Čtení na tyto dny

Podzim na Petrůvce

Na strakaté hoře
větrný zámek

děravé zdi
střecha zalátaná
a zlatých nití ubývá
jen aby vůně neutekla
když písně odlétají
a teplo usíná
stočené do klubíčka na samém prahu zimy

Na strakatém dvoře
větrný zámek
a v zámku hudba

brouzdám se spadaným listím

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jaké bude bývat počasí?

Jan Hollan, č. 2/2019, s. 2-3

Stromy a voda

Radek Pokorný, č. 2/2019, s. 5-6, pro předplatitele

Zeleň a klima města

Jaroslav Rožnovský, Petr Salaš, č. 2/2019, s. 18-20, pro předplatitele

Stromy jako biotopy

Libor Sedláček, č. 2/2019, s. 21-24, pro předplatitele

Šumava vítězná

Václav Cílek, Jan Dvořák, č. 1/2019, s. 2-4

Sucho jako šance pro naše potoky a řeky?

Petr Pařil, č. 1/2019, s. 5-9, pro předplatitele

Chvála kulhavého poutníka

Vladimír Just, č. 1/2019, s. 20-22, pro předplatitele

Vcházení do obrazů IV – Bohdan Lacina

Jan Lacina, č. 1/2019, s. 30-33, pro předplatitele

Knížka o jiných ekonomech


Hana Librová, č. 2/2014, s. 46

Naďa Johanisová: Ekonomičtí disidenti. Kapitoly z historie alternativního ekonomického myšlení. Předmluva Tomáš Sedláček. Stehlík, Volary 2014. 124 s.

V únoru jsme pokřtili další z citlivě vybraných titulů nakladatelství Stehlík. Bylo by škoda číst ji pouze jako soubor pěkně ilustrovaných medailonků, přibližujících zajímavé životní dráhy a originální ideje čtyřiadvaceti myslitelů. Ač bychom to v textu o ekonomech nečekali, nabízí možnost nahlédnout z neobvyklých zorných úhlů vztah člověka a přírody.

Kdybychom se zeptali čtenářů Veroniky, proč chrání přírodu, asi by odpověděli: protože je krásná, protože je důmyslná, potřebuje pomoc, prostě proto, že ji mají rádi. Pojato akademicky, odpovídá taková interpretace teorii o postmaterialismu politologa Ronalda Ingleharta: jakmile lidé v bohatých společnostech nasytí své základní potřeby, když nehladoví a cítí se bezpeční, jsou připraveni věnovat se takzvaným vyšším hodnotám, k nimž může patřit i pozornost k přírodě.

Názory ekonomů tlumočené v knížce Nadi Johanisové nás přivádějí k pochybnosti o představě ochrany přírody jako luxusu hned dvakrát. Joan Martinez-Alier přesvědčení o hodnotových motivacích ochrany přírody komentuje ironickým sloganem „too poor to be green?“ Na příkladu chudých obyvatel Filipín, Bangladéše a Indie, kteří chrání mangrovové mokřadní porosty před proměnou na komerční krevetové farmy, dokládá, že rozhodující roli ve vztahu lidí k přírodě hraje „environmentalismus chudých“: ti totiž chrání přírodu jako podmínku své fyzické existence. Můžeme namítnout, že potíž s tímto typem ochrany přírody nastává v okamžiku, kdy developeři najdou způsob, jak ztráty na přírodě jako podmínce živobytí místním obyvatelům finančně kompenzovat.

V myšlení zásadněji uvažujících ekonomů je však obsažen ještě jeden, řekněme generální důvod proč chránit přírodu; jde o důvod v pravém slova smyslu bytostný a prozřetelný. Ekonomičtí disidenti ho nahlédli už v minulých stoletích. Při tehdejší povaze environmentálních znalostí o podstatě přírody, řekněme ekosystémů, zdůraznili lidskou závislost na půdě. „Jsme děti půdy stejně tak jako stéblo trávy nebo květina. Hmotný pokrok nás nezbaví závislosti na půdě,“ cituje Naďa Johanisová Henryho Georga, který v 19. století anticipuje dnešní potíž s arogancí developerských aktivit.

Věrohodnost názorů autorů takzvané heterodoxní ekonomie nespočívá v jejich jednotě. Od personální uniformity a ideologického unisona dnešních mainstreamových ekonomů se nápadně liší. Jejich přesvědčivost paradoxně tkví v různorodosti vzdělání, životních zkušeností, zorného úhlu i argumentace: Robert Owen byl průmyslník, Sismonde de Sismondi se obsáhle zabýval historií, František Kampelík byl náruživý lingvista, John Stuart Mill studoval už v dětství řečtinu a latinu, Karel Marx byl široce vzdělaný filozof, John Ruskin je dodnes uznáván jako teoretik umění a malíř, Henry George se živil jako novinář, Gilbert Keith Chesterton, v knize prezentovaný jako ideolog distributismu, je spisovatel slavných románů a esejů. Jedním z četných argumentačních proudů je náhled feministický v pojetí Hazel Hendersonové, argumentaci tkvící v pojetí trhu jako instituce představuje náš Lubomír Mlčoch, přístup duchovní je představen v postavě a myšlenkách Ernsta Friedricha Schumachera, morální hledisko je obsaženo v díle Sismonda de Sismondiho.

Ačkoliv tedy nejsou ekonomičtí disidenti ani zdaleka jednotnou ideovou školou, společné jmenovatele v jejich názorech najdeme. Napadají mne dva: Tito myslitelé shodně byli a jsou odpůrci každého determinismu, jak malthusiánského, tak ekonomického; věří, že člověk není nenapravitelný soutěživý krátkozraký sobec, který v blahobytném rozmaru uděluje almužny a pro kratochvíli chrání přírodu. Domnívají se, že je prozřetelným tvorem, schopným spolupráce jak v ekonomické činnosti, tak v nakládání s přírodou. Dnešním neoliberálním ekonomům pak staří disidenti kladou otázku: jak je možné, že na začátku 21. století, plného informací, vás nezajímá věc tak evidentní, jako je závislost lidského hospodaření a bytí na přírodě?

Hana Librová

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu