VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Když jsme před mnoha lety o prázdninách poprvé přijeli na Rejvíz, nic nenasvědčovalo tomu, ze je léto, ze je teplý červenec plný slunce - zatažená obloha, chlad, déšť, vítr, mlhavo, nevlídno… A tak tomu bylo téměř po celou dobu našeho týdenního pobytu. Odjížděli jsme s pocitem, že do tohoto kraje se pravděpodobně již nikdy nevrátíme…

Uplynul rok a my jsme byli na Rejvízu opět. Kouzlo místa nás uchvátilo a po čase jsme zjistili, že bez každoročního pobytu v tomto mimořádně zajímavém koutu Jeseníků už nemůžeme žít.

Horská obec Rejvíz (775 m n. m.) se nachází na mírně se svažující náhorní plošině - kilometr dlouhou silnici lemuje alej jasanů, pod nimi domky, z nichž část je původních, byť později částečně upravených. Dřevěná stavení jsou natřena kombinací barvy hnědé se zelenou a bílou. Okna jsou zdobena různě profilovanými římsami, v horních částech štítů se objevují ve dřevě řezané ornamenty. Při procházce obcí na nás lehce dýchne předválečná minulost, ačkoliv se zde od té doby ledacos zcela změnilo.

O krásách rejvízské krajiny bylo mnohé napsáno, ale všichni autoři se zaměřovali především na přírodní rezervaci kolem Velkého mechového jezírka - na vrchovištní rašeliniště - je to jistě místo z hlediska přírodních hodnot neobyčejné, ale neméně půvabné kouty krajiny v okolí Rejvízu se nacházejí i jinde.

V první řadě je to Zámecký vrch se zbytky bývalého strážního hradu Koberštejna. Z východní strany k němu vede mimořádně strmě stoupající stezka. Už jen samotný výstup je nevšedním zážitkem. Pověsti spojené s hradem jsou dramatické i kruté, zvláště ta o loupeživém rytíři Waldemarovi. Na západní straně kopce, kousek pod vrcholem jsou z dálky viditelné skalní bloky, od nichž je impozantní výhled na náhorní planinu s Rejvízem a dále do slezské roviny na polské straně se zrcadly velkých vodních ploch jezera Otmuchovského a jezera Nysa u významného města téhož jména. V tomto městě pobýval u své dcery v posledních dvou letech života významný německý romantický básník Joseph von Eichendorff.

Dalším neobvyklým místem jsou Kazatelny - několik skalních útvarů, které z mýtiny ční jako mohutné sloupy, jako zbytky pomyslné stavby. Zvláštními půvaby oplývá obec sevřená z obou stran strmými stráněmi, rozdělená na dvě části, nazvané Horní a Dolní Údolí. Zvláště v Horním Údolí je několik velmi dobře udržovaných chalup úchvatně usazených v romantické dolině. Zapomenout nemůžeme ani na pět kilometrů vzdálenou rozhlednu na vrchu Zlatý chlum. Za dobré viditelnosti přehlédneme z ochozu na vrcholu velkou část Jeseníků a směrem na sever vidíme daleko do polských rovin…

Na Rejvíz jezdíme vždy jen v době letních prázdnin. Je to období, které se i v této výše položené krajině vyznačuje příznivým počasím a navozuje někdy až idylické obrazy horské přírody, i když i v létě se někdy urodí, jak již bylo poznamenáno, dny plné chladu, větru, deště, mlhy. Ale i idylické a příliš příznivě zabarvené obrazy krajin mají v životě významné místo - vždyť ideálními krajinomalbami se počínala historie zobrazování krajiny jako hlavního a jediného předmětu zpodobení na ploše obrazu.

I z rejvízské krajiny lze vytvořit zcela ideální obraz horské přírody, tak, jak se jeví ve chvílích, kdy je osvětlena poledním sluncem a na azuru oblohy poklidně plují nevelké bělostné obláčky jako poslové pěkného letního počasí…

Často mám pocit, že na cestách v okolí Rejvízu potkávám nositele osvobozených myšlenek v žánru krajinomalby v období romantismu, německého malíře Caspara Davida Friedricha, který miloval hory, mnohokrát v nich putoval a zaplňoval skicáky kresbami, které třeba až mnohem později využil ve svých obrazech - jsou to také v jistém smyslu zidealizované malby krajin, na nichž není zobrazeno pouze to, co v přírodě vidíme, ale také to, co o ní víme a o čem při pobytu v plenéru sníme. C. D. Friedrich v Jeseníkách nikdy nebyl, ale to nám nikterak nebrání v tom, že na romantickou horskou krajinu mnohdy nazíráme jeho očima.

Stejně tak můžeme vidět rejvízskou přírodu očima jiné významné osobnosti, tentokrát skutečně pevně s touto krajinou spojené - rodáka z nedalekého města Zlatých Hor, významného spisovatele německého Slezska, Viktora Heegera, častého návštěvníka Rejvízu v první polovině dvacátého století.

Na cestách poblíže Rejvízu často potkáváme i současnou obdivovatelku okolních krás, brněnskou klavíristku a publicistku Věru Lejskovou, polovinu klavírního dua Věra a Vlastimil Lejskovi. V jejich rejvízské chalupě vznikla i jediná opera opěvující krásy Rejvízska nazvaná Noc s Kobr a Štejnem.

Rozloučíme se konstatováním, že několik názvů míst v okolí Rejvízu, společně s těmi již zmíněnými, zní v našich uších nesmírně poeticky a při vhodném seskupení by se mohly stát básní opěvující krásy přírody: Bublavý pramen, Přední Jestřábí, Orlík, Slídový vrch, Stará hora, Jelení vrch, Sokolí skála, Medvědí vrch, Bleskovec, Chlapecké kameny, Bílé skály, Vrchovištní potok, Prameny Olešnice, Chebzí, Javorná…