Čtení na tyto dny

Chalupy

Nedoslýchavé chalupy
v soumraku
a povídají si
měděnkovými hlasy něco zšeřelého,
už velmi dávno zapomenutého.

Na plotě zvlhlá vůně léta visí -

Za humny chlad
a netopýr.

Přes obzor safírová pšenice se řine
z natrženého pytle tajemství - 

(Josef Suchý)

 

Doporučujeme ke čtení

Pralesy Zakarpatí

Tomáš Koutecký, č. 4/2018, s. 5-9, pro předplatitele

Příroda Ukrajinských Karpat a její ochrana

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 5-11, pro předplatitele

Poloniny a pastevectví

Václav Štěpánek, č. 4/2018, s. 18-21, pro předplatitele

Jak vesnice k městu Brnu přirůstaly

Jan Lacina, č. 4/2018, s. 39

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Cimrman a zmije


Bedřich Vypera, č. 4/2014, s. 26

Jára Cimrman měl zmije rád. O kladném vztahu Cimrmana ke zmijím svědčí i scénka ze hry Němý Bobeš, kde líčí, jak jde hajný „se starým Papouškem“ na zmije. Starým Papouškem je ovšem právě sám Cimrman, kterému tak přezdívali pro jeho zálibu v létání.

Jára Cimrman však u zmije obdivoval především její jed. Neustále mu vrtalo hlavou, proč ho vlastně zmije má. Ze zkušenosti liptákovského hajného a nakonec i z vlastní zkušenosti věděl, že jed není pro člověka smrtelně nebezpečný, a že ho tedy zmije nepoužívá prvoplánově k obraně. Vzhledem k tomu, že se nad Jizerskými a Orlickými horami pohyboval v balonu, eventuálně v řiditelné vzducholodi Karel, tak mu patrně uniklo to, že zmije používá jedu k lovu kořisti. Avšak Cimrman jako výtečný pozorovatel přírody věděl, že zmije (na rozdíl od tehdy všeobecně rozšířeného názoru) nevyhledává suché skalnaté prosluněné stráně, ale že se zdržuje v rašeliništích a mokrých loukách a vlhkých zákoutích. Lidští obyvatelé takových míst vesměs trpěli revmatismem. Nikoliv však zmije. Cimrman tehdy vyslovil revoluční hypotézu, že zmije používá jedu jako prostředku k prevenci a samoléčení revmatismu. RNDr. Mojmír Vlašín na naši otázku ohledně této hypotézy odpověděl následovně: „Cimrmanovi se ovšem díky zatuchlosti vědy v rakouskouherské monarchii nepodařilo svoji hypotézu plně doložit. Dnešní věda však pro to předložila řadu, byť třeba nepřímých důkazů. Jako nejpádnější bych uvedl tento: Ze statistik WHO vyplývá, že revmatismus (rheumatoides latentus) postihuje nejčastěji kolenní a ramenní klouby (articulatio talocruralis et articulatio genus). Tento typ revmatismu nebyl u zmije prokázán ani v jednom případě!“

Bedřich Vypera

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu