Čtení na tyto dny

Pocta

Byli jsme vyznamenáni.

Nu ano,
letos na jaře
dostalo se nám mimořádné výsady.
V koruně naší borovice
založil si hnízdo pár pěnkav.

Já ovíván
přelety dříve vzácnými jak šafrán
jen popelím se v poctě důvěrou,
ty co chvíli zase kladeš na ústa
prst v roli starostlivé strážkyně.

A oběma nám duše obrůstají prachovými pírky.
A oběma nám jde k duhu
tohle filigránsky něžné sousedství
v zeleném velkoměstě veškerenstva.

(Josef Suchý) 

 

Doporučujeme ke čtení

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

Pouť na Svatou Horu II. Pěší putování

Václav Štěpánek, č. 1/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Putování za vyplaveným dřevem

Petr Čermák, č. 1/2024, s. 20-22, pro předplatitele

Beskydy Rudolfa Jandy. Věnováno 50. výročí vzniku CHKO Beskydy

Václav Štěpánek, č. 1/2024, , pro předplatitele

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Čas pro světlo


Karel Hudec, č. 1/2016, s. 46

Helena Illnerová: Čas pro světlo. Rozhovor s Pavlem Kovářem. Portál, Praha 2014. 192 s., 16 s. obr. příl. ISBN 978-80-262- 0721-4 (brož.)

Nevím, zda byla ve Veronice recenzována kniha podobná této. Jejím obsahem jsou spíš vzpomínky vědkyně vyvolávané v její paměti otázkami dalšího vědce, profesora Univerzity Karlovy v Praze, známého geobotanika a krajinného ekologa. Ani otázky, ani odpovědi se však netýkají výlučně ochrany přírody. Nicméně vztah kultivovaného a charakterního člověka jak k přírodě, tak k lidské společnosti z knihy přímo vyzařuje.

Profesorka Illnerová vystudovala na Karlově univerzitě biochemii a od roku 1961 pracovala ve Fyziologickém ústavu AV ČR (ČSAV). Je známá nejen jako vědkyně, ale ve veřejnosti především jako bývalá předsedkyně (2001-2005) České akademie věd. Různých dalších významných funkcí včetně těch v mezinárodních organizacích měla nepočítaně, jak ukazuje záložka knihy. Profesně se zabývala postupně až na světové úrovni chronobiologií - tedy časováním životních projevů živých organizmů fyziologickými pochody. O tom všem pojednává první část knihy, ve které si běžný čtenář patrně se zájmem přečte poznatky a názory na změny času letní/zimní. Obecně významnější jsou však asi další části knihy, ukazující mimoprofesní stránku vyhraněné osobnosti v době tak výrazně se společensky měnící. Příznačné bylo již to, že dr. Illnerová nevstoupila do KSČ, což by jí jistě zjednodušilo mnoho věcí, i pracovních. Její výchova však byla od mládí formována především společenstvím spřízněných duší. Vedle stabilního rodinného zázemí to byla turistická organizace, později vlastní děti a třeba i vedení dětských táborů. Zvládnout takový život jistě nemohlo být jednoduché, ale jak kniha ukazuje, je to možné. Z toho všeho však plyne i pozitivní vztah k přírodě, kultuře a především k člověku vůbec. A právě pozitivita tohoto vztahu - vzdor všem peripetiím - je největší devizou z rozhovoru vyplývající. Rozhovor rozhodně stojí za čtení.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu