Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Srdce Vltavy


Radek Štěpánek, č. 2/2015, s. 20

Tahle báseň začne na kolejích 
kudy kráčíme 
pražec po pražci přeskakujeme vteřiny srpnového večera 
a jen podle trávy 
která je pořád ostřejší a vyšší 
tušíme blízkost vody 

Lipno letos odhalilo staré koryto 
až po svou aortu 
ale Srdce Vltavy spí navždy 
ztichlé pod hladinou 

tam napínáme vlasce 
ale jen lehce 
opřeme je o cinkot víčka od piva a úder kamínku 
a potom nastražíme uši 
ohromené tichem tak velkého prázdna 
které končí tam kde ještě před čtvrtstoletím 
končil svět 

z dáli zní klekání 
a za zády houká vlak 
ale až první pád smaže hranice 
jako by zvonil umíráček 
ve všech kostelech zalitých vodou lipenského jezera 

chuchvalce šňůry odvíjejí záškuby tíhy v hlubině 
nad kterou po chvíli zasvítí 
skleněné oči a p sí zuby 
vlajka pirátské lodě 
vztyčený hřeben hřbetní ploutve 
bezedný jícen roztržený ocelí 
a krev 
která svým inkoustem barví mělčinu 
při každém nádechu stříbrného těla ryby 

takový cinkot nikdy neomrzí 
lovec loví lovce 
žádný soucit 
s rukama které sedřely struhadla šupin 
a pobodaly paprsky ploutví 
s rukama od krve candátů z mrtvého Srdce Vltavy 
žádný soucit 
s rybami které své oběti tráví 
v kolébkách z vodních trav 

R.Š.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu