Čtení na tyto dny

Stromům

Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)

Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.

Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.

Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!

Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.

(Jan Zahradníček 
Jeřáby, 1933) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Hledání vztahu ke krajině


Libor Musil, č. 3/1988, str. 60

Dvacet let bouřlivého rozvoje ekologie postavilo tradiční ochranářské heslo „poznej a chraň“ do nového světla. Oplotit lokalitu oplývající vzácným druhem rostlin a myslet si, že takto uchovám při životě ohrožený biologický druh, je dnes už naivní. Musíme pečovat o ekologickou rovnováhu krajiny jako vnitřně provázaného celku. Nestačí zabránit přístupu krvelačných turistů - motoristů, kteří si chtějí domů odnést vše, co jim padne do rukou. Je nutné obrátit pozornost k narušitelům ekologické rovnováhy rozsáhlého území. Neučiníme-li tak, oddalujeme pouze nevyhnutelný zánik.

Abychom dokázali pečovat o krajinu jako celek, rozprostírající se od horizontu k horizontu, musíme být vybaveni dvěma předpoklady: Musíme znát povahu ekologických procesů v krajině (ekologicky myslet) a musíme si krajiny vážit, mít ji rádi (mít ekologický cit). V knihovnách je relativní dostatek knih, které nás poučí o principech krajinné ekologie. Cit ke krajině s sebou každý buď nosí, nebo nenosí sám. Chceme-li se však poučit, zda náš osobní postoj sdílejí také ostatní, či zda se lišíme od obecného trendu, informace se těžko hledají. Nicméně jsou.

V roce 1987 vydala brněnská univerzita odbornou monografii Hany Librové „Sociální potřeba a hodnota krajiny“. Letos tatáž autorka navázala na svou předcházející práci populárněji laděnou, nicméně badatelsky hodnotnou knihou „Láska ke krajině?“ (Blok, 1988). Obě knihy jsou věnovány historickému zkoumání hodnoty krajiny v evropské kultuře minulosti a obě informují o vztahu společnosti ke krajině dnes. Ačkoliv jsou obě věnovány společnému tématu, liší se úhlem pohledu, způsobem interpretace předkládaného historického, uměnovědného a sociologického materiálu. Zatímco první kniha je zasvěceným a vědecky rezervovaným pojednáním o tom, „jak to bylo a je“, druhá se snaží odhalit ty stránky evropské kulturní tradice, ze kterých bychom se mohli poučit, ve kterých bychom mohli najít příklad a inspiraci při hledání vlastního vztahu ke krajině. Zatímco první kniha dospívá k bilanci skepse a nadějí, druhá klade pomocí příkladů z daleké i blízké historie otazníky nad naše přesvědčení o vřelosti citů dnešní společnosti ke krajině. První kniha je zasvěceným zdrojem informací, druhou by bylo možné s trochou nadsázky nazvat manifestem ekologického myšlení a ekologického citu.

Kdybych měl co nejstručněji shrnout závěry, ke kterým Hana Librová dospěla, uvedl bych s vědomím značného zjednodušení: Evropané se (až na vzácné výjimky) nedokázali vymanit z utilitárního vztahu ke krajině: buď ji chápali jako výrobní zdroj, nebo jako zrcadlo svých duševních hnutí. Vždy ji však používali. Pokud někdy někdo v Evropě lásku ke krajině našel, byl to vždy ten, kdo dokázal skloubit touhu po poznání přírody (rozum) s úctou k ní (cit).

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu