Čtení na tyto dny

Vzpomínka na Bohuslava Martinů

Noci jako koně vrané
studánky zavírané
už nikdo neotvírá

A bolest srdce svírá
kam ztratila se víra
studánky umírají

Pramínek nezazpívá
a v duši žízeň zbývá
smutno je po nich v kraji

A voláme v té písni
kde najít slova písní
co vodu otvírají

A kdo k nim nápěv složí
studánky aby v hloží
nám z mrtvých vstaly

(Jan Skácel) 

 

Doporučujeme ke čtení

České moře či velehory? Kde vám poví tuto story?

Martina Pásková, č. 2/2020, s. 2-4

Stone balancing neboli vyvažování kamenů

Jan Macek, Rudolf Novák, č. 2/2020, s. 13-16, pro předplatitele

Nech půdu žít

Jana Dlouhá, č. 2/2020, s. 27-29

Jan Lacina, lesník s duší umělce a básníka (1944–2020)

Petr Maděra, č. 2/2020, s. 37-39

Erazim Kohák (21. května 1933 – 8. února 2020)

č. 1/2020, s. 3, pro předplatitele

Historie snah o územní ochranu oblasti na soutoku Moravy a Dyje

David Horal, Vladan Riedl, č. 1/2020, s. 4-7

Kniha o bohatství bělokarpatských luk


Antonín Buček, č. 1/2014, s. 43

Jongepierová, I. (ed.): Louky Bílých Karpat (Grasslands of the White Carpathian Mountains). ZO ČSOP Bílé Karpaty, Veselí nad Moravou 2008. 461 s.

Editorce Ivaně Jongepierové se podařilo koncipovat obdivuhodně rozsáhlé a komplexní dílo, shrnující všechny současné poznatky o vzniku, vývoji, druhovém složení vegetace a fauny, výzkumu, údržbě a obnově bělokarpatských luk. Podařilo se jí přitom koordinovat 72 autorů textů tak, že jednotlivé kapitoly na sebe navazují, výstižně formulovaný text je vhodně doplněn mapkami, tabulkami, kvalitními fotografiemi a obsáhlým přehledem literatury. Účelně a nápaditě je umožněno i mezinárodní využití díla, neboť v dolní části každé stránky je umístěn kvalitní anglický překlad podstatných částí textu, o který se zasloužili Jan Willem Jongepier a Jana Urbančíková.

V úvodu editorka představuje poslání publikace. Louky na moravské i slovenské části pohoří Bílé/Biele Karpaty patří k druhově nejbohatším a také nejrozsáhlejším travním společenstvům Evropy. Vznikly staletí trvající lidskou činností a v rukách člověka je tedy i jejich další osud. Bez cílevědomé péče by květnaté bělokarpatské louky zanikly. Monografie je rozdělena do pěti částí, první je věnována stručné charakteristice přírodních poměrů, vývoji krajiny v době poledové, vývoji osídlení, historii obhospodařování a botanickému i zoologickému výzkumu území. Neobyčejný význam oblasti Bílých/Bielych Karpat pro ochranu přírody dokumentuje přehled devadesáti sedmi maloplošných zvláště chráněných území, vyhlášených na moravské a slovenské části pohoří.

Více než polovina monografie je věnována podrobným charakteristikám živé přírody bělokarpatských luk. V jednotlivých kapitolách botanické části jsou postupně pojednány sinice a řasy, mechorosty, houby a lišejníky, fytogeografie, druhové bohatství luk, růstové formy lučních rostlin a vybrané vzácné druhy rostlin. Botanickou část uzavírá kapitola Vegetace, obsahující přehled a charakteristiku osmnácti nově vymezených vegetačních jednotek, zahrnující i návrh zásad managementu v jednotlivých typech luční vegetace. V kapitolách zoologické části jsou shrnuty poznatky o zoogeografii, půdní fauně, měkkýších, pavoukovcích, hmyzu a obratlovcích. Soubor poznatků, prezentovaný v botanických a zoologických kapitolách přesvědčivě dokládá neobyčejně velkou biodiverzitu bělokarpatských luk a tvoří nezbytný přírodovědný základ pro koncipování zásad pro její trvalé udržení.

V pěti následujících kapitolách jsou prezentovány výsledky výzkumných projektů, které řešily vliv kosení luk na flóru a vegetaci, vliv pastvy na druhovou diverzitu, obnovu travních porostů a problematiku reintrodukce ohrožených druhů. Samostatná kapitola je věnována výsledkům výzkumu čarodějných kruhů, tvořených na loukách plodnicemi některých druhů hub díky tomu, že jejich podhoubí se šíří rovnoměrně na všechny strany. Zajímavé je zjištění, že čarodějné kruhy se šíří rychlostí 9 cm za rok a že jejich stáří dosahuje až 220 roků.

Závěrečná část monografie shrnuje poznatky o údržbě luk, pastvin a mokřadů a zásady a postupy obnovy travních porostů. Začíná přehledem historie cílevědomé péče o zachování bělokarpatských luk, počínající v 80. letech minulého století. Od počátku je péče o louky spojena s aktivitami dobrovolných ochránců přírody. V CHKO Bílé Karpaty od roku 1980 začala základní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka Valašské Klobouky organizovat ruční kosení chráněných lučních lokalit. Vznikla tradiční akce, na kterou se každoročně sjíždějí desítky dobrovolníků. Údržbou luk se zabývaly i ZO ČSOP Bílé Karpaty ve Veselí nad Moravou a ZO ČSOP Vlčnov. V CHKO Biele Karpaty pomáhá při údržbě luk např. ZO SZOPK Dolná Súča.

Obsáhlé kompendium o travinných společenstvech Bílých a Bielych Karpat ocení nejen milovníci krásných květnatých bělokarpatských luk, ale i všichni, kdož se zajímají o obnovu druhově bohatých lučních porostů v zemědělské krajině. Najdou v monografii praxí ověřené návody, jakými postupy lze podpořit vznik nových květnatých luk a jak o travinná společenstva pečovat.

Antonín Buček

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu