Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Cimrman a zmije


Bedřich Vypera, č. 4/2014, s. 26

Jára Cimrman měl zmije rád. O kladném vztahu Cimrmana ke zmijím svědčí i scénka ze hry Němý Bobeš, kde líčí, jak jde hajný „se starým Papouškem“ na zmije. Starým Papouškem je ovšem právě sám Cimrman, kterému tak přezdívali pro jeho zálibu v létání.

Jára Cimrman však u zmije obdivoval především její jed. Neustále mu vrtalo hlavou, proč ho vlastně zmije má. Ze zkušenosti liptákovského hajného a nakonec i z vlastní zkušenosti věděl, že jed není pro člověka smrtelně nebezpečný, a že ho tedy zmije nepoužívá prvoplánově k obraně. Vzhledem k tomu, že se nad Jizerskými a Orlickými horami pohyboval v balonu, eventuálně v řiditelné vzducholodi Karel, tak mu patrně uniklo to, že zmije používá jedu k lovu kořisti. Avšak Cimrman jako výtečný pozorovatel přírody věděl, že zmije (na rozdíl od tehdy všeobecně rozšířeného názoru) nevyhledává suché skalnaté prosluněné stráně, ale že se zdržuje v rašeliništích a mokrých loukách a vlhkých zákoutích. Lidští obyvatelé takových míst vesměs trpěli revmatismem. Nikoliv však zmije. Cimrman tehdy vyslovil revoluční hypotézu, že zmije používá jedu jako prostředku k prevenci a samoléčení revmatismu. RNDr. Mojmír Vlašín na naši otázku ohledně této hypotézy odpověděl následovně: „Cimrmanovi se ovšem díky zatuchlosti vědy v rakouskouherské monarchii nepodařilo svoji hypotézu plně doložit. Dnešní věda však pro to předložila řadu, byť třeba nepřímých důkazů. Jako nejpádnější bych uvedl tento: Ze statistik WHO vyplývá, že revmatismus (rheumatoides latentus) postihuje nejčastěji kolenní a ramenní klouby (articulatio talocruralis et articulatio genus). Tento typ revmatismu nebyl u zmije prokázán ani v jednom případě!“

Bedřich Vypera

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu