Čtení na tyto dny

Kde strom má srdce

Kde strom má srdce
ptáci vědí

Nad tryskající piliny
zvedli křídla

Slyšeli jste slavíky tlouct?

Pila ječí
Láme se
stín světla jadrného dření
Větev o větev

Zaslechli jste někdy
tlouct slavíky?

Srdce chycené
v obráceném hnízdě?

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Břehule: ubývající druh doplácející na proces EIA

Petr Heneberg, č. 4/2017, s. 2-4, pro předplatitele

Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc.: jeho prínos pre československú ornitológiu zo slovenského uhla pohľadu

Anton Krištín, č. 4/2017, s. 16-17, pro předplatitele

Karel Hudec, nejen ornitolog

Milan Peňáz, č. 4/2017, s. 20-23, pro předplatitele

Ochrana netopýrů = ochrana budov před guánem

Daniel Horáček, č. 4/2017, s. 32-34

Hledání vztahu ke krajině


Libor Musil, č. 3/1988, str. 60

Dvacet let bouřlivého rozvoje ekologie postavilo tradiční ochranářské heslo „poznej a chraň“ do nového světla. Oplotit lokalitu oplývající vzácným druhem rostlin a myslet si, že takto uchovám při životě ohrožený biologický druh, je dnes už naivní. Musíme pečovat o ekologickou rovnováhu krajiny jako vnitřně provázaného celku. Nestačí zabránit přístupu krvelačných turistů - motoristů, kteří si chtějí domů odnést vše, co jim padne do rukou. Je nutné obrátit pozornost k narušitelům ekologické rovnováhy rozsáhlého území. Neučiníme-li tak, oddalujeme pouze nevyhnutelný zánik.

Abychom dokázali pečovat o krajinu jako celek, rozprostírající se od horizontu k horizontu, musíme být vybaveni dvěma předpoklady: Musíme znát povahu ekologických procesů v krajině (ekologicky myslet) a musíme si krajiny vážit, mít ji rádi (mít ekologický cit). V knihovnách je relativní dostatek knih, které nás poučí o principech krajinné ekologie. Cit ke krajině s sebou každý buď nosí, nebo nenosí sám. Chceme-li se však poučit, zda náš osobní postoj sdílejí také ostatní, či zda se lišíme od obecného trendu, informace se těžko hledají. Nicméně jsou.

V roce 1987 vydala brněnská univerzita odbornou monografii Hany Librové „Sociální potřeba a hodnota krajiny“. Letos tatáž autorka navázala na svou předcházející práci populárněji laděnou, nicméně badatelsky hodnotnou knihou „Láska ke krajině?“ (Blok, 1988). Obě knihy jsou věnovány historickému zkoumání hodnoty krajiny v evropské kultuře minulosti a obě informují o vztahu společnosti ke krajině dnes. Ačkoliv jsou obě věnovány společnému tématu, liší se úhlem pohledu, způsobem interpretace předkládaného historického, uměnovědného a sociologického materiálu. Zatímco první kniha je zasvěceným a vědecky rezervovaným pojednáním o tom, „jak to bylo a je“, druhá se snaží odhalit ty stránky evropské kulturní tradice, ze kterých bychom se mohli poučit, ve kterých bychom mohli najít příklad a inspiraci při hledání vlastního vztahu ke krajině. Zatímco první kniha dospívá k bilanci skepse a nadějí, druhá klade pomocí příkladů z daleké i blízké historie otazníky nad naše přesvědčení o vřelosti citů dnešní společnosti ke krajině. První kniha je zasvěceným zdrojem informací, druhou by bylo možné s trochou nadsázky nazvat manifestem ekologického myšlení a ekologického citu.

Kdybych měl co nejstručněji shrnout závěry, ke kterým Hana Librová dospěla, uvedl bych s vědomím značného zjednodušení: Evropané se (až na vzácné výjimky) nedokázali vymanit z utilitárního vztahu ke krajině: buď ji chápali jako výrobní zdroj, nebo jako zrcadlo svých duševních hnutí. Vždy ji však používali. Pokud někdy někdo v Evropě lásku ke krajině našel, byl to vždy ten, kdo dokázal skloubit touhu po poznání přírody (rozum) s úctou k ní (cit).

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu