Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Doporučujeme ke čtení

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Je hospodaření s půdou udržitelné?

Milan Sáňka, č. 1/2018, s. 2-5, pro předplatitele

Obrazy vonící hlínou

Jan Lacina, č. 1/2018, s. 31-33, pro předplatitele

Několik životů Jana Čeřovského

Jan Plesník, č. 1/2018, s. 42-43

Chvála bláznovství Antonína Bučka

Miroslav Kundrata, č. 1/2018, s. 44-46

Proč právě Veronica po 30 letech


Jan Lacina, č. 1/2016, s. 1-2

Některé nápady, které se časem ukáží být dobré a perspektivní, se rodí nikoliv na oficiálních zasedáních a poradách, ale třeba i v hlučné hospodě IV. cenové skupiny. Tak nějak to bylo i s časopisem Veronica. Vymysleli jsme si ji s Antonínem Bučkem někdy zjara roku 1986 v pivnici U Džindžily na Starém Brně. Stavovávali jsme se tam občas cestou z práce v Geografickém ústavu ČSAV na Mendlově náměstí, abychom pokračovali alespoň verbálně v řešení rozmanitých krajinovědných problémů. Cítili jsme potřebu problematiku ochrany přírody a krajiny pojednávat nejen odborně, ale také popularizovat. A snad i proto, že jsme seděli v blízkosti řeky Svratky s kouskem travnatého břehu, napadla nás jako vhodný název zamýšleného periodika Veronica. Tedy latinské jméno rozrazilu, který - podle populární básně Vítězslava Nezvala - roste právě na břehu řeky Svratky v Brně.

Sami jsme však nápad nedovedli realizovat. Ujal se ho energicky náš tehdejší mladší kolega Mirek Kundrata. A ten si na pomoc sehnal zkušeného redaktora Oldřicha Bártu. Tato významná a odvážná postava brněnské kultury - například na přelomu let 1968 a 1969 O. Bárta redigoval kulturně-politický časopis Index - vtiskla časopisu specifickou grafickou úpravu a zasvětila nás do tajů redakční práce. První číslo Veroniky se strohou, ale nezaměnitelnou obálkou Rosti Pospíšila vyšlo na podzim 1986. A protože tehdejší tiskové předpisy silně omezovaly, nemohli jsme nové periodikum označit za časopis, ale jako bulletin MěV ČSOP Brno a OV ČSOP Brno-venkov. V tiráži byli jako zástupci vedoucího redaktora M. Kundraty od začátku uvedeni Jitka Pellantová (za Brno) a Jiří Turek, který předtím redigoval Zpravodaj OV ČSOP Brno-venkov. A nutno zdůraznit, že je to právě Jiří Turek, který sice stojí jakoby v pozadí, ale vykonává dodnes tu mravenčí korektorskou a rozmanitou redakční práci, takže bez něj by Veronica asi už dávno nebyla.

Před těmi třemi desítkami let jsem v prvním úvodníku vyložil výraz Veronica - přiznávám, že poněkud naivně - účelově po svém. Rozdělil jsem jej na veronika. Vero je latinský výraz pro české opravdu, skutečně, zajisté. Nika je velmi frekventovaný ekologický pojem, označující funkční začlenění jedince nebo populace určitého druhu v ekosystému. Název časopisu tak měl symbolizovat naši snahu a víru, že se nám skutečně podaří zachovat prostředí pro všechny ohrožené organismy - rostliny, živočichy i lidi. Vztah názvu Veronica k Nezvalově básni pak naznačoval, že se chceme - na rozdíl od tehdy již několik let vycházející pražské Niky - věnovat nejen populárně-odborným článkům přírodovědným a ochranářským, ale i adekvátní kultuře a umění. V Brně totiž odpradávna držely kruhy badatelské a kumštýřské pohromadě, chtěli jsme je spojit i ve Veronice. Proto se v redakci i redakční radě setkávali badatelé přírodovědní i společenskovědní, ekologicky zaměření pedagogové, básnířky, básníci, malíři… A další specifikum Veroniky? Zvláště po rozdělení Československa jsme se snažili, aby pokud možno v každém čísle byl i nějaký článek ze Slovenska. Proto i redakční rada měla ve svém středu i slovenskou zástupkyni, dnes jsou dokonce dvě.

Roku 1986 nás jen sotva mohlo napadnout, že se z bulletinu bude moci stát řádný časopis a že vydrží vycházet nepřetržitě tolik let - z brněnských časopisů nejdéle! Zasloužily se o to desítky, ne-li stovky nadšených, ochraně přírody a krajiny oddaných lidí. Jen sotva je můžeme s díky uvést všechny, a tak jmenujme alespoň další redaktory a redaktorky - Petra Jokeše, Věru Fojtovou, Václava Štěpánka, Dalibora Zachovala, Danu Zajoncovou, Bohdanu Fabiánovou, zasloužilé čestné členy redakční rady Jarmilu Kocourkovou, Karla Hudce, Libora Musila, Iva Dostála, Mojmíra Vlašína. Tvář Veroniky si lze jen sotva představit bez kreseb kmenových ilustrátorů - Jana Steklíka a Rosti Pospíšila, bez kvalitních fotografií Jarmily Kocourkové či Josefa Ptáčka. A nesmíme zapomenout na umělce, kteří s námi kdysi spolupracovali a již nejsou mezi námi - třeba tvůrce fotografické metafory Vilém Reichmann a křehký malíř Petr Skácel, autoři výtvarných obálek Vojtěch Štolfa a Miloslav Sonny Halas… A hlavně je třeba poděkovat autorům článků, kteří nejen bez honoráře, ale i bez scientometrických bodů, na odborných pracovištích tolik žádaných, si nacházejí čas formulovat i články „jen“ populárně-naučné.

Prvním číslem roku 2016 vstupuje časopis pro ochranu přírody a krajiny Veronica, vydávaný ZO ČSOP Veronica, již do svého 30. ročníku. Popřejme mu nejen omlazený a tvůrčí redakční kruh, ale i kvalitní přispěvatele a hlavně věrné předplatitele, aby mohla na svých stránkách vyzývat k ochraně přírody a krajiny alespoň pár dalších let.

Jan Lacina

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu