Čtení na tyto dny

Na dlani

Javorový list
přikryl město dlaní
a obrátil dlaň do všech koutů

Listem rozsvěcené světlo
puká brázdami smogových ulic
líhnoucími karburátory

V listu je vzkaz
abychom kmenům podali ruce

List nese varování
že nad kameny vyrvanými v lomech
jsou plíce města zaprášené

(Jindřich Zogata) 

 

Doporučujeme ke čtení

Jak jsem se od strachu ze šelem dostal k jejich mapování

Miroslav Kutal, č. 3/2018, s. 2-4

Konflikt vlka s hospodářskými zvířaty – dosavadní zkušenosti se zabezpečením stád

Petr Kafka, Hana Heinzelová, Ladislav Pořízek, č. 3/2018, s. 16-19, pro předplatitele

Ludvík Kunc, laureát Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos za rok 2017

Jiří Beneš, č. 3/2018, s. 36, pro předplatitele

Vyznání

Antonín Kostka, Ivo Dostál, č. 3/2018, s. 46-47, pro předplatitele

Městská divočina v zajetí romantismu

Barbora Bakošová, č. 2/2018, s. 2-4

Cestičky evoluce v betonové džungli

Jaroslav Petr, č. 2/2018, s. 5-6, pro předplatitele

Chvála zpustlé zahrádky potřetí

Jan Lacina, č. 2/2018, s. 20

„Nepotřebuji nic vědět, potřebuji něco cítit“ – S Matějem Lipavským rozmlouvá Petr Čermáček

Matěj Lipavský, Petr Čermáček, č. 2/2018, s. 40-41, pro předplatitele

Územní systémy ekologické stability krajiny: Optimalizace hospodaření na úpatí Děvína


Antonín Buček, č. 2/1987, str. 5-7

Dominantou biosférické rezervace Pálava jsou vápencová bradla Pavlovských vrchů. Jejich vrcholové části chráněné v soustavě státních přírodních rezervací přecházejí na úpatích do intenzívně využívané zemědělské krajiny. Jde o modelový příklad optimálního prostorového členění biosférických rezervací v kulturní krajině. Jádrová území (core areas) s přirozenou strukturou krajiny a přírodním vývojem krajinných procesů jsou lemována přechodnými zónami (buffer zones), které je oddělují od okolní intenzívně využívané agroindustriální krajiny. V jádrových územích nelze připustit žádné aktivity, které by narušily přírodní hodnoty. Při zpracování návrhů péče o jádrová území biosférických rezervací lze obvykle využít dlouhodobých i praktických zkušeností, které mají instituce ochrany přírody, pečující o přísně chráněná území. Mnohem obtížnějším problémem je optimalizace hospodaření v přechodných zónách. Návrh soustavy hospodaření a využití území zde musí splňovat náročné ekologické požadavky a současně musí být ekonomicky přijatelný, neboť jen tak je v praxi realizovatelný.

Péče o přechodná území je velkým problémem všech biosférických rezervací v kulturní krajině. Chceme přitom, aby právě tyto biosférické rezervace byly příkladem, jak správně, opravdu ekologicky v krajině hospodařit.

Proto se specialisté z 11 vědeckých, projekčních a hospodářských organizací scházeli v letech 1981-1985 při zpracování modelové studie „Ekologická optimalizace hospodaření na úpatí Pálavy“. Tvorba studie probíhala v rámci cílového projektu základního výzkumu ČSAV „Ekologická optimalizace hospodaření v krajině“ a v rámci Ekoprogramu - interdisciplinárního vědeckotechnického programu, koordinovaného Státní komisí pro vědeckotechnický a investiční rozvoj. Mohlo by se zdát, že tolik pozornosti území o rozloze pouhých 800 ha je nadbytečný luxus v době, kdy v naší krajině máme tolik ekologických problémů. Ale nešlo jen o řešení věcných problémů tohoto území, nýbrž o návrh efektivního metodického postupu, který by bylo možno uplatňovat i v dalších územích. Proto bylo dobré, že koordinaci modelové studie a projekční práce zajišťoval Agroprojekt, pobočka Brno, tedy podnik, jehož pracovníci nesou odpovědnost za projektování zásahů v naší zemědělské krajině.

Jednou z nejvýznamnějších součástí modelové studie byl návrh lokálního územního systému ekologické stability krajiny. Návrhu předcházely podrobné průzkumy, jejichž výsledky byly zpracovány v mapách v měřítku 1 : 2 000. Území bylo rozčleněno z hlediska hodnoty fytogenofondu do pěti stupňů, od bezvýznamných částí po části s výjimečným významem. Byla provedena inventarizace dřevin rostoucích mimo les, v mapách jsou zakresleny všechny stromy a keře a zhodnocen jejich stav. O biologické rozmanitosti území svědčí i to, že zde bylo zjištěno 74 druhů dřevin, což je ve středoevropských podmínkách na tak malém území opravdu výjimečné. Pomocí metodického postupu biogeografické diferenciace krajiny byla vymezena lokální kostra ekologické stability - soustavy v současné době existující stabilnější části krajiny. Postup je založen na srovnání mapy přírodního stavu krajiny s mapou současného stavu,  vyhodnoceného z hlediska ekologické stability.

Kostru ekologické stability tvoří 11 lokálních biocenter propojených liniovými společenstvy s funkcí biokoridorů, umožňujících migraci organismů a další liniová společenstva, fungující jako interakční prvky, příznivě ovlivňující okolní méně stabilní zemědělsky využívané pozemky. Biocentra tvoří většinou stepní lada v dlouhodobém přirozeném sukcesním vývoji s výskytem druhově bohatých teplomilných společenstev; např. Lada pod Kotlem, Hornověstonický úpad, Lada pod Soutěskou, Lada u Perné. Jde o území prakticky nevyužitelné pro intenzívní zemědělskou výrobu. Koridory a interakční prvky tvoří travino-bylinná a dřevinná společenstva na mezích, agrárních terasách, v erozních rýhách a kolem starých úvozových cest. Na úpatí Děvína je těchto společenstev dostatek a tvoří takřka dokonalý základ propojení územního systému ekologické stability. Stávající kostra ekologické stability byla konfrontována s dalšími požadavky na využití krajiny, především se zájmy zemědělství a rekreace. Po vyjasnění některých střetů byl zpracován výsledný návrh lokálního územního systému ekologické stability jako optimálně fungující soustavy biocenter, biokoridorů a integračních prvků. Byly také formulovány zásady dlouhodobé péče o tyto ekologicky významné segmenty krajiny.

Důležité je, že výsledný návrh ekologické soustavy hospodaření respektuje i ekonomické zájmy. Při zajištění všech racionálních ekologických požadavků předpokládá zvýšení zemědělské výroby v přechodné zóně. Tohoto zvýšení bude dosaženo racionálnějším rozmístěním zemědělských kultur a volbou osevních postupů vhodnějších v místních podmínkách. Návrh modelové soustavy hospodaření na úpatí Děvína je příkladem toho, že při respektování vědeckých podkladů lze vyloučit konflikty a navrhnout reálný ekologicky optimální systém hospodaření i v podmínkách naší intenzívně využívané zemědělské krajiny. Realizace ekologické soustavy hospodaření samozřejmě není krátkodobá záležitost. Zpracování projektu je pouze první, možná ne nejobtížnější, ale v každém případě nezbytný krok, poskytující podklad pro dlouhodobé zaměření řízení a pro etapizaci krátkodobých organizačních opatření v jedné z klíčových částí biosférické rezervace Pálava. Zkušenosti z úpatí Děvína budou využity při zpracování územního plánu celé biosférické rezervace.

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu