlení není jediným decimujícím činitelem. Za biliony likvidovaných jedinců denního i nočního hmyzu stojí i rozsáhlé lesní požáry, zvláště v jižních částech Evropy. Dalšími negativními faktory jsou doprava, zátěž prostředí toxickými látkami a likvidace biotopů. Za jedinou minutu teplé letní noci je na evropských silnicích zlikvidováno více hmyzu, než nachytali všichni evropští entomologové za 20. století. A to ještě pořád není nic proti tomu, jakou zkázou nočního hmyzu jsou vlastní hmyzí kolegové (mravenci, střevlíkovití a další brouci, vosy aj.), pavouci a jiní. Jediný netopýr spotřebuje za rok 1,8-3,6 kg hmyzu, což zahrnuje asi 10 tisíc jedinců nočních motýlů.

Shrneme-li si uvedené informace, můžeme v noci počítat s aktivitou 5-6 tisíc druhů hmyzu, k nim přibývá řada druhů obratlovců, dalších členovců i nižších bezobratlých. Vrátíme-li se k úvodní otázce, je zřejmé, že nejvíce druhů je aktivních ve dne. Přesto se zdá, že větší ruch je v noci. Je to způsobeno tím, že mnohé noční druhy se vyskytují ve velkých počtech, o čemž svědčí např. výrazně více usmrcených jedinců hmyzu automobily v noci než ve dne.


Prof. RNDr. Zdeněk Laštůvka, CSc., zooekolog, působí na Ústavu zoologie, rybářství, hydrobiologie a včelařství Mendelovy univerzity v Brně, zdenek.lastuvka(zavináč)mendelu.cz
Doc. Ing. Hana Šefrová, odbornice v oblasti ochrany a šlechtění rostlin, působí na Ústavu pěstování a šlechtění rostlin a rostlinolékařství Mendelovy univerzity v Brně, hana.sefrova(zavináč)mendelu.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu