Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Mravenci v zahradách a sadech – pomocníci, nebo škůdci?


Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková, č. 3/2014, s. 26-27
Kartonové hnízdo mravence Lasius fuliginosus vyjmuté z dutiny hrušně.
Kartonové hnízdo mravence Lasius fuliginosus vyjmuté z dutiny hrušně. Foto Pavel Bezděčka

Abychom pochopili roli mravenců v našich zahradách a sadech a mohli tak posoudit, zda jsou to naši pomocníci, či pronásledování hodni škůdci, je nezbytné poznat jejich biologii a jejich význam v biotě, ať již přirozené nebo člověkem podmíněné a regulované.

Většina lidí si myslí, že mravenci jsou prostě jen mravenci, zkrátka nějaký hmyz. To je však velmi špatný předpoklad - mravenci jsou totiž jednou z nejrozmanitějších a nejhojnějších skupin hmyzu na planetě. Jednotlivé druhy mravenců mají rozličné životní strategie, odlišné způsoby hnízdění i reprodukce kolonií, rozdílně velká teritoria či způsob výživy. Mnohé druhy mravenců jsou velmi hojné, mají velmi početné kolonie a velký areál rozšíření, a tak významně působí na řadu funkcí svých ekosystémů.

Biologický význam mravenců je značný. Například žlutí mravenci druhu Lasius flavus, kteří si na loukách a pastvinách budují hnízda v pevných hlinitých kupkách, každoročně zpracují (přeloží, promíchají a provzdušní) až několik tun půdy na hektar, což je výkon, který překonají pouze žížaly. Tito a další terestrické druhy mravenců svou činností, včetně hromadění potravy a defekace, významně obohacují půdu o dusík, fosfor a vyměnitelné kationty. Výzkumy provedené na anglických a dánských loukách ukázaly, že výše uvedený podzemní druh Lasius flavus dosahuje od 60 do 150 kg živé hmoty na hektar. Při sumarizaci hmotnosti všech ostatních druhů nebyl tento počet žádnou jinou v půdě žijící skupinou hmyzu dosažen.

Na extrémních lokalitách v nezralé kamenité půdě, v puklinách holých skal, ale i na výsypkách, haldách, v dolech a lomech vytvářejí mravenci podmínky pro jejich osídlení prvními vyššími rostlinami. Rozmělňováním mrtvého dřeva a dalších odumřelých vegetáblií jsou mravenci předními rozkladači, kteří se podílejí na odbourávacích procesech. Na mnoha středoevropských lokalitách můžeme mravence právem označit jako absolutně největší hmyzí producenty biomasy, největší spotřebitele energie a nejefektivnější přepravce materiálu. V druhově bohatých lokalitách můžeme napočítat okolo 200 až 500 mravenčích hnízd na pouhých sto metrů čtverečních.

Mravenci jsou velcí spotřebitelé energie. Většina z nich usiluje o stabilní populaci co největšího rozsahu na samé hranici kapacity ekosystému. Mravenci jsou charakterističtí velkou biomasou jedinců a také malou produkčně biologickou účinností. Vyjádřeno energetickým ekvivalentem, proudí do produkce potomků jen 1-6 % opatřené potravy (např. u lumčíků je to více než 50 %). To proto, že největší část obyvatel hnízda představují sterilní dělnice, které spotřebovávají velké množství energie výhradně pro svoji látkovou výměnu. Výhoda bezpečného mravenčího hnízda je u většiny druhů vykoupena nevýhodou energeticky náročného transferu potravy často z velké vzdálenosti. Mnoho energie je spotřebováno i při stavbě a údržbě hnízd. To úhrnem znamená, že mravenci ve svých ekosystémech podmiňují tak objemný látkový a energetický tok jako žádná jiná skupina členovců.

