VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

1. Na revitalizace nejsou peníze, a proto je nemůžeme provádět

V letech 1992-2008 probíhal program Revitalizace říčních systémů vyhlášený ministerstvem životního prostředí a administrovaný Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR. Prostředky z něj nejdříve nebyly čerpány úspěšně, v další fázi byly použity zejména na obnovu retenční schopnosti krajiny, což byly většinou stavby či rekonstrukce vodních nádrží. Liniová opatření na vodních tocích a nivách byla upozaděna.

Od roku 2007 byl program postupně nahrazen operačním programem Životní prostředí. Revitalizací se týkají jeho dvě osy. Jedna je zaměřena na toky ve volné krajině, druhá v intravilánech. Takže prostředky tu jsou. Jinou věcí je někdy zbytečná velmi nákladná projekční příprava a realizace.

2. Revitalizace bychom chtěli provádět, ale bohužel vlastníci pozemků je nechtějí

Prosadit revitalizaci opravdu není snadné. Podíváme-li se do zahraničí, zjistíme, že ani tam není situace jednoduchá. Přesto se jednání vedou dlouhá léta a jsou na ně vyčleněny speciální týmy. U nás se po neúspěšném pokusu konstatuje, že to zkrátka nejde. A energie na vyjednávání se investuje, jen pokud se jedná o stavbu protipovodňové ochrany - nádrží.

3. Revitalizace může kompenzovat technickou protipovodňovou ochranu

V poslední době se rozmohl poměrně nebezpečný trend: V zátopě poldru nebo nad vzdutím vodní nádrže, někdy i pod hrází je provedena úprava řeky, která se tváří jako přírodě blízká. Politici i široká veřejnost si tak snadno může výstavbu vodní nádrže spojit či zaměnit s revitalizací. Revitalizace může být v souladu s protipovodňovou ochranou, což je dokonce žádoucí a dobře uchopitelné, avšak je třeba ji důsledně oddělit od výstavby vodních či suchých nádrží.

Upravené řeky vyžadují dlouhodobou údržbu a vznikají na nich povodňové škody. Proto má význam začít co nejdříve s přírodě blízkými opatřeními, zhodnotit efekty a co nepůjde udělat přírodě blízce, tak dochránit technicky.

4. Revitalizací je i technická úprava toku

Podíváme-li se na seznamy provedených revitalizací, zjistíme, že i typická technická úprava toku s vyzděním dna i břehů či pročištění koryta a sanace břehových nádrží bývá vydávána za revitalizaci, a to i v případech mimo zastavěná území. Na tyto úpravy jsou často čerpány prostředky primárně určené na revitalizaci, čili zpřírodnění vodního toku. Zároveň jsou běžnou praxí klasické technické úpravy vodních toků. Přitom revitalizaci poměrně trefně definuje ČSN 75 2101 - Ekologizace úprav vodních toků z roku 1993. Samotná revitalizace může být provedena více či méně technicky, vhodnost takového počinu je nutno hodnotit případ od případu.

5. Samovolnou revitalizaci musíme napravit

Během povodní může dojít k poškození úpravy koryta a řeka sama se začne uvolňovat pro přirozené říční procesy. V mnoha případech dochází, ke škodě věci, k opětovné úpravě „poškozeného“ místa. Z četných zkušeností však víme, že samovolné revitalizace jsou tím nejlepším způsobem obnovy vodních toků. Jednak probíhají zcela zdarma, jednak sama řeka nejlíp ví, jaký stav jí vyhovuje. Na správcích vodních toků spočívá jen příprava volného prostoru pro takové úseky.

Další možností je samovolné revitalizace iniciovat. Může se jednat o lokální rozrušení opevnění či vložení mrtvého dřeva do toku. I zde jde o velice levná opatření. Jejich nevýhodou je, že někde nemusejí proběhnout vůbec, jinde mohou probíhat velmi pomalu. Mezi nejlepší příklady samovolných revitalizací patří úseky Bečvy, Branné (přítok Moravy), Opavy, Černé Opavy či Keprnického potoka v povodí Odry.

Mgr. Lukáš Krejčí, Ph.D., (1982) - v Geografickém ústavu Přírodovědecké fakulty MU a Unii pro řeku Moravu se zaměřuje na studium říční krajiny a její ochrany, krejcilukas(zavináč)atlas.cz