VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Hájek, M., Horsák, M., Poulíčková, A., Vašutová, M., Hájková, P.: Ohrožená pestrost života na karpatských lučních prameništích. Společnost pro přírodu a krajinu ACTAEA, Rožnov pod Radhoštěm 2005. 86 s.

Z několikaletých vědeckých výzkumů pramenišť východních Karpat na moravskoslovenském pomezí, na nichž se podílela pracoviště brněnské Masarykovy univerzity a olomoucké Univerzity Palackého, vykrystalizovalo svěží dílko určené veřejnosti. Svěží a vzácné jako ta luční prameniště, která svou životadárnou vodu ukrývají pod mechovými polštáři a koberci suchopýru nebo ostřic. Svěží a zároveň vzácné už svým slohem - ačkoliv je to dílko veskrze naučné, přírodymilovný čtenář si příjemně počte na 86 stránkách textu s mnoha barevnými fotografiemi.

Přitom si nenásilně zopakuje, jak mozaikovitá pestrost karpatské krajiny vznikala na základě geologického složení flyšů kombinovaných s pískovci a člověčího kolonizačního snažení. Prameniště se ve své luční podobě, kterou dnes studujeme a chráníme, vyloupla z krajiny právě díky pasení a kosení luk na flyši, kdežto v původně zalesněné krajině vodu pronikající na povrch země "vypily" listnaté stromy. Dozví se mnoho i o bioindikaci - které druhy suchopýrů, ostřic nebo mechů najdeme na těch či oněch typech pramenišť (od vápnitých pěnovcových přes vápnitá nepěnovcová, mírně vápnitá mechová po kyselá přechodová - i tyto pojmy a vznik jednotlivých typů pramenišť včetně odlišného chemismu vody jsou jasně vysvětleny). Zjistí, že zpětně své prostředí ovlivňují a jak je mohou pozměnit do jiného stadia.

Je až překvapující, kolik druhů mechů se na prameništích, které náhodný chodec považuje jen za čvachtavé místo, vyskytuje. Jak jsou specializované na konkrétní podmínky mikroklimatu, obsahu živin a stupně zamokření. Samotné mechové porosty pramenišť vytvářejí stanoviště pro další organismy, dokonce i pro několik druhů hub. Oproti lesům je jich málo, obvykle jsou houby vázány na symbiózu s kořeny stromů a na prameništích jsou to často vzácné specializované druhy využívající zbytky ostřic a suchopýrů nebo vázané přímo na mechové polštáře. Ještě méně známé je oživení mechových polštářů pramenišť sinicemi a řasami (o tom více v článku algoložky Fránkové).

Ovšem na prameništích se nevyskytují jen mechy. Zejména pěnovcová prameniště jsou mozaikou mokrých i suchých míst, na vysrážených pěnovcích vznikají stanoviště suchomilných rostlin. Cévnatých rostlin nápadnějších i nezasvěcenému oku je celá řada. Fotografie v knížečce upozorňují na ty typické i velmi vzácné. Dokonce tu najdeme i poznávací znaky a hlavně odkazy na speciální ekologické nároky čili jejich výskyt na různých typech pramenišť (třeba bařička bahenní a bařička přímořská, několik druhů suchopýrů a ostřic, zástupci orchidejí).

Nenápadnými obyvateli pramenišť jsou měkkýši, kterým vyhovuje vysoká vlhkost nutná pro udržení jejich jemného těla při životě. Druhové zastoupení měkkýšů se liší od vápnitých pramenišť, kde je jich nejvíce (zde dokonce ukusují z okrajů pěnovců vápnité látky pro stavbu ulit) a jsou mezi nimi i vzácné druhy. Nevápnitá prameniště jsou zastoupena menším množstvím druhů měkkýšů s málo vyhraněnými požadavky na prostředí. Některé druhy vápnitých pramenišť jsou pozůstatky fauny rozsáhlých mokřadů bezlesé krajiny konce doby ledové.

I na prameništích se projevují a existenci těchto biotopů ohrožují dlouhodobé ekologické trendy: eutrofizace, globální oteplování a acidifikace. Při eutrofizaci dodáním živin (dusík, fosfor), které jsou na neovlivněných prameništích ve volné vodě ve velmi nízké koncentraci, dojde k přerůstání jiným typem rostlinstva a zániku biotopu. Je to běžný případ nekosených prameništních luk, z nichž není odstraňována narostlá biomasa. Oteplování ohrožuje středoevropské fragmenty biotopů obdobné severským a vytěsňuje chladnomilné druhy, čím ž otevírá prostor i pro ruderální a invazní druhy. Acidifikace působí pozvolné změny ve vegetačním složení nejprve v mechovém patru a postupně eliminuje vápnomilné organismy.

V závěrečné kapitole je diskutováno desatero mýtů, které se občas tradují i mezi ochránci přírody. Ten, kdo chce o suchopýrový mokřad pečovat směrem k jeho co nejdelšímu setrvání, si ujasní, jak to vlastně je s načasováním a četností kosení, jaké riziko pro mokřad vyvstane po vyhloubení tůňky pro obojživelníky, zda pást či nepást na prameništní louce a zda vůbec má smysl udržovat biotop vzniklý činností člověka. Na poslední otázku si čtenář, jenž se seznámil s celou bohatostí života pramenišť, odpoví jistě sám. A rád si knížečku přibalí s sebou na výlet na karpatské louky, aby se s těmi krásnými biotopy i jejich nenápadnými obyvateli seznámil osobně. Poslouží mu kvalitní fotodokumentace, která se prolíná celým textem a tvoří přitom malý atlas rostlin a měkkýšů západokarpatských pramenišť.

Olga Skácelová