V potravních strategiích mravenců převažuje zoofagie a trofobióza. Význam jejich zoofagie lze dobře doložit výzkumy loveckých aktivit lesních mravenců rodu Formica. Například středně velká kolonie druhu Formica polyctena může na čtvrtině hektaru lesa ulovit za rok i šest milionů kusů kořisti. Dalším příkladem účinnosti predace lesních mravenců je existence tzv. zelených ostrovů stromů v blízkosti hnízd lesních mravenců v průběhu holožírů (např. obaleče dubového - Tortrix viridana).

Většina druhů mravenců střední Evropy patří k důležitým konzumentům medovice. Tu získávají v našich podmínkách především od mšic, méně od červců, cikád a mer. Například lesní mravenci rodu Formica navštěvují téměř sedmdesát druhů mšic a podzemní mravenci Lasius flavus mají symbiotický vztah až s dvaadvaceti druhy kořenových mšic. Mravenci jsou jediným evropským hmyzem, který s mšicemi komunikuje a navazuje s nimi velmi těsný, někdy celoroční chovatelský vztah. Ostatní medovici využívající hmyz (jen v lesích se to týká více než 1 200 druhů hmyzu) pouze olizuje nebo saje medovici nakapanou na povrch listů, jehlic atd.

Asi 85 až 90 % medovicové sušiny se skládá z cukru. Tím je medovice pro mnoho mravenců hlavním energetickým zdrojem a umožňuje jim jejich způsob života s enormním výdejem energie. Velké hnízdo lesních mravenců může ročně získat až 500 kg medovice, což odpovídá 90 až 100 kg sušiny, tj. až 90 kg sacharidů. Užitek trofobiózy pro mravence je tedy evidentní. Trofobióza je však symbiotický vztah, a tedy musí být oboustranně výhodný. Mravenci odběrem a odklízením medovice zabraňují zaplísnění mšic a zalepení povrchu listů a průduchů. To by jinak vedlo k rozvoji patogenních hub na listech a k omezení asimilačních procesů. Mravenci poskytují mšicím aktivní ochranu před jejich predátory a parazitoidy. Některé druhy (např. z rodu Lasius nebo Myrmica) budují na bazích rostlin z hlíny a rostlinného materiálu kryty pro kolonie mšic na ochranu před nepřáteli a vlivy počasí. Mravenci rodu Lasius uschovávají na zimu vajíčka mšic i živé samice ve svých hnízdech a na jaře je transportují na místa vhodná k sání. Nepřímo také pomáhají mšicím tím, že likvidují či odhánějí jiné fytofágy.

Zajímavou roli ve výživě mravenců hrají i rostliny. Mnozí z mravenců požírají lesní plody (maliny, jahody apod.), sají květní nektar nebo (lesní mravenci) nakusují mladé březové výhonky. Vztah rostlin a mravenců může být ovšem i mutualistický. Některé rostliny, např. vikev polní (Vicia sepium), střemcha pozdní (Prunus serotina), bez červený (Sambucus racemosa) nebo hasivka orličí (Pteridium aquilinum), lákají mravence na svá mimokvětní nektaria se sladkou šťávou a ti je recipročně zbavují nejrůznějších fytofágů. Řadu rostlin také mravenci rozšiřují. K nim náležejí kupříkladu rody dymnivka (Corydalis), hluchavka (Lamium), jaterník (Hepatica), knotovka (Melampyrum), netýkavka (Impatiens), sasanka (Anemone), silenka (Silene), strdivka (Melica), violka (Viola), vlaštovičník (Chelidonium), zběhovec (Ajuga), také bika (Luzula) a některé ostřice (Carex).

Mravenci jsou zcela přirozenou součástí všech ekosystémů a sami tak představují významný zdroj potravy pro jiné živočichy. Živí se jimi nejen pavouci, ploštice a někteří další bezobratlí, ale zejména mnohé druhy ptáků (šplhavci, kurové, pěvci) a také někteří savci a obojživelníci. O významu mravenců bychom mohli uvést ještě řadu hodnotných informací a zajímavostí. Ale v tomto okamžiku je nutné vrátit se k původní otázce a zvážit, zda tedy mravenci v našich zahradách a sadech působí pozitivně, či naopak negativně.

Zde je důležité si uvědomit, že zahrady a sady (pokud se nejedná o intenzivní striktně chemicky udržované monokultury zeleniny a ovoce) jsou docela složité ekosystémy. Jednotlivé zahrady a zejména pak rozsáhlejší zahrádkářské kolonie, které v prstencích obklopují města a obce v jinak monotónní zemědělské krajině, jsou mozaikou mnoha typů stanovišť, od pravidelně kosených trávníků přes méně či více intenzivní produkční záhony, drobné mokřady, porosty maliníků a jiných produkčních keřů až po větší či menší skalky imitující přirozené prostředí skalních stepí a lesostepí. Nesmírně důležité jsou nejen solitérní staré stromy či jejich skupiny, ale i zanedbané kouty zahrad, dřevěné či zděné drobné stavby a opuštěné zahrady vůbec. Zatravněné (zejména extenzivní) starší sady jsou sice méně rozmanité, ale přesto jsou přijatelnou alternativou teplých listnatých hájů a lesních lemů.

V takových složitých ekosystémech se všechny jejich složky navzájem ovlivňují a vytvářejí prostředí umožňující profit mnoha organismům, včetně preferovaných kulturních (produkčních i okrasných) rostlin. Jak jsme uvedli výše, mravenci jakožto živočichové s vysokým počtem jedinců, velkou biomasou a se silnými loveckými sklony mají v těchto ekosystémech velmi významný vliv.

V zahradách a zatravněných sadech moravského a českého termofytika žije (je nám známo) nejméně 36 druhů mravenců, což představuje více než třetinu druhů mravenců známých z území České republiky (průzkum mravenců zaměřený výhradně na sady a zahrady však nebyl nikdy prováděn, proto můžeme předpokládat přítomnost dalších nejméně deseti druhů); ve vyšších polohách je však zastoupení druhů chudší.

Z uvedených 36 druhů jich je 12 vázáno na dřevo, hlavně na odumřelé části (větve, větvičky, pahýly, pařezy) ovocných stromů. Patří sem velmi drobní mravenci z rodu Temnothorax (např. T. affinis) i největší naši mravenci z rodu Camponotus (C. ligniperdusC. vagus). Všech dvanáct dendrofilních druhů mravenců buduje svá hnízda výhradně v mrtvém dřevě (a v jeho dutinách) - živé tkáně stromů nikdy nenapadají. Naopak své hnízdní stromy aktivně brání před různými dendrofágy a fytofágy.

U terestrických druhů mravenců se zahradník může setkat s projevy pro něj negativními, jako je budování hnízd na méně vhodných místech ve skalkách, trávnících a záhonech, což vadí zejména při jejich údržbě a estetickém hodnocení. Vzácně dochází k poškození klíčících semen a vzcházející sadby, tyto škody však nejsou nikdy rozsáhlé. Zdánlivou škodou je symbióza mravenců s mšicemi, ale jak jsme vysvětlili výše i ta má své klady.

Jaký je tedy závěr?

Mravenci jsou velmi důležitou a cennou součástí společenstva každého sadu či zahrady. Vyšší počet druhů i jedinců mravenců signalizuje bohaté společenstvo nejrůznějších organismů (včetně preferovaných rostlin). To dokazuje, že máte zdravou a pestrou zahradu či sad, jejichž produkce sice nebude nikdy tak vysoká jako v chemicky udržované intenzivní monokultuře, ale bude stálá, bez větších výkyvů a fatálních příhod. Že vaše zahrada a sad vám ve své druhové rozmanitosti budou poskytovat mimo produkce i další benefity, zejména pak radost ze života.

Pavel Bezděčka, Klára Bezděčková


Pavel Bezděčka a RNDr. Klára Bezděčková, Ph.D., jsou myrmekologové zaměření především na faunistiku, etologii, biologii a ochranu mravenců, autoři řady odborných i populárně naučných publikací. Působí v Muzeu Vysočiny Jihlava,
bezdecka(zavináč)muzeum.ji.cz

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu