VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Veronica, kterou jste právě otevřeli, Vás bude provázet krajinami pod vodou zmizelými nebo zaplavením ovlivněnými. Směrem západním to bude „srdce Vltavy“ Lipno, na pomezí Moravy a Čech Chudobín zaplavený Vírskou přehradou. Vše z pera osob s nejbližším vztahem k těmto krajinám. Slovenské příspěvky dokládají, že i nastupující generace ekologů (ještě studentů) si uvědomuje zrůdnost megalomanských vodohospodářských projektů i zbytečnost přerušení života vesnice čekající už 20 let na zaplavení.

Fragmenty české a moravské krajiny se však pod vodu nořily už od 14. století s budováním rybníků. Ty dnes považujeme za typickou součást krajiny a náhledy na ně, resp. jejich stav a využívání, jsou kontroverzní. Veřejnost nemá představu o tom, co je na chovném rybníce povoleno a co ne. Možná by prospěl přístup k webové databázi s informacemi o tom, jak jsou kategorizovány? Bylo by pak méně nedorozumění mezi dvěma tábory - rybničních hospodářů a výletníků.

V obecném vnímání dostala „krajina pod vodou“ nový rozměr v 90. letech s prvními masivními povodněmi. Přes opakované živelné katastrofy mají občané pevně zafixovaný termín „stoletá voda“. Vědomí nechce přijmout hrozby vyplývající z klimatické změny, pohodlnější je zavřít oči nebo si říci „my už jsme přece byli“. Jde o mezeru ve vzdělání nebo spíše v myšlení? Naši předkové v záplavových zónách „za humny“ nestavěli a už i generace odkojená heslem „Poručíme větru, dešti“ se mohla poučit.

V ekovýchovném kontextu je nám líto, že jsme se na sklonku loňského roku rozloučili s třeboňským mokřadním botanikem a popularizátorem Štěpánem Husákem (možná se stal v životě po životě na plný úvazek vodníkem, kterému byl tak podobný).

Druhá polovina čísla se rozlévá po celé šíři tradičních témat časopisu a nově přináší rubriku Ovocnářství založenou po úspěchu dvou ovocnářských čísel.

Inspiraci k cestám nejen vodní krajinou přeje autorský kolektiv a garantka čísla

Olga Lepšová-Skácelová