Čtení na tyto dny

Na počest ptáků řek a lesa

Ptáci stoupali nad lesem
jak jiskry
Dvojhlasně
O dvou křídlech
Až zdálo se že nevzlétají
ale že země padá

Bylo ticho
jako v přesýpacích hodinách
anebo ve skále
ale tak ostré
jak večerní obloha
kdy padají hvězdy
a na studánkách řek
omdlévá voda

Na počest ptáků
spících řek a hlubokého lesa
zdvihá ticho
studánku
jako první pokus bohů o pohár

(Josef Hrubý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Včely


Dušan Šlosar, č. 2/2009, s. 11

Název včely zní ve všech slovanských jazycích podobně: rusky pčela, ukrajinsky pčola, polsky pszczola, bulharsky bčela, srbsky a chorvatsky pčela, slovinsky čebela atd. Ten výčet není úplný, ale už nám stačí na to, abychom rozpoznali příbuznost všech těch názvů a z toho vyvodili, že před dvěma tisíciletími, než se Slované rozešli z původní pravlasti někde severně od Karpat do dnešních sídel, už včely znali, protože je měli pojmenované. Z čeho ten původní název kdysi vznikl, není úplně jasné, ale hodně pravděpodobné je, že to mohlo být zvukomalebné označení podle bzučení či bučení.

A významný je také fakt, že místo pro přechovávání včel, úl v různých obměnách, znají všichni Slované také. Příbuzné jsou i litevské a lotyšské názvy aulysaulis pro vyhloubenou dutinu ve dřevě, svědčící o záměrném chovu včel. Na rozdíl od pozapomenutého názvu brť, pojmenovávajícího přirozenou dutinu v lesních stromech, v níž se usazovaly divoké včely. Ten je ovšem jen v češtině, polštině a ukrajinštině. Odtud je také odvozen český přídomek názvu medvěda, vlastně „pojídače medu“ - brtník.

Název medvěd není ve skutečnosti pojmenování toho, kdo o medu ví, ale kdo jej jí. Za to zmatení mohou pradávné hláskové změny: předchůdce medu, slovo medhu, kdysi končilo na u a to se před samohláskou, jíž původně začínalo sloveso edti "jíst", změnilo na v; tedy medhu-ed dalo med-věd. Je to tedy "jedlík medu", ne "znalec medu". O jedlíkovi medu mluvili Praslované z tabuových důvodů, aby nebezpečnou šelmu nepřivolali v nepravou chvíli tím, že by pronesli její pravé jméno.

Med je ovšem slovo mnohem starší. Jeho předky najdeme nejen v baltských jazycích litevštině a lotyštině, ale také např. v řečtině a ve staré indičtině. Ohromné rozšíření svědčí o jeho dávném původu. Pozoruhodné je i to, že v odlehlejších a starších jazycích to bylo pojmenování pro opojnou medovinu.

A tak nám ta čtyři slova - včela, úl, brťmed - vypovídají víc, než by se dalo na první poslech tušit.

Dušan Šlosar

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu