Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Pocta Janu Lacinovi


Ivo Dostál, č. 1/2014, s. 46

Někteří smrtelníci vstupují již za svého života mezi svaté a začínají o jejich životě kolovat různé apokryfy a legendy. To platí i ve světě ochránců přírody o Janu Lacinovi, a proto si u příležitosti jeho významných narozenin dovolím i já pro obecné ponaučení tři z nich citovat:

Kterak měl v batůžku skoro maršálskou hůl

V dobách, kdy po světě chodili Kristus Pán se sv. Petrem, to nebylo, ale bylo to v dobách, kdy se ještě dalo věřit na pohádky, tedy koncem šedesátých let minulého století. Mladý mistr Jan nastoupil u lesů vojanských na místo specialisty typologa. U pánů vojanských měla každá uklízečka nebo i lékárník svou hodnost a k ní i požitky z toho plynoucí. Nejinak tomu bylo i u mistra Jana. Mistr Jan v oddělení typologickém, které tvořil on a přítel mistr Antonín, dělal sobě i jemu velitele. A aby to bylo i zdáli poznat, dostal k tomu zlatou inspektorskou zahrádku a velkou zlatou hvězdu ne na čelo, ale do té zahrádky. V čase onom se po lesnické stránce zpracovával vojanský prostor Vihorlat a už nikdo neví, proč tam mistr Jan jel, jak už to ostatně v těch dobách bývalo zvykem, na motocyklu tzv. jižní cestou. Motocykl má však své vrtochy, a tak se i stalo v podhůří Krupinské vrchoviny na jihu Slovenska ve vojanském prostoru Šahy. I bylo potřeba vyhledat pomoc. Tak tehdy mistr Jan, šestadvacetiletý s inspektorskou zahrádkou a velkou zlatou hvězdou v ní, vstoupil nečekaně mezi nic netušící v poklidu žijící vojanské domorodce, kteří takovou hodnost nikdy v životě předtím ani potom v lesích vojanských neviděli. Co následovalo, lze dodnes vysledovat v onom kraji na skalních kresbách a v lidových pověstech. Ještě nutno podotknout, že kdyby v nejkratším možném čase neodcestoval, byl by on i jeho doprovod oženěn, stal by se tam náčelníkem a hovořil by po zbytek svého pozemského života maďarsky. A ponaučení: Je jistější nuzná existence vědce a pedagoga, než být náčelníkem vojanského újezdu.

Kterak pekl berana ochuceného jalovcem a douškou mateří

Mistr Jan je nejen poeta, vědec a pedagog, ale je znám i svým kulinářským uměním. Takže bylo nasnadě, že se ujal vedení při pečení berana, kterého u Ivana Popa východního na Rusi Podkarpatské hodní pastuchové se slevou věnovali skupině lesnických studentů a pedagogů, aby tam tito neumřeli z přemíry krásy, vědy a nedostatku stravy. Začátek přípravy pečení byl zkušeným mistrem Janem stanoven na desátou hodinu dopolední, aby pečínka byla hotova k podvečernímu návratu z lesů hlubokých, kde všichni usilovně bádali a bloudili. I nejslabší jedinec již před setměním seděl u ohně a všichni mlsně sledovali černajícího barana, kterého mistr Jan mistrně na rožni otáčel. Ale beran nebyl hotov ani zdaleka ani zblízka. Jakmile však padl soumrak z lesa a nebylo již dobře vidět, spadly zábrany a nic nebylo platné mistra Jana ujišťování, že do tří hodin bude už určitě mistrně propečen. Beran byl tak sežrán i s větvičkami jalovce i se snítkami doušky mateří studenty i pedagogy a posléze i mistrem Janem napůl syrový a zlí jazykové tvrdili, že i kostí zbylo nápadně méně, než u takového zvířete bývá normální. A ponaučení: Berana je nutno péci nejen celý den, ale i celou noc.

Kterak to na světě chodí

V čase téhož pobytu u Ivana Popa v blízkosti poloniny Lisickaja přátelští pastuchové než poslali berana, zásobovali lesnické elévy včetně pedagogů mlékem a sýry, aby je při životě udrželi, protože v opačném případě by měli opletačky s hraniční policií, která tento prostor přísně střežila. Nic za to nechtěli, ale ten, kdo svůj majetek neuchránil, tak o něj přišel. Tak se i stalo biogeografickým věrozvěstům, mistru Janovi a mistru Antonínovi. I hořekovali mistři kupodivu ne nad ztrátou nápojů zdravotních a potravin, ale nad ztrátou galoší, pršipláště a kožené brašničky, neb tyto věci byly kouzelné. Nejenže je podědili po mistrovi mistrů mistru Zlatníkovi, ale ony před tři čtvrtě stoletím už na oněch místech i s mistrem Zlatníkem byly. Takovou ztrátu nemohli mistři unést a chtěli se i se životem rozloučit, nebo předčasně odjet. I zželelo se jich nejchytřejšímu ze studentů a vypsal mezi místními pastuchy odměnu 10 dolarů amerických v jednodolarových bankovkách (jiným totiž pro jejich častou falešnost tam nevěřili) za nalezení těchto kouzelných věcí. I stal se zázrak, sabačka v lese našla kouzelné galoše a kouzelnou brašničku. Spokojenost mezi mistry zavládla a života si opět plnými hrstmi užívali. Nikdy se však již nedozvěděli, že tak velkou nohu široko daleko mezi pastuchy nikdo neměl a brašničku plnou vědy nechtěl nikdo ani zadarmo. Cenný pršiplášť však sabačka nenašla. A ponaučení z toho plynoucí: Tvým majetkem může být jen to, co si uhlídáš, a nemáš-li 10 dolarů amerických, tak ani sabačka nic nenajde.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu