Čtení na tyto dny

Dětská prosba

Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto

Něco živého  Určitě
Nezapomeň tati

(Jindřich Zogata)

 

 

 

Doporučujeme ke čtení

Ferdinand Bučina (1909–1994), fotograf krajiny, lidí a přírody

Tomáš Rasl, č. 4/2021, s. 12-16, pro předplatitele

Cestou na Grotleské písky

Tomas Espedal, č. 4/2021, s. 29, pro předplatitele

Ro(c)kling není punk

David Veselý, č. 4/2021, s. 37

Moravské Slovensko po bezmála 100 letech – chvála reprintu vzácné publikace

Aleš Máchal, č. 4/2021, s. 48-49, pro předplatitele

Moravský kras – známý i neznámý

Leoš Štefka, č. 3/2021, s. 16-20

Poustevníci, žvýkačky a krém na opalování

David Veselý, , č. 3/2021, s. 28

Hugo Václav Sáňka (1859–1929)

Bohdana Fabiánová, č. 3/2021, s. 36

Protější stráň

Matěj Hořava, č. 3/2021, s. 49

Cimrman a zmije


Bedřich Vypera, č. 4/2014, s. 26

Jára Cimrman měl zmije rád. O kladném vztahu Cimrmana ke zmijím svědčí i scénka ze hry Němý Bobeš, kde líčí, jak jde hajný „se starým Papouškem“ na zmije. Starým Papouškem je ovšem právě sám Cimrman, kterému tak přezdívali pro jeho zálibu v létání.

Jára Cimrman však u zmije obdivoval především její jed. Neustále mu vrtalo hlavou, proč ho vlastně zmije má. Ze zkušenosti liptákovského hajného a nakonec i z vlastní zkušenosti věděl, že jed není pro člověka smrtelně nebezpečný, a že ho tedy zmije nepoužívá prvoplánově k obraně. Vzhledem k tomu, že se nad Jizerskými a Orlickými horami pohyboval v balonu, eventuálně v řiditelné vzducholodi Karel, tak mu patrně uniklo to, že zmije používá jedu k lovu kořisti. Avšak Cimrman jako výtečný pozorovatel přírody věděl, že zmije (na rozdíl od tehdy všeobecně rozšířeného názoru) nevyhledává suché skalnaté prosluněné stráně, ale že se zdržuje v rašeliništích a mokrých loukách a vlhkých zákoutích. Lidští obyvatelé takových míst vesměs trpěli revmatismem. Nikoliv však zmije. Cimrman tehdy vyslovil revoluční hypotézu, že zmije používá jedu jako prostředku k prevenci a samoléčení revmatismu. RNDr. Mojmír Vlašín na naši otázku ohledně této hypotézy odpověděl následovně: „Cimrmanovi se ovšem díky zatuchlosti vědy v rakouskouherské monarchii nepodařilo svoji hypotézu plně doložit. Dnešní věda však pro to předložila řadu, byť třeba nepřímých důkazů. Jako nejpádnější bych uvedl tento: Ze statistik WHO vyplývá, že revmatismus (rheumatoides latentus) postihuje nejčastěji kolenní a ramenní klouby (articulatio talocruralis et articulatio genus). Tento typ revmatismu nebyl u zmije prokázán ani v jednom případě!“

Bedřich Vypera

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu