VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Louky a pastviny,

o tom jistě nikdo nepochybuje, byly a jsou ozdobou krajiny. Samozřejmě především ty, o nichž kdysi (v č. 5/2008) napsal do Veroniky Pavel Popelka, etnograf a gajdoš ze Strání na moravsko-slovenském pomezí, že do nich „Pánbůh nasel plno barevného kvítí, až oči přecházejí“, a vytvořil tak v krajině pestrobarevný peršan… Tož pravda, takových luk je u nás k vidění jen pomálu. Ale jsou. Zejména tam, kde se o ně starají různé pozemkové spolky, základní organizace ČSOP, a také tam, kde se zachovala nebo byla obnovena kontinuita soukromého hospodaření. Nicméně pravidelnou údržbou a vhodnou dosadbou i těch u nás v současné době většinových travních porostů, tedy hnojených a biologicky proto jen málo pestrých, by mohla nastat změna i v takovémto prostředí. Tím spíše, že se v posledních letech s tím, jak si majitelé větších zemědělských podniků počali uvědomovat, že dříve kolektivizované lány v podhorské a horské krajině na svažitých a půdně nepříliš úrodných pozemcích nejsou ekonomicky výhodné, rozloha takovýchto v podstatě monotónních travnatých ploch výrazně rozšířila. Ostatně sám jsem byl svědkem toho, jak po deseti letech pravidelného kosení se kopřivami zarostlý hektarový pozemek ležící v sousedství květnaté louky změnil k nepoznání.

I proto je fenoménu luk a pastvin věnována část tohoto čísla. V časopise se těmto problémům věnujeme pravidelně. Nicméně speciálně k lukám a pastvinám tematicky zaměřené číslo vyšlo již dávno (č. 5/2007). Jistě proto nebude od věci srovnat, co se v mezidobí změnilo. Pozornost autorů se v tomto „lučním“ čísle proto zaměřila jak na historii využívání luk a pastvin v naší krajině, tak na současné problémy. Na to, jak se v posledních letech vysočiny a podhorské oblasti druhotně mění v krajinu pasteveckou a luční, na to, jaký je vlastně ekonomický přínos trvalých travních porostů, i na to, co dál s travnatými prostranstvími ve městech. Představíme si, co vše z fauny lze na loukách a pastvinách potkat, a na pozitivních příkladech práce ochranářských organizací také to, jak se o louky třeba starat. A konečně, v duchu kulturního zaměření časopisu, bude jistě dobré se podívat nejen na to, jak se na louky a pastviny dívali z odstupu výtvarníci, již oceňovali jejich estetickou hodnotu pro krajinu na plátnech, grafikách či freskách, ale také ti, co se o louky a pastviny přímo starali a jimž byly součástí obživy: tedy rolníci, v umění jim kdysi vlastním - v lidové písni…

Václav Štěpánek