Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Věra Jirousová - milovnice květin a zvířat


Johana Lomová, č. 4/2011, str. 24

V únoru zemřela básnířka a historička umění Věra Jirousová, milovnice květin a zvířat.

Přestože byla Věra rozená Pražačka a vzděláním na střední průmyslové škole elektrotechnické byla předurčena do světa městského, nestalo se tak. Nakonec život zasvětila věcem technice veskrze vzdáleným a důležitý čas prožila v symbióze s přírodou. Dokud byla v Praze, chovala doma volavku purpurovou, kterou kdesi našla zraněnou. Pravidelně opouštěla město, cestovala na Šumavu a jindy až do jižní Itálie, k divokému moři. Krajinu Věra vnímala jako prostor odrážející obecnější princip fungování světa. Citlivě naslouchala měsíčnímu cyklu i erupcím na Slunci. Často tvrdila, že od umění si člověk může odpočinout jedině odchodem do lesa. Takový oddech považovala za zcela zásadní k očištění duše.

„První podzimní vítr mě přenesl po horkém létu nakrátko do tropické laguny. Ve snu ležím v mělké vodě při břehu a chytám do dlaně mořské vlnky. Jsem tu tak odedávna, nahá a zastíněná korunou vysoké palmy, že si už nepamatuji, jestli mám někde poblíž odložené šaty. V pravé poledne pod vysokým azurovým nebem všechno sálá a vyzařuje žhavé jižní barvy.“

(Krajina před bouří)

Jaký měla Věra vztah k přírodě je znát z jejích textů o výtvarném umění, z básní i uměleckých akcí, jichž se účastnila. Přátelila se s Bohuslavem Reynkem, citlivým básníkem a grafikem, jehož výtvarné dílo objevila pro odbornou veřejnost, a s nímž sdílela lásku k přírodě a ke zvířatům. Je to důležité i v jejích vlastních básních. Na výlety chodila s přáteli z Křižovnické školy čistého humoru bez vtipu nebo se účastnila uměleckého projektu Zorky Ságlové Házení míčů do rybníku Bořín v Průhonicích.

Zatímco v šedesátých a sedmdesátých letech Věra bydlela v Praze, léta osmdesátá zčásti prožila v Kostelním Vydří, jihočeské vesnici nedaleko Dačic. Zde se do značné míry vzdala přímého kontaktu s aktuálním výtvarným děním a plně se věnovala každodenním starostem spojeným s bydlením na vesnici. Chovala krávu a mléko, které nespotřebovala, odváděla do místního JZD. Později pyšně vzpomínala, jak výborné mléko její kráva měla, tučnější a lepší než mléko všech družstevních krav dohromady.

Tématu přírody se Věra věnovala také jako kurátorka několika výstav. Na počátku devadesátých let uspořádala výstavu malířky Olgy Karlíkové a jejích přátel nazvanou Zemi, věnovala se jí i ve své poslední velké výstavě TAO nazvané podle filozofického spisu Tao-te-ťing. Zde vystavila obrazy, fotografie a videa, jež spojoval vztah k přírodě, kterou vlastní existencí a pohybem přetváříme a zároveň jsme jí přetvářeni.

Z její očistné síly Věra čerpala podporu pro uvažování o výtvarném umění a také obráceně, svět svým způsobem vnímala skrze umění. Tento obvykle protichůdný vztah, který často zmiňovala, se tak ve výsledku u ní stává spíše vztahem symbiotickým, kde vše dohromady vytváří harmonický celek. Svou křehkou postavou a pevným charakterem byla Věra odrazem přírody. Zranitelná, ale pevná, ohrožovaná svým okolím a zároveň jej silně utvářející.

Věra Jirousová na konci šedesátých let vystudovala dějiny umění na pražské Univerzitě Karlově. Krátce pracovala v časopisu Výtvarné umění a v Ústavu dějin umění ČSAV. Když na konci sedmdesátých let podepsala Chartu 77, stala se intenzivně sledovanou osobou. V devadesátých letech postupně pracovala pro Národní galerii a Ministerstvo kultury. Psala do časopisů Lidové noviny, Ateliér a do obnoveného Výtvarného umění. Poslední rok spojila s internetovým Deníkem Referendum, kde vedla výtvarnou rubriku. V roce 1995 jí vyšla sbírka básní Co je tu, co tu není a v roce 1998 povídky Krajina před bouří.


Johana Lomová - historička umění, doktorandka na VŠUP, redaktorka Deníku Referendum www.denikreferendum.cz, johalom(zavináč)gmail.com

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu