Čtení na tyto dny

Pohyb

Je také únava
teprve tisíciletého jazyka
(mé řeči)

Je také únava
teprve dvousetletých stromů
(mé ulice)

Louka navečer povadla —

Už dlouho nepršelo
a neozval se cvrček
(má duše)

Auta na vzdálené dálnici
svítí  Třou si
pneumatiky o asfalt

ropný derivát
o ropný derivát
a ropný derivát

je žene

(František Schildberger)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Policie na Šumavě selhala a národní park kácel nelegálně. Potvrdil to soud


Mojmír Vlašín, č. 1/2014, s. 38-39

Policisté, kteří před dvěma roky zasahovali na Šumavě u Ptačího potoka proti aktivistům bránícím těžbě dřeva, nepostupovali podle zákona. K takovému závěru dospěl 11. 12. 2013 Krajský soud v Plzni. Vyhověl tak mojí žalobě, kterou jsem na policii podal. Verdikt je pravomocný, neexistuje proti němu odvolání.

U Ptačího potoka jsme se v roce 2011 snažili v rámci tzv. blokády zabránit porážení stromů od půlky července až do půlky srpna. Správa nejprve prosadila soudní opatření, které zakazovalo Hnutí Duha organizovat blokádu. Poté, co jsme se organizace akce spolu s Janem Piňosem ujmuli namísto Duhy, zavolala na blokádníky policii. Prostor, kde měli dřevorubci těžit, policisté označovali páskami se zákazem vstupu a blokádníky z těchto míst vykazovali a později i vynášeli.

Soud konstatoval, že po příjezdu na místo bylo povinností policistů vyhodnotit, zda je těžba zákonná. Sám jsem policii opakovaně upozorňoval na nezákonnost kácení a podal v této věci trestní oznámení. Holosečné kácení bylo ilegální a jasně to vyplývá i ze zákona. Potvrdil to ombudsman, později inspekce (ČIŽP) a nejnověji i ministerstvo životního prostředí. Policisté ale dle protokolů nebyli schopni rozhodnout, zda se kácí legálně, či nikoliv. Předseda senátu Alexandr Krysl řekl, že když policie nebyla přesvědčena o zákonnosti kácení, nesměla přistoupit k zákroku. Čili první chybou police bylo, že si nezjistila, jestli náhodou nepomáhá těm, co přestupují zákon.

Policisté blokádníky vyváděli z prostoru těžby, který byl označen páskou, ale i z míst před ním. Soudce konstatoval, že policie na místě zasahovala na základě své předchozí chyby. Na to, jak správně postupovat podle shromažďovacího zákona, byla v té době už judikatura k dispozici. U soudu jsme argumentovali tím, že blokáda v místech kácení v šumavském národním parku byla ve smyslu ústavy shromážděním. A policisté proto měli striktně postupovat podle shromažďovacího zákona a shromáždění měl tudíž právo rozpustit pouze zástupce obce Modrava, na jehož území se blokáda konala. Druhou chybou policie tedy bylo to, že se snažila rozpustit shromáždění nezákonnými prostředky.

Soudce pochválil policii, že na místě byla a situaci monitorovala, odmítl však, že by policie jednala v dobré víře. „Kdyby policie jednala v dobré víře, měla možnost si zákonné podmínky kácení ověřit na inspekci životního prostředí nebo na ministerstvu životního prostředí. Nic takového ale policie neudělala,“ prohlásila v závěrečném návrhu Zuzana Candigliota, která mne u soudu zastupovala. Policie prostě uvěřila tvrzení pana Stráského, jehož jedinou kvalifikací v této věci bylo to, že byl předsedou turistického klubu.

Soudce zjevně není žádný ochránce přírody, ale dělá dobře svoji práci. Proto šel v odůvodnění svého rozsudku do hlubších souvislostí. Pokud i vy hledáte špetku naděje, že v našem státě není vše prohnilé, můžete si přečíst následující citáty z rozsudku.

„Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava přistoupila k těžbě dřeva, aniž by disponovala jakýmkoli shora uvedeným souhlasem, výjimkou či hodnocením. Těžba dřeva prováděná Správou Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava tak byla nezákonná.“ (str. 35)

„Nelze pominout ani tu skutečnost, že na základě těchto dvou listin měl odpůrce (tj. policie, pozn. autora) dostatek indicií pro to, aby učinil jednoznačný závěr o nezákonnosti těžby dřeva. (…) Tato skutečnost byla bez dalšího zjistitelná prostým nahlédnutím do zákona o ochraně přírody a krajiny.“ (str. 37)

Legitimitu blokády soud potvrzuje a obsáhle dokládá s odkazy na české i mezinárodní právo: „Podle čl. 35 Listiny základních práv a svobod má každý právo na příznivé životní prostředí… Při výkonu svých práv nikdo nesmí ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství přírody… Ochrana přírody… se [podle platného zákona] uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení… Skutečnost, že ochrana životního prostředí je věcí veřejnou, vyplývá i z preambule Ústavy České republiky… Účast občanů bude díky jejich významu mnohem intenzivnější na území národních parků než kdekoli jinde. Cíl blokády tak byl zcela v souladu s cílem sledovaným zákonem o právu shromažďovacím.“ (str. 37-38)

Blokáda měla za cíl ochránit 280 hektarů přirozených horských a podmáčených smrčin v bezzásahovém území v oblasti Modravských slatí, kde žijí vzácné druhy zvířat jako rysi, tetřevi či horské sovy a turisté tu obdivují prastarý, divoký les. Vedení NP se díky násilným policejním zásahům proti ochráncům přírody podařilo vykácet 32 hektarů lesa za cenu velkých ekologických i ekonomických škod. Rozsudek k tomu uvádí: „Z odpůrcem (tj. policie, pozn. autora) předložených map… vyplývá, že těžba dřeva probíhala na celkem devíti těžebních lokalitách o různé velikosti v rozmezí odhadem více než jednoho až méně než pěti fotbalových hřišť…, nalézajících se v oblasti o rozloze cca 3,37 km2.“ (str. 45). Bez blokády by ovšem škoda na pralese byla daleko větší.

Z rozsudku lze vyvodit i to, že policie vědomě, anebo nevědomě kryla nezákonné kácení: „… Všechny tyto listiny měl odpůrce k dispozici, a proto nelze dospět k jinému závěru, než že odpůrce musel, nebo alespoň měl vědět, že svým zákrokem poskytuje ochranu nezákonné těžbě na území národního parku, a to v demokratickém právním státě tím nejhorším možným způsobem, násilným zásahem proti demonstrantům.“ (str. 60)

A na závěr soudce přesně vystihuje důvod blokády - totiž jediný způsob, jak zabránit úřední zvůli. „… občanská sdružení na ochranu přírody byla tradičními účastníky řízení o udělení souhlasů či výjimek podle zákona o ochraně přírody, a že zpětvzetím žádosti Správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava byly tyto iniciativy zcela zbaveny možnosti chránit zájmy ochrany a přírody v době před přistoupení k těžbě dřeva. Za této situace se nelze vůbec divit tomu, že jako poslední možnost, jak zabránit zvůli správních orgánů, bylo zvoleno vyhlášení blokády nezákonné těžby.“ (str. 60-61; zvýraznil autor)

Blokáda byla legální, kácení nelegální, někteří pracovníci parku čelí soudnímu stíhání, park dostal pravomocně pokutu ve výši čtvrt milionu, ale stále se nic neděje. Lidé, kteří to mají na svědomí, sedí dál na svých místech, anebo spokojeně berou důchod. Tak takto vypadá ochrana přírody v Česku v roce 2014!

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu