Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Vstoupit do obrazu


Ivo Dostál, č. 1/2015, s. 41

Stejnojmennou výstavu z pohledu krajinného ekologa připravil Jan Lacina
Horácká galerie v Novém Městě na Moravě, 29. 1. - 24. 5. 2015

Krajinomalba ve slova smyslu, jak ji chápeme, jako odvětví výtvarného umění, byla oblíbeným žánrem v 19. století. Krajina se samozřejmě objevovala v dílech umělců už v dobách daleko dřívějších, ale měla funkci spíše pozadí či rámce vztaženého k nějaké postavě či nějakému ději a jednalo se víceméně o krajiny nerealistické. S postupujícím uvědomováním si vztahu ke krajině jako vzoru krásy se zobrazovaly krajiny, které vyjadřovaly spíše touhy autorů po krajině idylické nebo romantické, často plné přírodních dějů. S rozvojem cestování malíři vyjadřovali své dojmy z cest či svá zaujetí krásou krajiny, což se stalo častým tématem pro reálné zobrazování krajiny právě v 19. století. Tak se krajinářství stalo postupem času i cenným svědkem skutečné krajiny a jejího vzhledu, zároveň s výraznou dokumentační hodnotou, jejíž míra ovšem odpovídala vidění toho kterého umělce. S odstupem času je pak velmi zajímavé srovnávat tu kterou krajinu zachycenou v obrazech s krajinou současnou. Ovšem to chce nejen najít místo, odkud malíř svůj obraz maloval a kterou část z ní zachytil, ale současně pochopit její vývoj a tím do ní i empaticky vstoupit. A znamená to také důkladně znát nejen onu krajinu, ale i díla malířů, která zde vznikala, a mít schopnost výtvarného vidění. Je to téměř detektivní, velice zajímavá a náročná činnost. Ostatně s výsledky takového zaujetí jsme se mohli setkat již v článcích Jana Laciny Vcházení do obrazů I a II (Veronica č. 4/2013 a 3/2014), ve kterých J. Lacina poutavě popisuje své nálezy na příkladech obrazů umělců Vysočiny Josefa Jambora a Emanuela Ranného staršího. Výsledky dokumentuje porovnáním obrazů umělců a fotografií téhož místa v současné krajině a také texty z pozice nejen krajinného ekologa, ale i z pozice člověka hluboce znalého a zaujatého přírodou a uměním. Vznikají tak pozoruhodná vzácná srovnání, která vyvažují mnohdy obtížná a časově náročná hledání míst, odkud vlastně malíři své obrazy malovali. Ti jako ostatně každý z umělců do svého díla vkládali nejen své vidění skutečnosti, ale třeba i záměrně vynechávali z krajiny prvky, které jim třeba připadaly jako nevhodné či rušivé. Tak např. J. Jambor nenamaloval známý železniční viadukt pnoucí se nad nádherným údolím v Dolních Loučkách, ačkoliv tam v době malování obrazu již několik roků stál.

O tom, že taková srovnání oslovují stále více veřejnost, svědčí i to, že po úspěšné výstavě takového pohledu na díla J. Jambora v tišnovském muzeu v roce 2014 připravil J. Lacina opět s autory fotografií Josefem Ptáčkem a Petrem Halasem velikou reprezentativní výstavu, která zahrnuje řadu desítek obrazů malířů Vysočiny, kterým tvoří pandán nejen fotografie současného stavu, případně i s pozoruhodnými detaily, ale i zmiňované zajímavé texty o místech a přírodě kolem včetně mapy. To může ostatně v konečné fázi sloužit i jako zajímavá inspirace k cestám po krajině spojeným s poznáváním přírody a jejího odrazu v uměleckých dílech, což se může stát jinou odnoží turismu, než je geocaching, snad i námětem na nevšední naučné stezky po stopách malířů a jejich obrazů.

Tak jako dříve malíři vstupovali svým dílem z krajiny do obrazu, tak nyní jsme svědky děje opačného, kdy můžeme z obrazu vstupovat do krajiny, čímž se poselství díla uzavírá. Jelikož je naše doba spíše extrovertní, tak se tedy naopak nemusíme bát toho, co se stalo čínskému malíři Wu v 7. století n. l., který vstoupil do obrazu jedné ze svých krajin a zmizel v ní nadobro.

Ivo Dostál

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu