VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Půda představuje významnou složku životního prostředí s širokým rozsahem funkcí. Kromě hlavní funkce produkce potravin má i řadu funkcí mimoprodukčních, z nichž většina se vztahuje ke koloběhu vody v krajině. Jedná se o vsakování vody do půdy, čímž se i doplňují zásoby podzemních vod. Tím se zároveň snižuje objem povrchového odtoku, který způsobuje erozi půdy, urychluje odtok vody z krajiny a tím vznik povodňových stavů řek. Půda také obohacuje vodu o minerální látky, upravuje její pH a zbavuje vodu kontaminujících látek. Velmi významnou funkcí půdy je akumulace a zadržování vody. Díky systému půdních pórů je půda schopna poutat velké množství vody, např. 1 ha hluboké černozemě může postupně akumulovat až 3 500 m³ vody. Z toho plyne, že v prvé řadě než začneme v krajině uvažovat o technických zásazích, měli bychom se věnovat kvalitě půdy. Pokud vypočteme potenciální celkovou retenci našich zemědělských půd, tak jsme u čísla 8,4 miliardy m3 vody. Jen pro představu, teď první nová plánovaná přehrada má mít objem vody v řádu cca 15 mil. m³ vody. Bohužel tím, že máme krajinu a hlavně půdu nemocnou, momentální potenciál zemědělských půd zadržovat vodu je výrazně nižší o více než 3,3 miliardy m3 vody, teď jsme na úrovni 5,04 miliardy m3 vody. Také pokud se bavíme o půdě a vodě, nesmíme zapomenout na další úžasné vlastnosti půdy, infiltraci a filtraci. Infiltrace vody do půdy (neboli vsak) je proces, kdy se do půdy dostává voda, její část je pak v půdě zadržená (půda se chová jako houba, vodu nasaje a pak postupně uvolňuje) a zbývající voda se dále dostává níže a přes horninové prostředí např. dotuje podzemní kolektory vod. A druhým zmíněným aspektem je to, že jak voda proudí skrze půdu, ta se stává přírodním filtrem, půda nám díky svým vlastnostem a biologickému oživení znečištěnou vodu i čistí. Díky těmto schopnostem půda významně přispívá k udržení vody v krajině a předcházení vzniku povodní a sucha.

Vliv zemědělského hospodaření na vodní režim půdy

Zemědělec v České republice je pod tlakem produkovat co nejlevnější potraviny, to znamená s co nejnižšími náklady. Navštěvuje ho celá řada kontrol, na druhou stranu většina dostává dotační prostředky. Dalším faktorem je stav české krajiny a zemědělské půdy jako takový. V první řadě je třeba upozornit, že v České republice zemědělci v rozsahu přes 80 % hospodaří na pronajaté (propachtované) půdě. Tento stav pak i mnohdy negativně ovlivňuje dlouhodobé investice do půdy a obnovu krajinných prvků. Dalším aspektem je, že v převážně pahorkaté krajině ČR (vody zde tečou do tří moří) máme jedny z největších půdních bloků v Evropě. To je vinou 50. let, kdy jsme ve snaze zvýšit ekonomickou produkci zlikvidovali přirozené krajinné prvky jako meze, remízky, větrolamy, staré aleje, mokřady a drobné vodní nádrže. Dále jsme odvodnili veškerou vodou ovlivněnou zemědělskou půdu, té máme přes 25 % plochy, přitom zamokřených či částečně zamokřených půd jsme měli jen necelých 20 %. Toto vše pak umožnilo nasazení obrovských zemědělských strojů.

Ekonomické aspekty vedly k tomu, že od 90. let poklesly obrovským způsobem stavy hospodářských zvířat. Znamená to, že dovážíme maso, a tím nemáme přirozená statková hnojiva do půdy. Pro udržení produkce se musí nasazovat chemická hnojiva, postřiky a podobně. Souvisí to i s tím, že se oddělila přirozená komplexnost farem a dnes je většina soustředěna jen na rostlinnou produkci. Výsledkem výše uvedeného je, že máme přes 50 % zemědělské půdy ohroženo vodní erozí, z toho je již přes 500 tis. ha vážně poškozeno, přes 14 % ohroženo větrnou erozí, 45 % půd je utuženo, v půdách chybí organická hmota, půdy se okyselují a je narušena i jejich biologická složka, tedy půdní život. Když přijde přívalový déšť, který bude podle očekávání Českého hydrometeorologického ústavu stále častější, utužená půda vodu nezadrží, ta po povrchu odtéká a způsobuje vodní erozi, která působí další škody na majetku a vodních nádržích. V důsledku úniku ornice klesá mocnost půdního profilu, půda už v sobě nezadrží moc vody, rychle vysychá a stává se výsušnou, což vede ke koloběhu, ze kterého se špatně uniká. Z tohoto důvodu se musíme naučit lépe hospodařit na půdě.

Některé půdní vlastnosti jsou dané geneticky (např. zrnitost půdy) a prakticky je nelze hospodařením ovlivnit. Další vlastnosti půdy jsou přímo závislé na způsobu hospodaření na půdě a na kvalitě péče o ní. Jednotlivé pracovní operace na půdě mají zásadní vliv na infiltrační a retenční schopnosti půdy i celé krajiny. Zejména se jedná o zpracování půdy (orba, podrývání, minimalizační technologie apod.). Volba optimálního způsobu zpracování půdy závisí vždy na konkrétních stanovištních podmínkách (svažitost, zrnitost půdy, hloubka hladiny podzemní vody) a na klimatických faktorech daného stanoviště. Nezastupitelnou roli zde hraje také aplikace dostatečného množství kvalitní organické hmoty pro udržení dobrých fyzikálních vlastností půdy. Velmi účinným nástrojem pro zlepšení hospodaření půdy s vodou je pěstování meziplodin, přičemž je potřeba volit meziplodiny, které půdu nevysušují (luskovinoobilné směsky, Landberská směska apod.). Luskoviny mají nižší nároky na vláhu, a tedy vláhu neodebírají cílové plodině. Ozimé směsky mají výhodu ve využití podzimní vláhy. Naopak meziplodinou, která prokazatelně vysušuje půdu, je hořčice bílá. Meziplodiny zvyšují pórovitost půdy, zároveň jsou zdrojem organické hmoty a působí proti plevelům i proti erozi půdy. Meziplodiny, jako např. svazenku, je třeba po zimním vymrznutí buď chemicky zlikvidovat, nebo je kultivačním zásahem také mělce zapravit před setím do půdy. Půda je tak po maximálně možnou dobu chráněna proti výparu a vláhu si uchovává. Z hlediska udržení půdní vláhy je vhodné rovněž mulčování, nejčastěji se uplatňuje rozdrcení posklizňových zbytků kukuřice, řepky, obilovin a jejich následné mělké zapravení do půdy. Často se v médiích hovoří o tom, že náprava současného stavu bude probíhat desítky let. V mnoha směrech to je pravda, protože obnovit narušené funkce krajiny je běh na dlouhou trať. Je potřeba sladit přístupy řady oborů, ať se jedná o zemědělství, ochranu přírody, život na venkově, či dopravní infrastrukturu a řadu dalších. Pokud však chceme české krajině pomoci rychle a efektivně, je to právě zemědělské hospodaření, které toto dokáže. Pokud došlo ke změně péče o půdu, půda na to reagovala velmi rychle a okamžitě se zlepšily i funkce půdy, mnohdy díky bleskové reakci půdních mikroorganismů, s přímou vazbou na retenci vody v půdě. Proto se prvně věnujme půdě a pak až přehradám! Vezmeme-li to v číslech, tak pokud přepočteme konkrétní výsledky vlivu hospodaření na půdě na plochu ČR, tak po prvním roce po zlepšení hospodaření lze očekávat zvýšení retence půd ze současného stavu 5,04 miliardy m³ vody na 6,5 miliardy m³ vody, což je obrovský skok, pak už to stoupá pomaleji - do tří let 6,8 miliardy m³ vody a do deseti let 7,1 miliardy m³ vody. Tady to už souvisí mnohem více s dalšími faktory. Co je překvapivé, hlavní podíl na tom mělo dodržování základních pravidel, které jsme se učili na zemědělských školách. Tj. dodávat organickou hmotu, střídat plodiny, používat správnou agrotechniku apod.

Vliv klimatu na zemědělství

Průběh počasí velmi významně ovliňuje veškeré procesy v naší krajině, tedy i růst a vývoj zemědělských plodin. Z tohoto pohledu je počasí nezastupitelným prvkem působícím na výnosy. Právě výnosy zemědělských plodin jsou ovlivňovány hlavně výskytem a množstvím srážek a průběhem teploty vzduchu.

Z výzkumů ČHMÚ vyplývá, že se zvyšuje proměnlivost našeho podnebí. Za období 1961-2010 se prokazatelně zvyšují průměrné teploty vzduchu. Se stoupající teplotou vzduchu roste celkový výpar vztahující se k určitému území - evapotranspirace. Změna úhrnů srážek není statisticky prokazatelná, jsou však četnější výskyty bezesrážkových období. Významněji rovněž kolísá obsah vody v půdě - jsou častější výskyty půdního sucha. Tuto skutečnost lze např. dokladovat analýzou povětrnostních situací v posledních letech, nebo četnými ohlasy zemědělských subjektů hodnotících výnosy ve vztahu k průběhu počasí a vláhy v půdě ve vegetačním období. Některé části území ČR (jižní Moravy, Podkrušnohoří) jsou hodnoceny jako suché, protože jejich průměrné roční úhrny srážek se pohybují pod 550 mm. Z pohledu zemědělského je důležité upozornit na nahodilost výskytu sucha, tzn. že se vyskytuje nepravidelně jak v jednotlivých letech, tak v průběhu roku. Dokladem jsou výskyty sucha v letech 2000, 2003, 2011, 2012, 2015. Důležitá je též skutečnost, že srážkový deficit bývá doprovázen nadnormálními teplotami, nižší poměrnou vlhkostí vzduchu, zmenšenou oblačností a větším počtem hodin slunečního svitu. Tyto meteorologické prvky mají za následek vyšší evapotranspiraci, čímž se dále zvyšuje nedostatek vody (vláhy v půdě). Proto lze predikovat, že již v současnosti negativní trend stavu půd se bude v kontextu klimatických změn ještě výrazněji zhoršovat. Pokud se změní rozložení srážek - bude jich méně, ale spadnou ve formě přívalového deště, tak to ještě zvýší riziko vodní eroze a degradací s tím spojených. Periody sucha zase vedou k rychlé mineralizaci organické hmoty v půdě s vazbou na organismy žijící v půdě - půdní edafon. Pokud toto víme či tušíme, o to spíše bychom se k půdě měli chovat lépe, ať již z pohledu hospodaření na půdě, či v ohledu na proces ještě horší, a to její zastavování.

Ing. Jan Vopravil, Ph.D., Ing. Marek Batysta, odborníci v oblasti pedologie, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy v Praze