Čtení na tyto dny

Král smrků

(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)

Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody

Posvátná úzkost
slovanského obětiště

Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy

Směrovka: Král smrků 300 m

Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim

(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Zmije a ti druzí


Mojmír Vlašín, č. 2/2015, s. 29

„Ty zmije jedna jedovatá“ - tak se někdy lidé titulují a mají na mysli člověka slizkého, zrádného a úskočného. Přitom skutečná zmije není nic z toho. Přesto mají zmije i ostatní hadi špatnou pověst. Jak už jsem v tomto časopise psal (Veronica č. 4/2008, s. 30), je to možná dáno již biblickým příběhem o jablku. Kromě toho zůstali jedovatí hadi jedním z mála smrtelných nebezpečí, která člověk nemohl ve volné přírodě odstranit, a tak je odpor k hadům posilován strachem o život.

Nepočítáme-li hady žijící v zajetí či ze zajetí uprchlé, je u nás jediným jedovatým hadem právě zmije obecná, vědeckým názvem Vipera berus. Podle zákona 114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny, je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy naší fauny. Snad u žádného živočicha v našich krajích není větší rozpor mezi vědecky doloženou realitou a veřejným míněním.

Situaci komplikuje podobnost s užovkou hladkou, také chráněným druhem hada. Tato užovka není jedovatá, ale je pro svůj vzhled (chybí žluté půlměsíčky za hlavou, tmavé skvrny na hřbetě se podobají klikatému pruhu) často zaměňována se zmijí. Žije však na zcela odlišných biotopech - obývá suché, výslunné, křovinaté stráně lesostepního charakteru. Zmije se vyskytuje na slunných, ale vlhkých místech (lesní paseky, rašeliniště, okraje lesních potoků, vlhké louky a suťová pole). Pozor: klikatá čára na hřbetě nemusí být u starých nebo tmavých jedinců patrná, a není tedy rozhodujícím znakem pro určení druhu. V několika tištěných i elektronických médiích jsem v roce 2011 vyzval čtenáře k zasílání fotografií hadů, se kterými se setkali v okolí svého bydliště, především na zahrádce. Nabídl jsem, že i podle průměrné fotografie hada určím, a požádal jsem, aby mi napsali přesnou lokalitu (dnes už nejsou problém ani souřadnice GPS) a datum. Sešlo se mi celkem za čtyři roky 166 údajů o výskytu hadů, některé doprovázené velkým počtem kvalitních fotografií. Užovka hladká tvořila 84 z nich, užovky obojkové 42, dalšími byli slepýši, kterých bylo 10 (nejsou to hadi, ale beznozí ještěři), užovky podplamaté byly 3, a dokonce jsem dostal i fotky užovky stromové. Ale pouze 18 bylo skutečně fotek zmije. Další tři snímky se nedaly vůbec určit, a to většinou proto, že byly nekvalitní, anebo zachycovaly jen malý kousek hadího těla. Pokud se i ve vašem okolí vyskytují hadi, o jejichž druhové příslušnosti máte pochyby, zkuste je vyfotit a spolu s datem a co nejpřesnějším údajem o místě nálezu zašlete na e-mail: mojmir.vlasin(zavináč)veronica.cz

Mojmír Vlašín

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu