Čtení na tyto dny

Dětská prosba

Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto

Něco živého  Určitě
Nezapomeň tati

(Jindřich Zogata)

 

 

 

Doporučujeme ke čtení

Ferdinand Bučina (1909–1994), fotograf krajiny, lidí a přírody

Tomáš Rasl, č. 4/2021, s. 12-16, pro předplatitele

Cestou na Grotleské písky

Tomas Espedal, č. 4/2021, s. 29, pro předplatitele

Ro(c)kling není punk

David Veselý, č. 4/2021, s. 37

Moravské Slovensko po bezmála 100 letech – chvála reprintu vzácné publikace

Aleš Máchal, č. 4/2021, s. 48-49, pro předplatitele

Moravský kras – známý i neznámý

Leoš Štefka, č. 3/2021, s. 16-20

Poustevníci, žvýkačky a krém na opalování

David Veselý, , č. 3/2021, s. 28

Hugo Václav Sáňka (1859–1929)

Bohdana Fabiánová, č. 3/2021, s. 36

Protější stráň

Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49

Co nám dávají volně žijící ptáci


Karel Hudec, č. 4/2014, s. 20-21

Pokud už nám ptáci žijící ve volné přírodě něco dávají, je to vesměs darování nepříliš dobrovolné. V každém případě jsou však zřejmě lidé ze strany ptáků obdarováváni odedávna. Zda to byly nejdříve dary povahy materiální či nemateriální, těžko rozhodnout, osobně bych se odvážil soudit na to první. Ovšem již u nejprimitivnějších kmenů, dosud nebo donedávna žijících na úrovni lovců doby kamenné, byli volně žijící ptáci nejen konzumováni, respektive obíráni o své tělesné produkty, ale i chováni pouze pro potěšení. A ptáci také odedávna byli symbolickými či mytickými tvory, kteří svou schopností létat byli posly bohů žijících v lidem nedostupných nebesích. Zřejmě zvláště výrazný vztah měli k ptákům starověcí Egypťané. Nejenže měli boha Thóra s hlavou sokola, ale mumifikovali tisíce ibisů posvátných nebo zařadili obrazy ptáků do hieroglyfů. Naproti tomu drsné kultury v Mezopotámii vyzvedávaly orly jako symboly absolutní moci panovníka, což se udrželo přes prapory římských legií, rytířské erby a název tělovýchovné organizace dodnes. Právně čistě, jak konstatuje již Ezop, by jím měl být střízlík (plotníček). Proč tomu tak není, krásně vypráví vysloužilý voják Sakandr Strouhal z Hluchova na Hané: „Ten (střízlík) se skrévá před drohém ftákem, protože chcó ho odávit. Dež ftáci si hledale krále, osmeslele si, že ten keré névic a névéš veleti, ten že bode králem. Plotniček sedl orlovi na křidlo a letěl s ňém, dež jož orel véš nemuhl, plotniček se zdvihl a letěl zhuro k nebi. Tak se stal králem, ale žádné jiné fták se ho neboji, a za krála ho neoznává“. Helénská vzdělanost včetně Ezopa obohatila bájný svět nejen střízlíkem či chytrou liškou oklamavší havrana, ale i Apollónovým slunečním vozem taženým labutěmi či orlem klovajícím intelektuálovi Prométheovi játra. V křesťanském světě reprezentoval duchovní vztah k ptákům nejvíce sv. František z Assisi - ovšem jako součást bratrstva všeho živého. Axel Munthe ve své „Knize o životě a smrti“ krásně vyjádřil vztah mezi ptáky a Bohem: „Vím jistě, že všemohoucí Bůh ptáky miluje, jinak by jim nebyl dal stejná křídla, jako dal svým vlastním andělům.“ A zda počítat ke starým kulturám i nové projevy ptačí mystiky, je věcí názoru. Jistě však stojí za zmínku nedávná oficiální novinová zpráva ze severní Koreje, po úmrtí Kim-Čong-Ila: „Opeřenci bílé barvy, údajně malinko větší než holubice, oprašovali jeho sochy od sněhu. Také straky se začaly sdružovat na vybraných stromech, aby mohly společně želet odchodu velkého vůdce.“

Pokud přejdeme od těchto mystických vztahů k jiným nemateriálním hodnotám, které od ptáků získáváme, je jich několik. První je čisté potěšení z pozorování vesměs krásných živých tvorů nebo z jejich hlasů, zejména pak zpěvu. To je asi nejvíce přitažlivé pro aktivní chovatele ptáků. Obojí také inspirovalo a stále inspiruje i umělce. Nehledě na odborné ilustrátory - to jsou i malíři - od Karla Purkyněho přes Maxe Švabinského po Jiřího Koláře a stále nová jména. Stejně tak inspirativní jsou ptáci i pro hudební skladatele - namátkou Vivaldiho, Beethovena, Messiaena. A pozorování ptáků ve volné přírodě se věnuje velký počet lidí, z nichž někteří jsou ochotní zajíždět za jejich pozorováním po celém světě. Za mnohem cennější bych však považoval pozorování ptáků doma, například na krmítku, které vede již od dětství ke vztahu nejen k ptákům, ale k přírodě a životu vůbec.

Co se týká materiálních vztahů k volně žijícím ptákům, jsou odedávna stejně mnohostranné jako vztahy nemateriální. Prvním byl asi lov ptáků jako zvěře. Byl to přitom nejen lov „pernaté zvěře“, ale až do 19. století zejména odchyt drobných ptáků - čižba. Zatímco lov zvěře, zejména trofejové (tetřev, tetřívek) byl víceméně výsadou vyšších kruhů a „lepších“ kuchyní, čižba byla zábavou i povoláním chudších vrstev. Jak byla u nás rozšířená, svědčí sta kopců se jménem „čihadla“ nebo recepty v kuchařské knize Magdaleny Dobromily Rettigové, pro které bylo nutné oškubat kopu kvíčal. Místy - zejména v severských oblastech, ale dříve i u nás - byl lov ptáků či sběr jejich vajec běžným způsobem získávání potravy. A nejen potravy - kajčí peří je dodnes ceněnou výplní spacích pytlů, guano čili chilský ledek je stále důležitým hnojivem.

Mezi materiální hodnoty spojené s ptáky je dnes možné považovat i bird-watching neboli cílené zájezdy za pozorováním a fotografováním ptáků. Ty jsou dnes častou součástí turismu, existují specializované cestovní kanceláře a samozřejmě vyžadují knižní nebo jiné určovací klíče, vhodné oblečení a zejména stále se zdokonalující optiku. Ostatně knihy o ptácích jsou publikovány nejen pro pozorovatele, ale představují celou širokou škálu témat od přírodní prózy, obrazové atlasy po návody a zkušenosti z chovů. Chovy, zejména domácí, však jsou dodnes zatíženy i negativními jevy, jako je ilegální odchyt a pašování zejména vzácných druhů z exotických zemí. Ovšem negativní stránky nese s sebou každá lidská činnost a zájmy.

A nakonec snad ještě upozornit na jinou negativní stránku, bohužel ve sdělovacích prostředcích často přeháněnou - nebezpečí přenosu některých nákaz na člověka nebo domácí zvířata prostřednictvím ptáků. V té souvislosti se jmenuje zpravidla ptačí chřipka, ale jsou i další přenosné choroby. Jejich počet je však velmi limitovaný, přenos na člověka pak nanejvýš vzácný. A pokud máme vzpomenout i negativní dopady ptáků na člověka, můžeme jmenovat samozřejmě škody v zemědělství a u nás ve vinařství, kde špaček je ptákem, jehož jméno by se nemělo vůbec vyslovit. Občasným námětem k hledání řešení je také vyklovávání děr v zateplených panelácích, vztah kormoránů a rybářů, srážky ptáků s letadly. Všechny tyto stránky je možné - a občas se to děje - vyhodnotit ekonomicky. To je však již jiná záležitost.


Možná by se hodilo nakonec zmínit i trochu nevšední dar, jaký mohou ptáci člověku dávat již od útlého věku. Je zaznamenán v národopisných poznámkách Augusty Šebestové (1900) z Kobylí na Moravském Slovácku. „Ná náš kluk, dyž mně jednú křičíval, jak by ho na nože brál vám břeščel, tož co? Já nasbírám brabčinců a uvařím. A taky po tem usnul. Ale stařenka, to kerejsi dobrodinec jim donesl, na mně dolétli: Ty prej hovado hovadský, dyť ho možeš tým otráviť, dyť može s teho ostat hlúpej! Ba hlúpej, povidám, copak je brablec hlúpej pták! Dohopká do síně a zezobe kde co.“ Hodí se poznamenat, že kluk neumřel, „je jak buk!“.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu